Článek
Už při vstupu do obchodu jsem věděla, že něco není v pořádku. Nákupní vozíky byly rozházené všude možně, některé dokonce zablokovaly vstup. V oddělení ovoce a zeleniny to vypadalo jako po náletu - cibule se válela po zemi, poslední dvě brambory smutně ležely v prázdné bedně a o nějakých mandarinkách si člověk mohl nechat jen zdát.
Regál s pečivem? Prázdný, až na pár rozdrobených rohlíků. Maso a uzeniny? Jako by tam prošla kobylka egyptská. V chladicím boxu ležely osamělé dva párky a kus něčeho, co možná kdysi bylo šunkou. A to nemluvím o tom, že všude byly poházené prázdné obaly a papírky. Nejhorší byl pohled na oddělení s alkoholem. Prázdné regály zely jako černé díry ve vesmíru. Zbylo tam jen pár lahví nějakého podezřelého vína za 39 korun a dvě plechovky piva, které nikdo nechtěl ani zadarmo.
Lidé se zřejmě zásobili, jako by měla přijít apokalypsa. U pokladny to vypadalo jako na černém trhu. Fronta se vinula až do uličky s drogérií, lidé se předbíhali a hádali o poslední kusy zboží. Jedna paní dokonce vylovila z vozíku poslední balení chipsů jinému zákazníkovi - prý ho viděla první. Personál obchodu vypadal naprosto rezignovaně.
Prázdné regály všude, kam jsem se jen podívala.
Mladá pokladní měla v očích výraz člověka, který právě přežil válku. Když jsem se zeptala, jestli budou něco doplňovat, jen bezmocně pokrčila rameny a řekla: Už nic nemáme, všechno je pryč. A ta špína všude! Podlaha vypadala, jako by po ní přeběhlo stádo divokých prasat. Rozšlapané mandarinky, rozlitý jogurt, poházené letáky… Úklidová četa zřejmě vzdala svůj boj už někdy dopoledne. Člověk musel kličkovat mezi nepořádkem jako v nějaké počítačové hře.
Nakonec jsem odešla jen s balíčkem žvýkaček a pocitem, že jsem se vrátila v čase. Připomnělo mi to historky mojí mámy o nakupování před revolucí. Jen s tím rozdílem, že tehdy byly regály prázdné proto, že nebylo co prodávat. Dnes jsou prázdné proto, že lidé nakupují, jako by měl přijít konec světa. Přitom obchody jsou zavřené jen jeden den! Jeden jediný den! To si opravdu nedokážeme naplánovat nákupy tak, abychom nemuseli vytvářet tyhle apokalyptické scény?
A co teprve ta bezohlednost některých nakupujících - jako by poslední balení másla bylo vstupenkou do ráje. Cestou domů jsem přemýšlela, co to o nás vypovídá. Třicet let po revoluci máme plné obchody všeho možného, ale stačí jeden svátek a chováme se jako smyslů zbavení. Možná je to tím, že někde hluboko v nás je stále zakořeněný ten starý strach z nedostatku.
Příště si raději nakoupím s týdenním předstihem. Nebo ještě lépe - objednám všechno online. Protože tenhle silvestrovský nákupní horor už opravdu nechci zažít znovu.
Zdroje: autorský text
