Článek
Bydlím v bytovém domě a jsem studentkou, která opravdu potřebuje klid na učení. Moje sousedka, paní Helena, je devadesátiletá dáma, která žije sama ve svém bytě o velikosti 3+1. Bohužel je velký problém to, že velmi špatně slyší. Kvůli jejímu špatnému sluchu se na ni nedá skoro dovolat a to velmi často komplikuje komunikaci.
Jejich hlasitý poslech televize mě obtěžuje
Paní Helena má ráda své rádio a televizi, které má pořád přehnaně nahlas. Hraje je skoro nepřetržitě celý den i večer a někdy i v noci. V létě, když je horko a chtěla bych mít otevřené okno, je to opravdu nesnesitelné. Zvuk z jejího bytu je tak hlasitý, že mi znemožňuje soustředit se na studium nebo dokonce usnout. Pořád se mi otřásají stěny bytu a slyším vše, co Helena poslouchá.
Někdy dokonce i do tří hodin ráno, protože nemůže spát. Vůbec si neuvědomuje, že může obtěžovat i ostatní sousedy. Snažila jsem se situaci řešit a mluvila jsem o tom i s dalšími lidmi v našem bytovém domě. Všichni si stěžují na stejný problém, ale když jsme se snažili paní Helenu upozornit, zjistili jsme, že neslyší ani zvonek u dveří. Je to komplikovaná situace, protože ji nechceme nijak omezovat, ale zároveň potřebujeme, aby byl v domě klid.
Senioři by měli žít v domově důchodců
Osobně se domnívám, že by bylo pro všechny lepší, kdyby senioři jako paní Helena žili v domovech důchodců. Tam by měli dostatečnou péči a podmínky přizpůsobené jejich potřebám, a zároveň by to neobtěžovalo ostatní obyvatele v bytových domech. Protože by si všichni pouštěli televizi nahlas a nikdo by toho druhého ani neslyšel. Jenže mít takového souseda denně za zády je noční můra všech.
Zdroje: autorský text a názor Marty
