Článek
Když k ní přijdeme na návštěvu, první, co slyšíme, je kritika. Buď chodíme málo často, nebo naopak moc často a ona nemá čas si uklidit.
Když přineseme buchtu, není dost sladká. Když nepřineseme nic, jsme lakomí. Je to začarovaný kruh. Chápu, že stáří není jednoduché období. Člověk ztrácí své dosavadní společenské postavení, mění se jeho životní styl a často se musí vyrovnávat s různými zdravotními problémy. Ale proč musí být babička tak protivná na své nejbližší?
Nejhorší je, když začne srovnávat s jinými rodinami. „Podívej se na sousedku, ta má návštěvy každý den!“ nebo „Kamarádčina vnoučata jí pomáhají s úklidem!“ Jako by nechápala, že každý máme své životy, práci a povinnosti. A co teprve její věčné stěžování si na zdraví! Každá návštěva se promění v detailní popis všech nemocí a bolestí. Nemoc se stala jejím hlavním konverzačním tématem. Chápu, že ji trápí zdravotní problémy, ale musí o nich mluvit pořád?
Někdy mám pocit, že si svou nespokojeností vlastně vytváří bariéru mezi sebou a okolím. Čím víc je protivná, tím méně lidí za ní chce chodit. A čím méně lidí za ní chodí, tím je protivnější. Je to jako spirála, která se točí stále dolů. Přitom dřív byla babička úplně jiná. Veselá, aktivní, vždycky měla pro každého dobré slovo. Co se změnilo? Možná je to tím, že se cítí osamělá. Nebo má strach ze smrti a tohle je její způsob, jak se s tím vyrovnat.
Ale víte, co je na tom všem nejsmutnější? Že svým chováním odrazuje právě ty lidi, kteří by jí mohli pomoct cítit se lépe. Místo aby si užívala čas s rodinou, tráví ho v negativních myšlenkách a stěžování. Přesto ji máme rádi a snažíme se být trpěliví. Ale někdy je to opravdu těžké. Zvlášť když vidíte, že svým chováním ubližuje hlavně sama sobě. Protože čím víc je nespokojená a protivná, tím víc se izoluje od světa a své rodiny.
Možná bychom měli být více chápaví a uvědomit si, že za tou věčnou nespokojeností se může skrývat strach, osamělost nebo deprese. Ale zároveň je těžké být pořád tím, kdo nastavuje druhou tvář. Někdy by stačilo jediné milé slovo, jediný úsměv…
