Článek
V zásuvce neleží sáček, ale malá pojistka
„Proč to zase schováváš? Vždyť nový sáček stojí pár haléřů.“ Podobnou poznámku slýchají senioři od dětí a vnoučat poměrně často. Mladší člověk vidí přeplněnou zásuvku. Babička může vidět věc, která je stále použitelná, a proto by bylo nesmyslné ji vyhodit.
Nejde přitom pouze o peníze. Dnešní senioři vyrůstali v domácnostech, kde se dědilo oblečení, zavařovací sklenice sloužily opakovaně a zbytky látky, provázku či papíru se mohly později hodit. Někteří poznali skutečnou poválečnou chudobu, další nedostatek zboží a omezenou nabídku během socialismu. Věci se neopouštěly při prvním poškození. Opravovaly se, přešívaly a ukládaly na dobu, kdy nebude možné koupit náhradu.
Z takového prostředí vznikl jednoduchý návyk: co ještě slouží, nemá se vyhazovat. Tehdy mohl být známkou schopné hospodyně nebo zručného hospodáře. Dnes, kdy lze nové balení sáčků objednat během několika minut, působí stejná vlastnost zastarale. Změnila se však dostupnost zboží, nikoliv automaticky pocit člověka, který se celý život učil předcházet plýtvání.
Ani dostatek nevymaže zkušenost s nedostatkem
Ekonomická zkušenost dokáže ovlivňovat rozhodování ještě desítky let poté, co se podmínky změnily. Známá studie ekonomů Ulrike Malmendierové a Stefana Nagela ukázala, že lidé poznamenaní nepříznivým hospodářským vývojem bývají později opatrnější při nakládání s penězi a méně ochotní riskovat.
Výzkum se nezabýval českými mikrotenovými sáčky, jeho závěr však pomáhá vysvětlit generační rozdíl. Osobní zkušenost mívá větší sílu než ujištění, že dnes je všechno jinak. Kdo někdy nevěděl, zda bude mít příští měsíc na základní potřeby, může si pocit nejistoty uchovat i ve chvíli, kdy má na účtu rezervu.
Odchod do důchodu tuto opatrnost často zesílí. Pracující člověk počítá s další výplatou a může si přivydělat. Senior vnímá penzi jako částku, jejíž možnosti jsou omezené. Úspory už nepředstavují peníze na příjemné zážitky, ale náhradu budoucího výdělku. Mají pokrýt rozbitou pračku, zuby, léky, pomoc v domácnosti nebo zdražení energií.
Proto se může bát utratit stokorunu i člověk, který objektivně nouzí netrpí. Finanční obavy nejsou jen číslem v rozpočtu. Rozsáhlá studie o finančních starostech a psychické zátěži potvrdila jejich souvislost s úzkostí a horší psychickou pohodou. Čím méně má člověk možnost svou příjmovou situaci změnit, tím důležitější pro něj může být pocit kontroly alespoň nad drobnými výdaji.
Mladí počítají cenu, senioři také využitelnost
Pro mladší generaci má spotřební obal téměř nulovou hodnotu. Je levný, snadno dostupný a doma překáží. Starší člověk může jeho hodnotu posuzovat jinak: je čistý, nepoškozený a příště se nemusí kupovat nový.
Podobně rozdílně mohou generace vnímat jídlo. Vnouče vyhodí jogurt den po uplynutí data minimální trvanlivosti, zatímco babička nejprve zkontroluje vůni a vzhled. U oblečení jeden člověk vidí starý svetr, druhý zachovalý materiál vhodný na práci na zahradě. Ani jedna strana nemusí být automaticky nerozumná. Problém vzniká ve chvíli, kdy se odlišné návyky začnou vykládat jako lakota na jedné straně a bezohledné plýtvání na straně druhé.
Ironií je, že část seniorských zvyků dnes znovu objevujeme pod moderními názvy. Opakované používání obalů, opravy, nákupy z druhé ruky či spotřebování zbytků se staly součástí udržitelného životního stylu. To ovšem neznamená, že je hygienické schovávat každý obal nebo používat poškozené jednorázové výrobky. Rozumná úspornost musí respektovat bezpečnost potravin i možnost danou věc hygienicky vyčistit.
Několik sáčků ještě není porucha hromadění
Rodina by neměla každou plnou zásuvku označovat za chorobné hromadění. Pokud jsou věci čisté, uspořádané, skutečně se používají a neomezují běžný provoz domácnosti, jde obvykle jen o zvyk či odlišné hospodaření.
Varovná hranice leží jinde. Pozornost je namístě, když kvůli nahromaděným předmětům nelze používat kuchyň, postel nebo koupelnu, věci blokují průchod, zvyšují riziko pádu či požáru nebo se mezi nimi kazí potraviny. Důležitým signálem je také silná úzkost při představě, že se vyhodí i bezcenný či nebezpečný předmět.
Podle přehledu Mayo Clinic o poruše hromadění nejde o obyčejný nepořádek. Člověk má trvalé potíže věci vyřadit, hromadění omezuje užívání bytu a narušuje bezpečnost nebo vztahy. Potíže mohou souviset s úzkostí, depresí, problémy s rozhodováním či stresující životní událostí.
Zpozornět je třeba především tehdy, když se chování objeví náhle. Nové schovávání zkaženého jídla, ztrácení důležitých předmětů v hromadách, podezíravost nebo výrazné změny paměti mohou vyžadovat konzultaci s praktickým lékařem. Odborný přehled zaměřený na hromadění ve vyšším věku upozorňuje, že u seniorů se mohou prolínat psychické, zdravotní i kognitivní potíže. Diagnózu však nelze určit podle jedné krabice schovaných tašek.
Posměch strach neodstraní
Nejhorší bývá přijít do seniorova bytu s pytlem na odpadky a bez dovolení provést „velký úklid“. Člověk tím nezíská pocit pořádku, ale důkaz, že mu ostatní mohou kdykoliv vzít kontrolu nad vlastním domovem. Výsledkem bývá odpor, tajné schovávání a ještě větší nedůvěra.
Lepší je začít otázkou: „K čemu to chceš použít?“ Rodina se může domluvit, že na čisté sáčky zůstane jedna zásuvka, na sklenice jedna police a přebytek se pravidelně vytřídí. Předměty spojené se vzpomínkami lze vyfotografovat, rozdat příbuzným nebo nabídnout někomu, kdo je využije. Senior pak nemá pocit, že všechno končí bez užitku v popelnici.
U šetření peněz pomůže společně projít skutečné příjmy, pravidelné výdaje a výši rezervy. Obecné „máš dost, tak si něco kup“ úzkost většinou nezmírní. Konkrétní částka vyhrazená na poruchy, zdraví a běžné radosti může přinést větší jistotu. Rozhodování však musí zůstat na seniorovi, pokud je schopen své záležitosti spravovat.
Babička, která pečlivě skládá použitý sáček, nemusí být směšná ani lakomá. Možná jen pokračuje ve způsobu života, který její rodinu kdysi bezpečně provedl horšími časy. Mladší generace ji nemusí ve všem napodobovat. Měla by se však nejprve pokusit porozumět tomu, co se za několika ušetřenými korunami skutečně skrývá.
