Článek
Sociální systém v České republice je často terčem kritiky. Mnozí nechápou, jak je možné, že lidé, kteří nikdy nepracovali a celý život pobírali sociální dávky, mohou mít nyní vyšší důchod než ti, kteří poctivě odváděli daně. Často slýcháme, že systém přiznávání důchodů je nespravedlivý a zvýhodňuje ty, kteří nepracovali. Ve skutečnosti ale metoda výpočtu důchodu na základě průměrné mzdy neexistuje.
Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) jasně uvádí, že se musí splnit dvě podmínky. „Pro nárok na starobní důchod je nutné splnit dvě podmínky - dosáhnout důchodového věku a získat potřebnou dobu pojištění.“ Osobně znám případ, který ilustruje složitost této problematiky. Jde o matku mé známé, která nikdy neměla stálé zaměstnání. Místo toho se naučila využívat systém sociálních dávek. Když sečetla veškeré příspěvky, na které měla nárok, dostávala měsíčně částku blížící se 30 tisícům korun.
Zdravotní stav jako výmluva? Hlavně, ať nemusím do práce
Původně byla v situaci, kdy měla zápis ve svém trestním rejstříku. Její matka se tak vymlouvala na to, že nemůže najít práci, protože bývalou vězenkyni nikdo nezaměstná. To asi měla pravdu, protože kdo by chtěl mít kriminálnici ve svém zaměstnání? Asi nikdo. Ale když přišla ona kouzelná doba, nechala si vymazat zápisy z trestního rejstříku a najednou byla naprosto čistá a bezúhonná. Kamarádka si myslela, že si konečně její máma najde práci a začne si vydělávat peníze. To ale nešlo, protože její matka vymýšlela všemožné důvody, proč nemůže jít do práce.
Tato žena svou neschopnost pracovat často omlouvala zhoršeným zdravotním stavem. Nechávala si psát lékařské posudky, které jí bránily vykonávat různé profese. Nemohla uklízet kvůli bolestem nohou, pracovat jako prodavačka kvůli syndromu karpálního tunelu, ani sedět na vrátnici, protože jí údajně bolela záda. Je zřejmé, že sociální systém v ČR má své nedostatky. Měl by primárně sloužit jako dočasná pomoc v nouzi, ne jako celoživotní způsob obživy. Bohužel existují lidé, kteří dokáží tento systém zneužívat dlouhodobě, a to na základě pár slov a nářků.
Dávky by měly být jen nezbytně nutnou dobu
Sociální systém v České republice je podle mého názoru příliš benevolentní. Dávky by měly sloužit jako první pomoc v nouzi, do které se každý z nás může dostat ze dne na den. Co ale nedokážu pochopit, je situace, kdy někdo pobírá sociální dávky přes 20 let a nikomu to nepřijde divné. Stačí, když občas zajde k lékaři, dostane potvrzení, že určitou práci nemůže vykonávat, a dávky pokračují dál.
Mezitím jsou tady lidé, kteří se ocitnou ve finanční krizi, ale o dávky si ani nepožádají, protože se obávají, že je společnost bude považovat za nepracující a líné. Proč to tak je? A kde je spravedlnost? Myslím si, že bychom takové lidi neměli finančně podporovat. Pokud by nedostávali žádné peníze z úřadu, většina z nich by si uvědomila, že do práce chodit musí, jinak to prostě nepůjde. Bohužel státní rozpočet jen sype peníze a rozdává tam, kde to není vůbec třeba.
