Článek
Markéta sedí v kavárně na nejmenovaném sídlišti a spokojeně míchá latte se skořicí. Na první pohled byste neřekli, že je to nezaměstnaná matka tří dětí, která žije ze sociálních dávek. Značkové oblečení, upravené nehty a nejnovější iPhone napovídají něco jiného. Její příběh však otevírá kontroverzní téma českého sociálního systému. Opravdu všichni sociální pomoc potřebují?
„Dřív jsem pracovala jako prodavačka v supermarketu. Vstávala jsem v pět ráno, dřela za kasou a večer padala únavou. A víte, kolik mi za to dali? Sotva 22 tisíc čistého,“ vzpomíná na své začátky a usrkává kávu za 89 korun. Zlom v jejím životě přišel před třemi lety, když čekala třetí dítě. Tehdy zjistila, jak funguje český sociální systém. Dnes už do práce nechodí a podle svých slov se má lépe než kdykoliv předtím.
„Na každé dítě dostávám přídavek 1580 korun, protože jsem předtím chvíli pracovala. Mám tři děti, takže jen na přídavcích to dělá 4740 korun měsíčně,“ vypočítává své příjmy s úsměvem. „K tomu rodičovský příspěvek 13 tisíc, příspěvek na bydlení pokryje většinu nájmu a energií. Když to všechno sečtu, mám víc než třicet tisíc měsíčně. A to bez jakékoliv námahy,“ dodala nadšená maminka, která se tak může věnovat svým dětem a nemusí chodit do práce.
Zatímco si objednává druhou kávu, vypráví o svém běžném dni. Vstává kolem šesté, v klidu odvede děti do školy a školky, pak má čas na kávu s kamarádkami nebo nakupování. „Kamarádky, které chodí do práce, mi závidí. Vstávají v šest ráno, dřou se v práci a stejně mají méně peněz než já. Já si můžu přispat, v klidu odvést děti do školy a pak mám celý den pro sebe,“ říká sebevědomě.
Na otázku, zda neplánuje návrat do práce, jen mávne rukou. „Proč? Vždyť by se mi to nevyplatilo. Kdybych šla pracovat, přišla bych o většinu dávek. A kdo by se postaral o děti? Ve školce je místo jen pro nejmladšího do čtyř let, pak bych musela platit družinu, obědy, kroužky. Takhle mám všechno zdarma nebo za minimální poplatek.“ Markéta si je dobře vědoma, že její přístup může někoho pohoršovat.
„Jasně, že mi někteří lidé nadávají, že zneužívám systém. Ale já jen využívám to, na co mám nárok. Stát přece sám stanovil tato pravidla,“ brání se kritice. Když dopíjí svou druhou kávu, vytahuje nejnovější iPhone 16 pro max. „Tohle mi koupil přítel. On pracuje, ale u nás jakoby nebydlí, takže oficiálně jsem sama s dětmi,“ přiznává s úsměvem. Systém je nastavený tak, že se vyplatí nepracovat. Dokud to tak bude, proč bych to měla měnit? Na závěr našeho setkání ještě dodává své názory. „Víte, co je nejlepší? Že se nemusím stresovat s výplatou, nemocenskou nebo dovolenou. Peníze přijdou každý měsíc na účet, ať se děje, co se děje. A když potřebuju něco extra, zajdu na sociálku a většinou mi pomohou. Takhle by měl vypadat spokojený život.“
Příběh Markéty otevírá mnoho otázek o nastavení českého sociálního systému. Je správné, že se některým lidem více vyplatí pobírat dávky než pracovat? A jak motivovat k práci, když systém paradoxně odměňuje nezaměstnanost?
Poznámka autora: Jméno bylo na přání respondentky změněno. Článek má za cíl otevřít diskuzi o systému sociálních dávek v České republice.
