Sabina Remundová se rozhodla jít vlastní cestou a nespoléhat na slavné příjmení

Od začátku si šla svou vlastní cestou, s pokorou, tvrdohlavostí a vnitřním přesvědčením, že v umění i v životě záleží na tom, co dokáže člověk sám. Narodit se do umělecké rodiny je na první pohled výhoda. Sabina vyrůstala v prostředí, kde divadlo, film a vyprávění příběhů byly každodenní realitou. Odmala vnímala svět očima herců a režisérů, poznávala zákulisí, kde se běžný život míchá s tím divadelním.

Přesto ji matka nikdy netlačila, aby šla ve stejných stopách. A možná právě tahle volnost způsobila, že Sabina si k herectví našla cestu sama, bez nátlaku a bez očekávání, že by měla někomu něco dokazovat. Když se po studiích DAMU začala objevovat na scéně, bylo jasné, že není jen dcerou Janžurové. Její herectví bylo jiné, civilní, neokázalé, vnitřní. Nehrála na efekt, nesnažila se lacině upoutat pozornost. Naopak – v každé roli působila tak přirozeně, až měl člověk pocit, že se dívá na skutečný život, ne na předem naučené repliky. V poslední době můžeme herečku Sabinu Remundovou vidět v seriálu České televize - Případy prvního oddělení.

Sabina si vybudovala svou kariéru postupně a trpělivě. Nepotřebovala skandály, titulní strany bulvárních časopisů ani velká gesta. Její síla byla a je v tichém charisma, v jemnosti, v schopnosti přinést do každé postavy lidskost a hloubku. A právě tím si získala respekt nejen diváků, ale i kolegů. Bylo to o to cennější, že šlo o respekt vybojovaný vlastní pílí, ne automaticky přidělený díky příjmení.

I když se objevovala v řadě filmů a seriálů, nikdy neztratila nohy na zemi. Nechala za sebe mluvit práci, nikoliv slavné vazby. Přijímala role, které ji vnitřně zajímaly, a dokázala říct ne, když měla pocit, že by něco nebylo v souladu s tím, čemu věří. Možná právě proto její herectví nikdy neztratilo autenticitu.

Zatímco jiní si na slavných kořenech staví kariéru jako na pevném základu, Sabina si od začátku vědomě volila náročnější cestu. Cestu, kde nic není zadarmo, kde si člověk musí každou příležitost obhájit sám. Nejednou v rozhovorech přiznala, že být „dcera Janžurové“ je spíš závazek než výhoda. Proto se snažila být sama sebou, nenechat se semlít očekáváními a představami okolí.

Dnes je Sabina Remundová vnímaná jako svébytná osobnost české herecké scény. Respektovaná nejen pro svůj talent, ale i pro lidskost, se kterou přistupuje ke světu kolem sebe. Nestaví se na červený koberec, ani si nehraje na hvězdu. Raději ve svém klidu pracuje, tvoří a hledá cesty, jak zůstat pravdivá v době, která někdy klade důraz spíš na rychlý úspěch než na skutečné hodnoty. Její příběh je připomínkou, že slavné jméno může být pouze začátek. To, co člověk opravdu je, se ukáže až v čase. A Sabina Remundová dokazuje, že skromnost, pracovitost a věrnost sama sobě mají v uměleckém světě pořád ještě své místo.

Zdroje: