Článek
V posledních dnech čtu bouřlivé diskuze na sociálních sítích, kde si lidé neustále nadávají. Jeden poukazuje na druhého, poučuje ho o tom, co má dělat, vysvětluje, co je špatně. Někteří se nezdráhají zajít tak daleko, aby začali používat vulgární slova a uráželi tím osoby, které vůbec neznají. Některých lidí se to však může dotknout mnohem více, než by si ten druhý uměl představit. Je pravda, že i slavní lidé používali a používají své pseudonymy k tomu, aby mohli veřejně vystupovat. Jejich soukromá jména jsou však velmi snadno dohledatelná. Tito lidé navíc neuráží jen druhé a pseudonym používají spíše jako své umělecké jméno, které jim vydělává peníze.
Máme tendence druhé urážet
To, že se člověk na sociálních sítích rozhodne vystupovat pod svým pseudonymem, není nic špatného. Vždyť i já sama vám tady píšu pod svou přezdívkou, kterou mám snad od páté třídy. Člověk se v jisté míře cítí v bezpečí a nechce, aby druzí znali jeho pravé jméno a příjmení. To je v dnešní době velmi často zneužitelné a dohledatelné a pokud jste navíc živnostníci zapsaní v živnostenském rejstříku, každý by si mohl dohledat místo vašeho bydliště. A to zřejmě nechce nikdo z nás, veřejně na internetu ukazovat, kdo článek píše a především kde bydlí. Mít pseudonym není nic špatného, pokud se i my chováme slušně.
Není to nic nového, ani neobvyklého, lidé se cítí jistější, když mohou na internetu vystupovat pod jiným jménem, aniž by druzí věděli, o kom je řeč. Bohužel pseudonym ve většině případů poslouží jako pouhá záminka k tomu, abychom se naváželi do druhých lidí. Tito lidé následně působí jako siláci a všemocní znalci, které jen tak něco neohrozí. Bohužel tito znalci útočí na obyčejné lidi, kteří se snaží zdvořile konverzovat. Poté jim stačí jen málo a hranice slušného chování překročí naplno. Sociální sítě poskytují malý vakuový prostor, ve kterém si každý může dělat, co chce. A to beztrestně. Pokud by však dotyčný člověk měl tomu druhému pohlédnout do očí a říct mu svůj vlastní názor, nikdy to neudělá.
Nemáme jistotu, kdo se na druhé straně ukrývá
Problém pseudo profilů spočívá především v tom, že i když je anonymita na internetu často považována za právo, může mít negativní dopad na kulturu diskuse a vzájemnou komunikaci. Anonymita může snižovat odpovědnost za slova a činy, což vede k toxickému prostředí, kde není respektována základní lidská slušnost. Navíc nikdy nevíme, kdo se na druhé straně schovává. Jakou máme jistotu, že si opravdu píšeme se ženou? Co když je na druhé straně muž, který nám chce ublížit? To je jen málo důvodů, proč jsou anonymní profily nebezpečné.
My se však vrátíme k tomu, kdy lidé používají pseudonym. Setkala jsem se v jedné bouřlivé diskuzi s názorem, kdy dotyčný přiznal, že používá pseudonym, protože může veřejně říkat, co si myslí. Nemusí brát ohledy na druhé a zároveň je mu jedno, komu tím ublíží. Prostě jen píše, nadává a vymýšlí si různé taktiky, jak druhým ublížit. A přitom nikdo nezjistí, kdo to je. To ještě netušil, že jeho kolega poznal styl jeho projevu a s touto situací ho konfrontoval. Když následně chtěl, aby mu dotyčný muž řekl vše do očí, nedokázal to a utekl. Na internetu je dnes každý silák, ale ve skutečnosti to bývají lidé, kteří nic nedokázali. Jsou sami se svým životem nespokojení a jediným jejich cílem je jediné, a to urážet druhé.
