Článek
Je neuvěřitelné, co si některé matky dnes dovolí. Jejich dítě může terorizovat celý vagón, a ony se tváří, že je všechno v pořádku. Žádná snaha dítě zabavit, žádná hračka, žádná komunikace. Jen telefon v ruce a občasné buď už ticho, které stejně nikdo neposlouchá. A ty jejich výmluvy? Děti přece pláčou. Je to normální. Však si to taky užijete, až budete mít vlastní. Ne, není normální nechat dítě dvě hodiny řvát, zatímco ostatní cestující musí snášet tenhle teror. Není normální ignorovat vlastní dítě a čekat, že se ostatní přizpůsobí.
Nejhorší jsou ty pohledy, když si někdo dovolí něco namítnout. Jako by společnost měla automaticky tolerovat jejich nezájem o vlastní dítě. Jako by bylo samozřejmé, že všichni budou trpět, protože ona je přece matka a má těžký život. Přitom by stačilo tak málo. Vytáhnout knížku, nějakou hračku, povídat si s dítětem, prostě mu věnovat pozornost. Ale to by znamenalo odložit ten zatracený telefon a skutečně se věnovat rodičovství. A to je očividně příliš velká oběť.
Je to smutný obraz dnešní doby. Matky, které raději scrollují na sociálních sítích, než aby se věnovaly svým dětem. A pak se diví, že dítě vyvádí. Jak by ne, když jediná pozornost, kterou dostane, je občasné okřiknutí. A co ostatní cestující? Ti mají prostě smůlu. Ať si klidně zkazí pracovní jednání, protože přes ten řev není slyšet vlastního slova. Ať si zničí odpočinek po směně, protože nějaká matka je příliš zaneprázdněná svým telefonem, než aby se starala o vlastní dítě.
Když už si někdo pořídí dítě, měl by se o něj také starat. Ne čekat, že ostatní budou mlčky snášet následky jeho nezájmu. Dítě není na ozdobu, ale potřebuje péči maminky. A že nezvládá cestu vlakem, to není jeho vina. Proto je maminka, která se mu musí věnovat. Příště, až nějaká maminka nechá své dítě řvát v dopravním prostředku, zatímco ona bude ponořená do svého virtuálního světa, asi jí připomenu, že rodičovství není jen o focení na Instagram, ale hlavně o skutečné péči a pozornosti.
Zdroje: autorský text, vlastní názor a zkušenost z vlaku
