Článek
Nejde o měsíční limit, ale o součet za celý rok
Maximální vyměřovací základ pro sociální pojištění činí v roce 2026 celkem 2 350 416 korun. Odpovídá osmačtyřicetinásobku průměrné mzdy stanovené pro daný rok. Z části příjmů nad tuto hranici se již sociální pojištění neodvádí. Aktuální částku zveřejňuje Česká správa sociálního zabezpečení.
Důležité je slovo roční. Neexistuje samostatný strop pro každý měsíc. Rozhoduje součet vyměřovacích základů od ledna do prosince. Kdo má příjmy rozložené rovnoměrně, může hranice dosáhnout až ke konci roku. U člověka s vysokou odměnou nebo mimořádným bonusem se tak může stát podstatně dříve.
S novým kalendářním rokem se počítání spustí znovu od nuly. Nejde tedy o celoživotní osvobození ani o hranici, po jejímž překročení už člověk sociální pojištění nikdy neplatí.
U jednoho zaměstnavatele vše zpravidla ohlídá účtárna
Nejjednodušší je situace zaměstnance, který má během roku příjmy pouze od jednoho zaměstnavatele. Mzdová účtárna sčítá jeho vyměřovací základy a pozná okamžik, kdy dosáhnou zákonného maxima.
V měsíci, ve kterém zaměstnanec hranici překročí, se pojistné odvádí pouze z části příjmu zbývající do stropu. Z další částky už ne. Pokud zaměstnanec následně obdrží ještě další mzdu nebo odměnu ve stejném roce, sociální pojištění se z ní již neodvede.
Zaměstnanci se běžně sráží na sociální pojištění 7,1 procenta vyměřovacího základu. Standardní sazba placená zaměstnavatelem činí 24,8 procenta. Po dosažení maxima proto zaměstnanci může citelně vzrůst čistá výplata a zaměstnavateli se sníží cena další vyplacené odměny. Pravidla včetně sazeb stanoví zákon o pojistném na sociální zabezpečení.
Nejde ale o prémii od státu ani o zvláštní daňovou úlevu. Pouze se přestane vybírat jedna konkrétní platba, protože zákonný roční limit už byl vyčerpán.
Více zaměstnavatelů znamená žádost o vrácení peněz
Složitější situace nastává, pokud člověk vystřídá několik zaměstnavatelů nebo pracuje současně pro více firem. Jednotlivé účtárny zpravidla nevědí, kolik zaměstnanec vydělal jinde. Každá proto odvádí pojistné podle údajů, které má sama k dispozici.
Teprve po skončení roku se může ukázat, že součet všech příjmů překročil maximální vyměřovací základ. Pojistné sražené zaměstnanci nad tento strop se považuje za přeplatek, peníze se mu však nevrátí automaticky.
Zaměstnanec musí požádat příslušnou správu sociálního zabezpečení a doložit potvrzení od všech zaměstnavatelů, jejichž příjmy chce do součtu zahrnout. Do žádosti nemusí sám počítat výši přeplatku, stanoví ji úřad. Nárok je potřeba uplatnit včas, protože se po pěti letech promlčuje. Formulář a podmínky popisuje ČSSZ na stránce věnované vracení přeplatků.
Kdo měl během roku mimořádně vysoké příjmy od několika zaměstnavatelů, měl by si proto schovat všechna potvrzení a po skončení roku součet zkontrolovat. Bez vlastní žádosti mohou zbytečně odvedené peníze zůstat státu.
Podnikatelé řeší strop hlavně v ročním přehledu
Maximální vyměřovací základ platí také pro osoby samostatně výdělečně činné. U nich se však pojistné definitivně vyúčtuje až prostřednictvím přehledu o příjmech a výdajích. Samotná žádost o vrácení přeplatku se běžně nepodává zvlášť, protože za ni slouží právě odevzdaný přehled.
Zvláštní pozornost vyžaduje souběh zaměstnání a podnikání. Vyměřovací základy se posuzují společně. Pokud jejich součet převýší strop, přebytek se nejprve promítne do základu ze samostatné výdělečné činnosti. Příjmy ze zaměstnání musí podnikatel doložit potvrzením zaměstnavatele.
Jestliže člověk dosáhne celoročního maxima už ze zaměstnání, může tuto skutečnost oznámit a doložit správě sociálního zabezpečení. Za splnění podmínek potom nemusí dál hradit zálohy na důchodové pojištění z podnikání až do podání následujícího přehledu. Přestat platit pouze podle vlastního odhadu by však bylo riskantní.
Zdravotní pojištění ani daň tím nekončí
Nejčastější omyl spočívá v představě, že po překročení hranice zmizí všechny srážky. Strop se ale týká pouze sociálního pojištění.
U veřejného zdravotního pojištění byl maximální vyměřovací základ zrušen. Zdravotní pojistné se proto odvádí i z velmi vysoké mzdy bez ohledu na to, že sociální pojištění už placeno není, jak potvrzuje také Všeobecná zdravotní pojišťovna.
Stejně tak pokračuje placení daně z příjmů. Výplata tedy po dosažení stropu vzroste pouze o část odpovídající neodvedenému sociálnímu pojistnému. Čistý příjem nelze určit jedním univerzálním číslem, protože ho mohou ovlivnit zálohy na daň, slevy, další příjmy i roční zúčtování.
Příjem nad hranicí už nezvyšuje budoucí penzi
Strop má ještě jeden důsledek, na který se někdy zapomíná. Část příjmu, z níž se sociální pojištění neodvedlo, se nestane dalším vyměřovacím základem pro důchod. Výdělek nad roční maximum tak sice zvýší okamžitý čistý příjem, ale už neposune výš částku evidovanou pro výpočet budoucí penze.
Hranice se týká jen lidí s velmi vysokými příjmy, přesto má smysl vědět, jak funguje. U jednoho zaměstnavatele většinou není nutné nic zařizovat. Při více zaměstnáních nebo souběhu práce a podnikání už může být rozhodující vlastní kontrola. Největší chybou by bylo čekat, že si všechny příjmy úřady samy spojí a přeplatek bez žádosti pošlou na účet.
