Článek
První dny vypadalo všechno normálně. Markéta, tak se ta kamarádka jmenovala, spala v pracovně na gauči, přes den byla většinou pryč. Moje žena byla najednou veselejší, upravenější, více se smála. Říkal jsem si, že jí prospívá ženská společnost. Pak jsem si začal všímat divných věcí. Dlouhé společné sprchy, šeptání po večerech, významné pohledy přes stůl. Pořád jsem si namlouval, že si to jen představuji. Že jsem paranoidní. Že přece moje žena, matka našich dvou dětí, nemůže… No víte co.
Pravda vyšla najevo jednu sobotu, když jsem se vrátil dřív z práce. Našel jsem je spolu v naší ložnici. V naší posteli. Není třeba zacházet do detailů - některé obrazy bych rád vymazal z paměti. Když mě uviděly, má žena se ani nesnažila zapírat. A jak si to užívaly, byl jsem z toho v šoku. „Jsem lesba,“ řekla mi ten večer. „Vždycky jsem byla, jen jsem to potlačovala.“ Patnáct let manželství, dvě děti, společný život - a teď tohle. Ta kamarádka v nouzi byla ve skutečnosti její milenka, se kterou se seznámila přes internet.
Je těžké popsat ten pocit zrady. Nejde ani tak o tu nevěru samotnou - to bych možná dokázal pochopit. Ale ta lež, to předstírání, to, že do našeho domova přivedla svou milenku pod záminkou pomoci kamarádce. To bolí nejvíc. Děti to zatím nevědí. Jak jim vysvětlit, že máma má raději ženy? Že nás neopouští kvůli jinému tátovi, ale kvůli tetě Markétě? Že těch patnáct let s námi bylo jen… co vlastně? Omyl? Pokus o normální život?
Teď žijí spolu v pronajatém bytě na druhém konci města. Prý potřebují čas najít samy sebe. A já? Já se snažím pochopit, jak je možné, že jsem patnáct let žil s někým, kdo předstíral, že je někým jiným. Kamarádi mi říkají, že jsem měl štěstí - že jsem to zjistil teď a ne za dalších patnáct let. Že je lepší pravda než život ve lži. Možná mají pravdu. Ale stejně to bolí. Bolí to o to víc, že ta kamarádka v nouzi nebyla jen milenka - byla to ta, kvůli které se rozhodla zničit naši rodinu.
Je to zvláštní, jak se život může změnit během jednoho okamžiku. Jeden návrat domů v nesprávnou chvíli a všechno je jinak. Patnáct let manželství je pryč, rodina je rozbitá a já se musím naučit žít s vědomím, že jsem byl jen jakási fasáda pro ženu, která celou tu dobu věděla, že miluje jinak. A ta kamarádka v nouzi? Ta už asi nikdy nebude mít nouzi o střechu nad hlavou. Získala nejen milenku, ale i polovinu našeho majetku. Docela dobrý obchod za pár týdnů předstírání, že potřebuje pomoct.
