Článek
V posledních měsících jsem od svých přátel slyšela zajímavý názor. Týkal se podnikatelů, kterým se od nového roku zvýšilo sociální a zdravotní pojištění, přesněji řečeno povinné odvody, které by si každý podnikatel měl povinně hradit. Moji přátelé se totiž domnívají, že si stát na naše podnikatele zasedl a chce na nich vybrat co nejvíce peněz. Ale když se nad tím zamyslíme, odvody se zvyšují každému, i běžnému zaměstnanci, který to však mnohdy na své výplatní pásce nepozná. Bohužel obyčejný zaměstnanec musí mlčet a nemůže se proti těmto povinným odvodům bránit. Je rád za to, že mu měsíčně přijde jeho mzda na účet, ze které každý měsíc zaplatí ty nejdůležitější poplatky a uživí rodinu. Mnohdy si řadoví zaměstnanci nemohou udělat ani žádnou finanční rezervu a o to, aby dostali dovolenou, se musí opravdu hodně doprošovat.
Podnikatelé nic nemusí
A zde se dostáváme do rozporuplných názorů s těmi, kteří pracují jako OSVČ. Tyto samostatně výdělečné osoby si totiž neustále stěžují na to, že nemají moc peněz, neustále se jim zvyšují odvody, mají velké daně a musí si vést daňovou evidenci. Někteří dokonce schválně zrušili platby kartou a přijímají peníze pouze v hotovosti, aby nikdo nevěděl, jaký je jejich měsíční příjem. Navíc dovolenou si udělají kdykoliv, nemusí se nikoho prosit a dokonce si na svém účtu vytvoří velkou finanční rezervu. Proč si tedy neustále stěžují lidé, kteří se mají dobře a nikdo je ničím neomezuje?
Mám kamaráda, který podniká několik let v oblasti IT a výpočetní techniky. Řekla bych, že je v tomto směru velmi šikovný, nadaný a ví, jak se na trhu práce uplatnit. Začal pracovat jako OSVČ a zakázek má tolik, že si může dovolit některé odmítat. I přesto si neustále stěžuje na to, že stát zvyšuje živnostníkům odvody, nechce platit daně a odmítá živit sociálně slabší. Dokonce se cítí tak dotčený, že řekne, že má sám málo a chtěl by více. Přerozdělování mu vadí a chce, aby si své peníze, které vkládá do sociálního systému, mohl ve stáří užívat sám. Zároveň neumí pochopit situaci, kdy s ním jeho přátelé nemohou odjet na dovolenou v termínu, který vymyslí, protože jí jednoduše řečeno nedostanu.
Na účtech miliony, ve skutečnosti bědují
Můj kamarád je pravým příkladem toho, jak se živnostníci mají dobře. Protože pracuje jako IT specialista, pracuje z domova a zakázky si vybírá sám. Jeho hodinová mzda je 1500 korun a své klienty občas natáhne a vůbec to pro něho není tajemství, naopak. Velmi rád se touto nekalou praktikou chlubí. Místo tří hodin práce si totiž naúčtuje klidně pět. Tohle se mi opravdu nelíbí a když mu to řeknu, jen se zasměje a řekne, že se v tom musí umět chodit. Za měsíc si vydělá přes 100 000 korun. Pracuje jen tehdy, kdy se mu zachce a nikdo mu jeho pracovní dobu nehlídá. Je úplným pánem svého času a má klid a pohodu. A právě zde jsem pochopila, jak funguje jejich problematika a myšlení.
Podnikatelé si totiž zvykli na to, že mají hodně volného času, nikomu se nemusí hlásit, peníze se vydělávají téměř sami a oni se mohou chlubit luxusním majetkem, drahým autem a exotickou dovolenou. Když však přijde řec na téma peníze, najednou všichni z nich zesmutní, stěžují si na to, že je draho a kolik peněz zase budou letos doplácet na daních. To se mi opravdu nelíbí. Myslím si, že živnostníci by měli mít mnohem větší odvody než běžný zaměstnanec a zároveň, že by nad nimi měla být větší daňová kontrola. Svým klientům by měli dávat přesný výkaz práce, který by byl ověřitelný a případně jinak vymahatelný.
