Článek
Tatiana Dyková se vůbec netají tím, že dnešním světem plným konzumu a honby za penězi pohrdá. „No, pustili nás z řetězu jako vlčáky a byli jsme úplně urvaní. Nevšimli jsme si, že mezitím ti chytřejší to tady všechno rozkradou a že se ty otěže pustily moc. Předtím to ale zase bylo moc utáhlé, a stejně se kradlo. Takže je pořád co kritizovat a z něčeho být nadšený,“ krčí rameny herečka, že si člověk nevybere, což ji často uvádí do stavů plných zoufalství, marnosti a zklamání.
Sama vnitřně cítí, že se lidé kvůli kariéře, moci a penězům odpojili od všeho dobrého, co je skutečně činilo šťastnými a spokojenými. Tím má na mysli rodinu, lásku, pospolitost a vzájemnou podporu. „Jsme odpojení od svých pocitů, citů i od svých smyslů,“ smutně dodává herečka Tatiana Dyková, která proti tomu sama vědomě bojuje prostým životním stylem, který ji uzemňuje a vyhovuje jí.
Peníze nikomu skutečné štěstí nepřinesly
„Mám ráda prosté věci. Dělá mi dobře být na chalupě, jíst tam chleba s máslem a pít kafe. V Praze nebo v městském světě obecně – a také v naší profesi – je strašně moc vjemů. Všechno je přeplácané. Prostota mi dělá dobře,“ tvrdí Tatiana, která se také snaží vyvarovat informačního smogu zahlceného negativními zprávami plnými válek, zločinů a násilí, které se na nás hrnou ze všech stran a ubližují naší duši.
Netají se proto tím, že ze všeho nejraději by se narodila o sto let dříve a žila tak mnohem klidnější a prostší život. „Budeš pracovat u krav,“ sní prý často v duchu o tom, co říkávali její rodiče, když se nebude učit. V mládí se věnovala uměleckým aktivitám - od deseti do devatenácti let studovala balet, zpívala v Kühnově dětském sboru a věnovala se recitaci. Přestože studium na Pražské konzervatoři nedokončila, její herecká kariéra se úspěšně rozvinula. V letech 2002-2014 byla stálou členkou souboru Dejvického divadla, kde dodnes hostuje. Kromě toho účinkovala také v Národním divadle a Městských divadlech pražských.
Zdroje: autorský text, seznam zprávy, životopisosobnosti.cz, extra.cz
