Článek
Z víkendu se stalo dvacet let a matka se nikdy nevrátila. Je neuvěřitelné, jak lehce se někteří lidé dokážou vzdát vlastního dítěte. Prostě ho odloží jako nějakou nepotřebnou věc a jdou si žít svůj život. Žádné výčitky svědomí, žádná zodpovědnost. Jen chladný kalkul - babička se postará, tak proč se vázat?
Ta holčička měla tehdy tři roky. Čekala každý den, že se maminka vrátí. Ptala se babičky, kdy už přijde, proč nejde, jestli se na ni zlobí. A co měla babička říct? Jak vysvětlit tříletému dítěti, že jeho vlastní matka ho opustila kvůli lepšímu životu? Babička to zvládla skvěle. Vzala si vnučku k sobě, vychovala ji, dala jí lásku i domov. Musela znovu do práce, i když už byla v důchodu, protože z důchodu by dvě nevyžily.
Nikdy si nestěžovala, nikdy nelitovala svého rozhodnutí. Prostě udělala to, co považovala za správné. A ta matka? Žije si někde svůj život, má novou rodinu, další děti. Občas pošle na Vánoce pohled nebo napíše na Facebook všeobecný pozdrav. Jako by to dítě, které opustila, bylo jen nějaká vzdálená známá, ne její vlastní dcera.
Je to k nevíře, kolik takových případů existuje. Prarodiče vychovávají vnoučata, zatímco jejich rodiče si užívají života bez závazků. A společnost to tiše toleruje. Nikdo se neptá, proč matka opustila své dítě. Nikdo neřeší, jaké trauma si to dítě ponese celý život. Ta holčička je dnes dospělá žena. Vystudovala vysokou školu, má dobrou práci, vlastní život. Díky babičce vyrostla v silnou osobnost. Ale ta jizva tam zůstává. Ten pocit odmítnutí, ten věčný otazník - proč mě máma nechtěla?
Nejhorší je, že takových případů přibývá. Mladí rodiče odkládají děti k prarodičům jen na chvíli a pak zmizí. Někdy na měsíce, někdy na roky, někdy navždy. A společnost to bere jako normální. Však se babička postará, to se stává. Ale není to normální. Není normální opustit vlastní dítě. Není normální nechat zodpovědnost na prarodičích a jít si užívat života. A hlavně není normální tvářit se, že se nic nestalo.
Je načase začít o tomhle problému mluvit. O těch tisících prarodičů, kteří vychovávají vnoučata místo jejich rodičů. O těch dětech, které si nesou celoživotní trauma z odmítnutí. O té tiché toleranci společnosti k rodičům, kteří se vzdali své zodpovědnosti. Příště, až uslyšíte o někom, kdo jen na chvíli odložil dítě k babičce, zamyslete se. Protože někdy se z té chvíle stane celý život. A to dítě si ponese následky navždy.
Zdroje: autorský text
