O invalidní důchod požádala až po letech. ČSSZ jí zpětně doplatila peníze až za 5 let

Moje známá Ludmila patří k lidem, kteří se snaží vydržet co nejdéle. Její zdravotní problémy se zhoršovaly postupně. Některé činnosti už nezvládala, často chyběla v práci a potřebovala pomoc rodiny. Přesto ji nenapadlo požádat o invalidní důchod.

Domnívala se, že ho mohou dostat pouze lidé upoutaní na lůžko nebo ti, kteří už vůbec nepracují. Sama se stále pokoušela alespoň něco vydělat, a tak měla pocit, že na důchod nemůže mít nárok.

To je častý omyl. Invalidní důchod není odměnou za úplnou neschopnost pracovat. Rozhoduje, o kolik kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu klesla pracovní schopnost. Pokles o 35 až 49 procent odpovídá prvnímu stupni invalidity, 50 až 69 procent druhému a nejméně 70 procent třetímu stupni. Člověk přitom může podle svých možností dál pracovat.

Ludmila podala žádost až ve chvíli, kdy už omezení nedokázala přehlížet. Současně dohledala staré lékařské zprávy, propouštěcí zprávy z nemocnice a záznamy odborných lékařů. Z dokumentace vyplynulo, že rozhodující omezení nevzniklo teprve v době podání žádosti. Trvalo už několik let.

Invalidní důchod se nemusí vždy přiznávat až ode dne, kdy člověk přijde na správu sociálního zabezpečení. Posudkový lékař stanovuje také datum vzniku invalidity. Pokud starší podklady přesvědčivě ukážou, že potřebný pokles pracovní schopnosti nastal dříve, může být toto datum určeno zpětně.

Právě to se stalo Ludmile. Datum vzniku její invalidity bylo stanoveno výrazně do minulosti. ČSSZ jí následně důchod vypočítala od dřívějšího data a doplatila nevyplacené splátky, ovšem pouze v rozsahu, který dovoluje zákon.

Interní metodický postup ČSSZ ke zpětnému stanovení invalidity potvrzuje, že žadatel může požadovat posouzení zdravotního stavu za dřívější období. Posudek se pak musí vypořádat s obdobím od požadovaného data až do současnosti.

Zpětné přiznání tedy není žádnou mimořádnou prémií ani odškodněním. Jde o doplacení důchodu za dobu, kdy člověk podle pozdějšího posouzení už splňoval podmínky, ale penzi dosud nepobíral.

Samotný nárok na důchod nezaniká jen proto, že člověk dlouho nepožádal. U jednotlivých nevyplacených splátek však zákon stanoví časové omezení.

Podle aktuálního zákona o důchodovém pojištění nárok na výplatu důchodu nebo jeho části zpravidla zaniká po pěti letech ode dne, za který částka náležela. Jestliže se později zjistí, že měl být důchod přiznán dříve, doplácí se obvykle nejvýše pět let nazpět od zjištění nebo uplatnění nároku.

Pět let může představovat až 60 měsíčních splátek. Doplatek se ale nedá jednoduše určit tak, že se dnešní důchod vynásobí šedesáti. ČSSZ zohlední datum vzniku nároku, tehdejší výpočet a následné valorizace.

Výjimka může nastat, pokud byl důchod nepřiznán, chybně zamítnut nebo stanoven od pozdějšího data kvůli nesprávnému postupu orgánu sociálního zabezpečení. V takovém případě zákon umožňuje doplacení od skutečného data, od kterého penze náležela, i za delší období. Pozdě podaná první žádost však sama o sobě chybou úřadu není.

Nestačí pouze uvést, že člověku bylo špatně už před osmi lety. Posudkový lékař potřebuje zjistit, jak zdravotní stav tehdy omezoval pracovní schopnost. Nejdůležitější bývají dobové lékařské nálezy, výsledky vyšetření, zprávy z hospitalizací, rehabilitací nebo psychologie.

Pomoci mohou také záznamy o dlouhých pracovních neschopnostech, změnách zaměstnání ze zdravotních důvodů, úpravě pracovních povinností či sociální šetření provedené při žádosti o příspěvek na péči. Dokumentace nemusí dokazovat jen název diagnózy. Podstatné je, co člověk v daném období reálně zvládal.

Čím vzdálenější období se posuzuje, tím větší problém představují chybějící zprávy. Zdravotnická dokumentace mohla být skartována, lékař už nemusí ordinovat a pacient si přesná data nepamatuje. Proto není rozumné s žádostí čekat jen ze studu nebo obavy, že ji úřad zamítne.

Ludmilin případ dopadl příznivě také proto, že splnila druhou důležitou podmínku: měla potřebnou dobu důchodového pojištění. ČSSZ totiž nejprve posuzuje invaliditu a následně ověřuje získané roky pojištění.

U lidí starších 28 let je zpravidla potřeba alespoň pět let pojištění v posledních deseti letech před vznikem invalidity. U osob starších 38 let lze podmínku splnit také deseti lety pojištění v posledních dvaceti letech. Výjimky platí například u invalidity vzniklé následkem pracovního úrazu, nemoci z povolání nebo před dosažením 18 let. Podmínky přehledně popisuje Česká správa sociálního zabezpečení.

Zpětné posunutí data proto nemusí být vždy výhodou. S jiným datem se mění také období, ve kterém se hledají potřebné roky pojištění. Člověk může být zdravotně uznán invalidním, ale přesto důchod nedostane, pokud zákonnou dobu pojištění nesplní.

Kdo se domnívá, že podmínky invalidity splňoval již dříve, měl by to při podání žádosti výslovně uvést. Nestačí odevzdat pouze nejnovější lékařskou zprávu. Je vhodné seřadit starší dokumentaci, popsat vývoj potíží a uvést, od kterého období začal zdravotní stav zásadně omezovat práci.

Žádost lze podat osobně na správě sociálního zabezpečení nebo elektronicky přes ePortál. Člověk by si měl ponechat kopie předaných zpráv a po doručení rozhodnutí zkontrolovat nejen přiznaný stupeň, ale také uvedené datum vzniku invalidity a započtené doby pojištění.

Pokud s rozhodnutím nesouhlasí, nemůže podat námitky samostatně proti lékařskému posudku. Musí počkat na rozhodnutí ČSSZ a napadnout je do 30 dnů od doručení. Aktuální příručka veřejného ochránce práv uvádí, že v námitkovém řízení se zdravotní stav posuzuje znovu. Po neúspěšných námitkách je možné do dvou měsíců podat správní žalobu.

Ludmila měla štěstí, že se podstatná část její staré dokumentace zachovala. Peníze za celé období svých potíží nedostala, ale pětiletý doplatek jí výrazně pomohl. Její zkušenost připomíná jednoduchou věc: invalidní důchod se nepřiznává automaticky a úřad nemůže rozhodovat o žádosti, která nikdy nebyla podána. Čekání proto může znamenat nejen roky bez pravidelného příjmu, ale také definitivní ztrátu starších splátek.