Článek
Sedím u televize a poslouchám vánoční projev Miloše Zemana. Místo tradičního vánočního poselství plného naděje a reflexe sledujeme další díl nekonečného seriálu „Jak sepsout současnou vládu“. A upřímně? Je to unavující. Exprezident označil vládu za amatéry a obvinil ji ze zaostávání České republiky. Přitom zapomněl zmínit, že mnohé současné problémy mají kořeny v době jeho vlastního působení. Je až zajímavé poslouchat, jak selektivní může být paměť bývalého prezidenta. Místo aby využil vánoční proslov ke spojování národa, což by od bývalé hlavy státu člověk očekával, rozhodl se Miloš Zeman znovu kopat do současného vedení země.
Jeho kritika amatérismu vlády a údajné nulové odborné kompetence některých ministrů zní obzvlášť ironicky od člověka, který léta podporoval různé kontroverzní postavy české politiky. Nejzajímavější je sledovat, jak se Zemanova rétorika změnila. Když byl prezidentem, jeho vánoční projevy byly sice kritické, ale aspoň se snažil zachovat zdání státnické role. Teď, když už nemá oficiální funkci, pustil všechny zábrany a jeho projev připomíná spíš hospodskou debatu než státnický akt.
Je smutné, že i na Vánoce musíme poslouchat osobní útoky a politické vyřizování účtů. Vánoční poselství by mělo být momentem, kdy politik překročí svůj stín a promluví k národu jako celek. Místo toho sledujeme další díl politického dramatu, kde hlavní roli hraje osobní zášť. Zemanova kritika současné vlády může být v některých bodech oprávněná. Ano, máme problémy s rozpočtem. Ano, některá rozhodnutí vlády jsou diskutabilní. Ale způsob, jakým to prezentuje, připomíná spíš uraženého bývalého partnera než státníka s nadhledem.
Když mluví o zaostávání České republiky, zapomíná zmínit, že on sám byl součástí politického systému posledních třicet let. Byl premiérem, prezidentem, měl možnost věci ovlivnit. Je to jako sledovat člověka, který roky řídil firmu, a když odešel do důchodu, začal kritizovat své nástupce za všechno, co se kdy pokazilo. Přitom mnohé současné problémy mají kořeny právě v jeho éře. Nejhorší je, že tímhle přístupem degraduje instituci vánočního prezidentského poselství.
To, co bývalo momentem národní reflexe a zamyšlení nad budoucností, se změnilo v politický pamflet. A co na to občané? Většina už je z těchto věčných politických půtek unavená. Lidé chtějí na Vánoce slyšet něco pozitivního, něco, co je spojuje, ne další dávku politického jedu. Možná je čas přestat dávat takovým projevům takovou váhu. Možná je čas uvědomit si, že bývalý prezident je prostě jen další politik, který si potřebuje kopnout do svých oponentů.
Protože upřímně - co jsme se z letošního vánočního projevu dozvěděli nového? Že Zeman nemá rád současnou vládu? To víme. Že vidí problémy všude kolem sebe? To také. Že za všechno může někdo jiný? To už je jeho standardní rétorika. Vánoce by měly být o naději, o spojování lidí, o hledání toho dobrého v nás. Místo toho dostáváme další dávku politického jedu, který jen prohlubuje příkopy v naší společnosti.
A to je možná ten největší problém současného Česka - ne amatérismus vlády, ale neschopnost našich politiků překročit vlastní stín a mluvit k národu jako k celku.
Zdroje: autorský text, vlastní názor na základě sledování vánočního projevu bývalého prezidenta republiky
