Článek
Musím se podělit o něco, co mě už dlouho štve. Každé ráno, když jdu do práce a potřebuji si rychle koupit snídani, vidím stejný obrázek. Důchodci obsadili celý obchod už v sedm hodin ráno a pak celý den naříkají, jak nemají peníze. Představte si tu situaci - spěcháte do práce, máte přesně pět minut na rychlý nákup a před vámi stojí fronta důchodců, kteří řeší každou korunu slevy.
Paní před pokladnou vytahuje všechny možné slevové kupony, počítá každou minci a mezitím vypráví pokladní o svých vnoučatech. A vy jen bezmocně přešlapujete na místě. Nejhorší je to v době, kdy začínají platit nové akční letáky. To se před obchodem tvoří fronty už od šesti! Důchodci si rozdělí úkoly - jeden hlídá pečivo, druhý běží pro maso v akci, třetí okupuje regál s kávou. A pak všichni naříkají, jak je všechno drahé a jak se nedá vyžít.
Chápu, že každý musí šetřit. Ale proč musí být tenhle nákupní teror zrovna v době, kdy spěchají lidé do práce? Vždyť důchodci mají celý den volno. Mohli by nakupovat v deset, ve dvě, prostě kdykoliv. Ale ne, oni musí být v obchodě přesně v sedm! A co teprve ty jejich nekonečné debaty u regálů! Dvě babičky se potkají u jogurtů a půl hodiny řeší, která značka je lepší a kde mají větší slevu.
Mezitím blokují celou uličku a vy se nemůžete dostat k tomu, co potřebujete. A když se slušně zeptáte, jestli můžete projít, ještě se urazí. Nejsměšnější je, když vidíte, jak někteří důchodci objíždějí všechny obchody v okolí kvůli slevám. Tady koupí rohlíky o korunu levněji, tam mají v akci máslo, jinde zase lepší cenu kávy. A pak naříkají, že nemají na léky. Ale na benzín na objíždění všech supermarketů ve městě peníze jsou?
A ty jejich nákupní vozíky! Plné zboží v akci, často v takovém množství, že to nemůžou do měsíce spotřebovat. Ale hlavně že je to ve slevě! To mi připomíná moji sousedku, která koupila deset balení pracího prášku, protože byl v akci. Teď ho má na dva roky dopředu, ale prý ušetřila. Přitom když se podíváte na průměrný důchod, není to zase tak málo. Jasně, není to žádné terno, ale při rozumném hospodaření by se dalo vyžít i bez toho ranního šílenství v obchodech. Jenže to by člověk nesměl kupovat všechno, co je ve slevě, jen proto, že je to ve slevě.
Víte co, pojďme se na to podívat selským rozumem. Každé ráno chodím nakupovat před prací a potkávám tam spoustu seniorů. Jasně, chápu, že ráno jsou čerství a často míří k doktorovi, takže si potřebují nakoupit. Ale my pracující taky spěcháme - do práce, do školy, prostě každý někam. Když nad tím přemýšlím, mohly by obchody udělat pár jednoduchých věcí - třeba otevřít víc pokladen ráno nebo mít jednu rychlou kasu pro lidi s pár věcmi.
Sama vím, že jednou taky zestárnu a budu ráda, když budu moct v klidu nakoupit. Ale teď prostě potřebuju rychle vzít pár věcí a letět do práce. A když vidím, jak někdo půl hodiny vybírá rohlíky nebo se baví s prodavačkou o počasí, když já už měla být dávno v kanceláří, tak mi to prostě nedá. Myslím, že by stačilo, kdybychom byli všichni trochu ohleduplnější. Senioři by mohli pochopit, že někdo spěchá, a my zase, že oni potřebují víc času. Není to rocket science, jak se říká - jen obyčejná lidská slušnost.
Zdroj: autorský text, vlastní zkušenost a názor
