Článek
K zamyšlení nad tím, jak je to v dnešním státě nastavené, mě přivedl příběh mého kamaráda, kterému budeme říkat Matěj. Matějovi je 35 let, vystudoval gymnázium a následně bakalářský obor Veřejná zpráva na vysoké škole. Protože mu to šlo ve škole vždy velmi dobře, rozhodl si dodělat si titul Mgr z obdobného oboru. Protože ho vždy bavila práce s lidmi, přál si pracovat na úřadě a pomáhat těm, kteří to potřebují. Krátce poté, co vystudoval, nastoupil na Úřad práce jako zprostředkovatel zaměstnání. Tato práce ho naplňovala a získal zde mnoho životních zkušeností. Kromě toho si vyslechl i různé životní příběhy, které ho donutily zamyslet se nad tím, že ne každý, který se na Úřadu práce ocitne, je tam vlastní chybou. Na této pozici setrval přibližně 5 let, když se následně uvolnila pracovní pozice na oddělení hmotné nouze.
Pro Matěje opravdu velká životní zkušenost, jelikož si na tomto oddělení vyzkoušel práci s opravdu velkým segmentem lidí. Ať už jednalo o slušné, pomoc potřebující lidi, až po ty, kteří jsou nepřizpůsobiví, nepracující a jen čekající na to, až sem jim přiklepne jejich standardní měsíční dávka. Matěj si tuto práci nemohl vynachválit a užíval si toho, že pracuje s lidmi. Jenže postupem času nejen on, ale i jeho rodina začala zjišťovat, že by měl rozhodně na víc. Proto zkusil i další výběrová řízení, a to na opravdu mnoho zajímavých pozic, ale nikdy se nedostal. Protože je to skromný hoch, čekal, až se zase nějaká nabídka naskytne.
Místo zabírají senioři
Jednoho dne se na nejmenovaném pracovišti vypsala pracovní pozice na oddělení zprostředkování, kde původní vedoucí odcházel. Protože Matěj na tomto oddělení pracoval, všichni mu říkali, aby si podal žádost, protože má veškeré předpoklady pro to, aby se této vysoce postavené pozice mohl ujmout. Zúčastnil se výběrového řízení a čekal na výsledek. Bohužel byl negativní. Všichni čekali, kdo se stane jejich vedoucím, až jim jednoho dne spadla brada.
Na toto místo byla přijata paní, která je již v důchodu, ale protože celý život pracovala na úřadu a má patřičné vzdělání, tak ji zaměstnali. Nikdo nemohl pochopit, proč se senior upřednostní před mladým a ambiciózním člověkem, který má celý život před sebou. Největším paradoxem na tom je to, že paní si pobírá důchod a ještě bude mít velmi slušný plat vedoucího pracovníka. Tak jak to s těmi chudými seniory vlastně je?
Senioři by měli z vyšších míst odejít
Osobně se po vyslechnutí tohoto příběhu domnívám, že by senioři měli z vyšších postů dobrovolně odejít, nebo by je jejich zaměstnavatelé měli přeřadit na nižší pozice. Pokud si i důchodu chtějí vydělávat, ať jdou někam do kanceláře nebo na pokladnu. Proč se drží na svých teplých židlích, kde blokují místo potencionální uchazečům, kteří mají na tuto profesi všechny předpoklady, vzdělání a rádi by uplatnili své životní zkušenosti? Není to bohužel jen Matějův příběh, ale děje se to dnes a denně.
Na vyšších postech se drží lidé, kteří sotva chodí, špatně vidí, ale hlavně, že chodí do práce za velmi luxusní plat. Mladý člověk nemá následně možnost sehnat práci a nemůže se kariérně posunovat dopředu. Je to spíše naopak a možnosti mladých lidí nejsou tak velké. Proč se tedy stále upřednostňují senioři? Ti už mají svoje odpracováno a měli by být v důchodu. Pokud chtějí pracovat, ať jdou někam na brigádu, protože chápu, že nikdo z nich nechce sedět doma a čekat, co mu kdo dá.
