Článek
Začalo to nevinně. Petr se k nám nastěhoval na pár dní, prý než si najde vlastní bydlení. Manžel byl nadšený, že se znovu potkali po letech na třídním srazu. Já byla ráda, že má manžel společnost, když já trávím většinu času v práci.
První týden bylo všechno v pořádku. Vařila jsem jim, prali si, uklízeli. Byli jako dva puberťáci, co si užívají prázdniny. Smáli se starým vtipům, vzpomínali na školu, vysedávali dlouho do noci. Byla jsem ráda, že manžel konečně není jen v práci nebo u televize. Pak jsem si začala všímat těch drobností. Jak se na sebe dívají, když si myslí, že se nedívám. Jak ztichnou, když vejdu do místnosti.
Jak spolu tráví čím dál víc času, zatímco já jsem najednou ta třetí navíc. Ve vlastním domě. Nejhorší byly ty večery, kdy jsem předstírala, že spím, a poslouchala jejich šeptání v obýváku. Smích, který zněl až moc důvěrně. Tiché kroky po chodbě uprostřed noci. A to trapné ticho u snídaně, kdy jsme všichni předstírali, že je všechno normální.
Z pár dní se staly týdny. Z týdnů měsíce. Petr si prý nemohl najít vlastní byt. Manžel trval na tom, že mu musíme pomoct. A já? Já jsem se ve vlastním domě cítila čím dál víc jako vetřelec. Pravda vyšla najevo jednou v noci, když jsem se vrátila nečekaně brzy z noční směny. Našla jsem je v obýváku. Nebyli jen kamarádi. Nikdy nebyli. Patnáct let manželství se rozplynulo v jediném okamžiku.
Manžel se pokusil něco vysvětlovat. Že to tak necítil vždycky. Že se to stalo samo. Že mě pořád má rád, jen jinak. Klasické fráze někoho, kdo byl přistižen při něčem, co se nedá omluvit. Teď sedím v prázdném bytě a přemýšlím, kde se stala chyba. Jestli jsem něco přehlédla, jestli jsem mohla něco udělat jinak. Ale pravda je taková, že jsem neměla šanci. Jejich přátelství bylo ve skutečnosti něco úplně jiného. A já byla jen zástěrka.
Petr se odstěhoval další den. Manžel šel s ním. Prý potřebují čas, aby si všechno ujasnili. Aby zjistili, co vlastně chtějí. Jako by těch měsíců podvádění nestačilo. Nejhorší je ta samota. Ne proto, že jsem přišla o manžela, ale proto, že celý náš vztah byl lež. Že jsem patnáct let žila s člověkem, který předstíral něco, čím nebyl. A ten jeho kamarád?
Ten mi otevřel oči způsobem, který bych nikdy nečekala. Teď už vím pravdu. Můj manžel si domů nepřivedl kamaráda. Přivedl si svého milence. A já byla jen kulisa v jejich dlouho plánovaném představení.
Zdroje: autorský text
