Článek
Seděla jsem v kavárně s Janou, mou dlouholetou kamarádkou. Její oči byly plné slz, když mi vyprávěla o svém synovi Tomášovi. „Představ si, že mi včera řekl, že už nechce chodit do školy,“ svěřila se mi roztřeseným hlasem. Nechápavě jsem na ni pohlédla. Tomáš byl vždy veselý kluk, který miloval školu a své kamarády. Co se mohlo stát?
Jana si povzdechla a pokračovala. „Prý mu spolužáci říkají, že je socka, protože nenosí značkové oblečení. Nemůžu uvěřit, že se tohle děje. Vždyť je mu teprve jedenáct,“ dodala moje kamarádka. V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Vzpomněla jsem si na své vlastní dětství, na to, jak jsme si s kamarády hráli na hřišti, aniž by nás zajímalo, co kdo má na sobě. Kdy se to změnilo? Kdy se z dětí stali malí módní kritici Možná je to tím, že žijeme v době sociálních sítí. Děti jsou zahlceny dokonalými fotkami influencerů, kteří se předhánějí v tom, kdo má dražší oblečení. Možná je to tím, že my dospělí jsme zapomněli učit své děti skutečným hodnotám. Nebo je to kombinace obojího?
Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím rodiče, kteří se snaží kompenzovat nedostatek času drahými dárky. Vidím děti, které si myslí, že značkové oblečení jim zajistí popularitu. A vidím také ty druhé - děti, které se cítí méněcenné, protože jejich rodiče si nemohou dovolit utrácet tisíce za oblečení. Je to začarovaný kruh. Děti ve škole vytváří tábory, a to podle toho, kdo co nosí. Ti, kteří nemají značkové oblečení, jsou vyčleňováni z kolektivu. Začínají se stydět, ztrácí sebevědomí. Někteří dokonce odmítají chodit do školy. A my dospělí? Často jen bezmocně přihlížíme nebo mávneme rukou s tím, že to k pubertě patří.
Vezměte děti do sekáče - udělejte z toho pátrací akci po super kouskách. Ukažte jim, že i z obyčejného trička můžou udělat něco jedinečného. Hlavně jim ale musíme jít příkladem. Protože děti nejvíc ovlivní to, co vidí doma. Když jim ukážeme, že na značkách nezáleží, pochopí to. A třeba jednou vyroste generace, pro kterou bude důležitější charakter než cenovka na oblečení.
Každý z nás si pamatuje, jak to chodí ve škole. Děti koukají po značkách a někdy se i posmívají těm, co nemají ty nejdražší věci. Toto je opravdu smutný trend. Škola by přece měla být místem, kde se všichni cítí dobře, ať už mají na sobě cokoli. Místo, kde se naučí přemýšlet vlastní hlavou a pochopí, že to, co vidí na Instagramu nebo v reklamách, není skutečný život. Když se nad tím zamyslím - nejde jen o hadry. Jde o to, co učíme naše děti. Chceme, aby koukaly jen na značky? Nebo z nich chceme vychovat fajn lidi, co dokážou ocenit druhé pro to, jací doopravdy jsou? Je načase s tím něco udělat. Nemusíme hned měnit celý svět, stačí začít u sebe doma. Protože upřímně - koho zajímá, jestli máte na tričku Nike nebo něco ze sekáče? Důležitý je přece člověk. A víte co? Třeba jednou, až se někdo zeptá našich dětí, co je podle nich cool, neřeknou nový iPhone, ale být dobrý kámoš.
Zdroje: autorský text, zpracováno na základě příběhu a vlastního pohledu
