Článek
Ty jsou dobré leda tak k vaření a uklízení. Vezměme si třeba toho posledního pána, který ze sebe dělal frajera. Celý den se válí doma, kouká na televizi a chodí do hospody. Jeho žena mezitím dře jako šroub, stará se o děti, vaří, uklízí. A když náhradní manželka navrhne, že by taky mohl něco dělat? Začne řvát, že je chlap a že on tohle dělat nebude.
A co ten druhý případ? Muž posílá své ženě dvě stě zpráv denně. Kontroluje každý její krok, s kým mluví, kam jde, co dělá. Když přišla náhradní manželka, začal obtěžovat i ji. Prý když už tu je, tak ať se chová jako správná ženská. Normální úchyl, kterému doma všechno prochází. Nejhorší jsou ty jejich řeči o tom, jak jsou živitelé rodiny. Jasně, přinesou domů výplatu, a tím to končí.
Že jejich ženy mají taky práci, a k tomu ještě celou domácnost na krku? To nevidí. Nebo spíš vidět nechtějí. Protože by museli přiznat, že bez těch svých žen by byli v háji. A ty jejich dvojí metry! Oni můžou do hospody, můžou si dělat, co chtějí, můžou přijít domů, kdy se jim zachce. Ale jejich ženy? Ty musí být stále po ruce, musí být připravené splnit každé jejich přání. A hlavně - nesmí si dovolit stejné věci jako oni.
Pak se divíme, že se ženy bouří. Že chtějí rozvod. Že už nemůžou dál. Vždyť žijí s dospělými dětmi, které si myslí, že svět se točí kolem nich. S chlapy, kteří uvízli někde v pravěku a myslí si, že žena je jejich majetek. To, co předvádějí v té show, není láska. Není to ani partnerství. Je to čistý egoismus podpořený představou, že chlap je něco víc než ženská. Že mu všechno projde, protože je přece hlava rodiny.
A ty jejich výmluvy! „U nás doma to tak bylo vždycky.“ „Můj táta to taky tak dělal.“ „Chlap přece nebude prát nebo vařit.“ Jako bychom žili v jednadvacátém století! Jako by neexistovala rovnoprávnost! Jako by žena byla nějaký spotřební materiál! Nejsmutnější na tom všem je, že tohle není jen problém televizní show. Je to realita mnoha domácností. Ženy mlčí, trpí, snaží se zachránit rodinu. A chlapi? Ti si jedou dál svoje ego trip, protože jim to všichni tolerují.
A když se některá žena ozve? Když řekne dost? Tak je hysterka. Není „správná“ ženská. Neváží si svého chlapa. Prostě klasika - když nemáš argumenty, začni útočit na osobu. Ta show aspoň ukazuje realitu. Ukazuje, že tohle není normální. Že partnerství má být o vzájemném respektu, ne o tom, že jeden rozkazuje a druhý poslouchá. Že rodina není diktatura, kde má jeden všechna práva a druhý jen povinnosti.
Možná by si ti správní chlapi měli uvědomit, že doba se změnila. Že žena není služka, ale partner. Že domácnost není jen ženská práce. A hlavně - že jejich ego není důležitější než štěstí celé rodiny. Ale to by museli vystoupit ze své bubliny. Museli by přiznat, že nejsou pupek světa. A to je pro některé chlapy zřejmě těžší než nechat svou ženu dřít jako koně, zatímco oni si užívají života.
