Článek
Dvě stovky nejsou sleva radnice, ale zákonný strop
Běžný poplatek za psa může obec nastavit až na 1 500 korun ročně. U člověka staršího 65 let ale platí jiná hranice: za prvního psa smí obec chtít nejvýše 200 korun. U druhého a každého dalšího psa může částka vystoupat maximálně na 300 korun.
Nejde o příspěvek ze sociálního systému ani o výhodu, kterou radnice může dát a zase vzít podle nálady. Je to pravidlo přímo v zákoně o místních poplatcích. Kdo tedy platí za prvního psa více než dvě stovky a už spadá do věkové kategorie stanovené zákonem, měl by se na úřadě ozvat.
Pozor ale na jednu drobnost, která se umí změnit v otravu. Poplatek neplatí automaticky „domácnost“, ale držitel psa. Rozhoduje, kdo je u obce vedený jako držitel a kde je přihlášený k pobytu. Když je pes formálně napsaný na dceru, která bydlí jinde, seniorský strop se na něj sám nepřenese. Tady papír skutečně rozhoduje víc než to, kdo každé ráno plní misku granulemi.
A není dobré spoléhat na to, že úřad všechno pozná z data narození. Některé obce mají údaje propojené, jiné chtějí změnu nahlásit. Kdo právě dosáhne věku pro sníženou sazbu, měl by si ověřit postup přímo na své radnici, ne až po zaplacení vyšší částky.
Někde stojí pes stovku, jinde senior neplatí vůbec
Zákon stanoví maximum, ne povinnou cenu. Obec může vybrat 200 korun, ale také 100, 50 nebo nulu. Dokonce poplatek ze psů vůbec zavádět nemusí. Proto nemá smysl řídit se tím, co platí sestra v jiném městě nebo známá z vedlejší vesnice.
Rozdíly jsou opravdu velké. Obec Malhotice má pro rok 2026 sazbu 100 korun za prvního psa i pro držitele starší 65 let. Naopak třeba v Havířově platí senior za prvního psa plných 200 korun, tedy zákonné maximum. Pravidla najdete přímo na stránkách obce Malhotice a města Havířov.
Některé radnice jdou ještě dál a určité skupiny seniorů osvobozují úplně. V Rosicích například neplatí od roku 2024 poplatek držitel psa starší 70 let. Město to uvádí otevřeně ve svém aktuálním přehledu místních poplatků. To je přesně důvod, proč se vyplatí vyhlášku jednou za čas zkontrolovat. Úleva, o níž člověk neví, mu sama na účet nepřijde.
Obec může stanovit i další osvobození nad rámec zákona. Ministerstvo financí výslovně potvrzuje, že radnice mohou ve své vyhlášce přidat úlevy pro další skupiny lidí. Někde zvýhodní psy z útulku, jinde držitele s velmi nízkými příjmy, jinde obyvatele určité části obce. Přehled zákonných pravidel i možnosti dalších obecních úlev popisuje Ministerstvo financí.
ZTP, závislost na péči nebo slepota znamenají nulu
Senior se zdravotním postižením nemusí skončit jen u sazby 200 korun. Zákon přiznává úplné osvobození držiteli psa, který je nevidomý, má průkaz ZTP nebo ZTP/P nebo je podle pravidel sociálních služeb považován za závislého na pomoci jiné osoby.
To je důležité zejména pro lidi, kteří už pobírají příspěvek na péči nebo mají průkaz osoby se zdravotním postižením, ale dál každý rok poslušně platí poplatek jen proto, že je nikdo neupozornil. V takové situaci nejde o slevu pro seniory. Jde o zákonné osvobození, tedy o nulovou částku.
Obvykle je potřeba nárok radnici doložit. Stačí se zeptat, zda úřad chce kopii průkazu, rozhodnutí o příspěvku na péči nebo jiný dokument. Rozumné je vše vyřídit hned po přiznání průkazu či dávky, ne čekat, až přijde platební výzva.
Pes podléhá poplatku od stáří tří měsíců. Splatnost, způsob platby i lhůtu pro nahlášení nového psa si pak určuje každá obec sama. Nezaplacený poplatek může úřad zvýšit, takže se z nenápadné dvoustovky zbytečně stane nepříjemná věc. Stačí pár minut na webu radnice nebo jeden telefon na poplatkové oddělení. Pes člověku dělá společnost každý den. Byla by škoda platit za něj víc jen proto, že se nikdo nezeptal.
