Článek
Zase se mluví o valorizaci důchodů. Od ledna 2025 se průměrná penze zvýší o 358 korun měsíčně. Upřímně? Je to výsměch. Hlavně když vidím tu propast mezi důchodci v mém okolí. Moje teta celý život dřela jako prodavačka. Často na dvě směny, o víkendech, ve svátky. Její důchod? Sotva 12 tisíc. Pro ni těch 358 korun znamená možná jeden nákup navíc, možná pár léků, které si dosud nemohla dovolit. Je to k vzteku, když vidím, jak musí obracet každou korunu.
Na druhé straně ulice bydlí bývalý ředitel banky. Jeho důchod přesahuje 25 tisíc. Pro něj je těch 358 korun jako kapka v moři. Každý týden ho vidím, jak si užívá v místní kavárně, jezdí na výlety, žije si nad poměry. A teď dostane přidáno stejným procentem jako moje teta. Je tohle spravedlivé? Systém valorizací je postavený na procentech - čím vyšší důchod, tím více peněz přidají. V praxi to znamená, že bohatí budou ještě bohatší a chudí zůstanou chudými. A ten rozdíl se bude jen prohlubovat.
Nejhorší je pohled na důchodce, kteří musí ve svém věku ještě pracovat. Paní od nás z domu chodí v sedmdesáti uklízet do supermarketu. Ne proto, že by chtěla, ale protože musí. Z důchodu sotva zaplatí nájem a léky. A teď jí přidají směšných pár stovek. A co teprve ženy, které strávily roky péčí o děti nebo nemocné rodiče? Jejich důchody jsou často na hranici chudoby. Celý život se staraly o druhé, a teď? Teď počítají každou korunu a doufají, že jim zbyde na jídlo.
Místo plošných valorizací bychom potřebovali systém, který pomůže hlavně těm nejpotřebnějším. Těm, kteří mají důchody pod hranicí důstojného života. Protože rozdíl mezi důchodci je čím dál větší - jedni řeší, kam pojedou na dovolenou, druzí, jestli si mohou dovolit koupit léky. A mladá generace? Ta jen kroutí hlavou. Platí vysoké odvody a přitom tuší, že na důstojný důchod možná nikdy nedosáhnou. Systém je neudržitelný a nespravedlivý zároveň.
Valorizace 358 korun je jako náplast na zlomenou nohu. Možná to trochu pomůže, ale problém to neřeší. Vytváříme společnost dvou kategorií důchodců - těch, pro které je penze období klidu a pohody, a těch, pro které je to každodenní boj o přežití. Je načase přestat předstírat, že plošné valorizace jsou řešením. Potřebujeme odvážnou reformu, která zajistí důstojné stáří všem, ne jen vyvolené menšině. Protože stáří by mělo být období odpočinku, ne zoufalého počítání korun do další výplaty důchodu.
A než mi někdo začne vyčítat, že ti s vyššími důchody si je zasloužili, protože více odváděli - zamyslete se nad tím, kolik skutečné práce odvedla prodavačka, která celý život stála za kasou, a kolik manažer, který trávil dny na poradách. Peníze nejsou vždy odrazem zásluh. Takže ano, od ledna 2025 se důchody zvýší. Ale místo oslavy bychom se měli zamyslet nad tím, jestli je tohle opravdu ta cesta, kterou chceme jít. Protože současný systém vytváří důchodce první a druhé kategorie. A to není společnost, ve které bych chtěla zestárnout.
Zdroje: autorský text, vlastní názor
