Článek
Jeden by řekl, že žijeme v moderní době a tím pádem se bude přistupovat stejným způsobem ke vzdělání a výchově žáků ve školách. Ano, dříve byly jiné způsoby přístupů žáků k učitelům, ale ruku na srdce - toto bylo více jak 40 let nazpět! My nyní žijeme v moderní době, která si žádá moderní přístupy a to, co se uplatňovalo dříve, v současné společnosti již nemá své místo. Pojďme se tedy podívat, odkud toto všechno vlastně pochází a proč to v dnešní době nemá pochopení.
Ti z vás, kteří patří do generace mileniálů a starších, moc dobře ví, že když chodili do školy, tak bylo téměř na denním pořádku neustálé sekýrování, komandování, napomínání kvůli kdejaké hlouposti atd. ze strany učitelů směrem k žákům na denním pořádku. Dřívější generace by vám jistě tvrdila, že se aspoň díky tomu zocelila s připomínkou, že dnešní děti nic nevydrží… Jenomže pozor - zapomněli vám říct, že je tento přístup zcela poznamenal na celý jejich život, což si dokáže hodně málokdo otevřeně přiznat. Všimněte si, že spousta lidí dřívějších generací má sebevědomí na nule, nese v sobě vnitřní nastavení na neúspěch, v mnoha věcech si nevěří, a i když na to v reálu vlastně má nebo by měl, nikdy si díky tomuto přístupu, který v něm zanechal tolik negativního, nesplnil svůj sen nebo ničeho nedosáhl. Toto je krutá realita tehdejší doby a nikdo se vám k tomu otevřeně hlásit nebude. Já z této generace pocházím a též jsem tento přístup ve škole zažila, tak vím, o čem mluvím.
Zastaralé školství versus moderní doba žádající moderní přístupy
Potíž je v tom, že stále ve školách učí ti, kteří tam byli div ne ještě za minulého režimu (což, mimochodem, vidím i ve své původní základní škole ), kteří absolutně nemají ponětí o tom, co je podstatou dnešní doby, protože na sobě nijak nepracují, nevzdělávají se a vůbec, nemají ani potřebu něco takového dělat. Proč také? Neustálé výmluvy na to, jak mají hodně práce apod. Prosím vás, nenechte si věšet bulíky na nos, učí pouze pár hodin denně, o přestávkách vůbec nefunguje ve školách dozor, místo dozoru kafíčka s kolegyněmi v kabinetech nebo ve sborovně a tlachání o ničem nebo o tom, čí manžel je větší lempl atd. A tady už začínají negativismy, které se potom přenáší na ostatní, resp. na vaše děti…
Řeknete si, že jsou dnes mladí učitelé, tak musí uplatňovat moderní postupy - nenechte se obalamutit, ty mladé učitele učí na pedagogických fakultách zase ti, kteří učili v dřívější době čili před několika desítkami let, rozhodně to nejsou současníci, a pokud ano, těžko je spočítáte na prstech jedné ruky. Takže, co očekávat od nynějších učitelů, když je vzdělávali ti staří učitelé? Vůbec nic nového, zase stejné zastaralé přístupy, metody výuky i přístupy k výchově žáků. Celý tento proces se tak přenáší z generace na generaci a dělá z našich dětí adepty na antidepresiva.
V čem je hlavní problém nepochopení?
V dřívějších dobách neexistoval internet ani sociální sítě, a tak nám zákonitě neměl kdo prezentovat fakt, že existují i jiné přístupy, jiné metody výchovy, které by měly být zaměřené trochu jinak, řekněme lidštěji, a ne děti jenom shazovat, ponižovat apod. Tehdy fungoval zavedený model, který popisuji výše, tím jsme si my starší prošli a dovolíme si tvrdit, že to na nás následky v podobě nízkého sebevědomí zanechalo, a leckdy nejenom to.
Díky internetu, sociálním sítím a mnoha koučům, mentorům, psychologům a dalším, kteří nám díky moderním technologiím začali ukazovat, že se dají děti vychovávat i jinak, že můžeme k nim úplně jinak přistupovat, že mnohdy lidštější přístup zahrnující podporu, motivaci a ukázání cesty, je do života a budoucnosti mnohem lepší než ten zapšklý přístup ze škol, vidíme, jak se k nám chovali ostatní nevhodně, že nás ponižovali, shazovali před ostatními atd., a právě díky tomu, že jste toto začali vidět, jsme se začali i jinak chovat. Především se nebojíme říct, co se nám nelíbí, umíme si vymezit hranice a dokážeme říct, co jsme a nejsme ochotni akceptovat. To nemusí děti mít od rodičů, pro mnoho z nich je mobil nebo počítač naprosto běžnou záležitostí, kterou umí ovládat mnohem lépe než my starší, proto si všechno dokáží vyhledat, leckdy i právě ona motivační videa, stránky koučů, mentorů a psychologů, kteří jim ukazují, že nemusí trpět všechno a nemusí si nechat všechno líbit.
Učitelé na to díky neustálému uplatňování zastaralých metod výchovy nejsou připraveni, a tak si velmi často stěžují na neustálou neukázněnost žáků, odmlouvání, agresi atd. Ovšem už si nedokáži přiznat, proč tomu tak je - dítěti se nelíbí chování učitele směrem k němu (zasedání si učitelů na děti, které něčím vybočují není výjimkou), dítě se ohradí a učitel z toho div nedostane mrtvici, tak hned jde a píše rodičům. To v tom lepším případě…
Učitelé si za agresivní chování ze strany žáků mohou leckdy sami
Sama mám syna na prvním stupni základní školy a často od něj slýchám, jak se k dětem ve třídě chová učitelka - že jim to nebude vysvětlovat, že by to nepochopili, ať jim to radši vysvětlí rodiče, asistent dětem nadává, že jsou hloupé, že půjdou do zvláštní školy, a družinářka - ta dětem sprostě nadávala, zamykala je ve třídě. Uznejte sami, copak toto chování je normální? Uznejte sami, jak byste se vy chovali, kdyby se takto někdo choval k vám? Tolerovali byste to? Asi byste se ohradili, viďte? Stejné je to s těmi dětmi - dítě se s takovouto situací ještě nesetkalo, a tak ze začátku neví, jak reagovat, proto mlčí a toto chování snáší, ale všechno má svoje hranice a jednou mu „bouchnou saze“! To, že učiteli vynadá, nazve to nějakým zajímavým a peprným slůvkem zároveň, to je ještě ta lepší varianta. Občas se také stane, že na učitele zaútočí, a to už je opravdu vyvrcholením opravdové šikany ze strany učitele. Ovšem, také se stává, že dítě spáchá sebevraždu, a to právě v důsledku šikany, která nebývá vždycky jenom ze strany ostatních spolužáků.
Co se s tím dá dělat? Mluvte se svými dětmi, buďte jim oporou a nebojte se za ně postavit
Nejhorší na tom je, že spousta dětí se svým rodičům se svými problémy nesvěří, protože se bojí, že v nich nebudou mít oporu, a ještě by jim řekli, že si vymýšlí apod. Toto znamená, že dítě nemá ve svých rodičích zastání a zůstává na své potíže samo.
Nedávno se mi stalo, že jsem na ulici potkala známou, tak jsem se zastavila a dala se s ní do řeči. Pár kroků od nás se zastavila maminka s asi 15letou dcerou, které potkaly postarší ženu, která patrně pracovala ve škole, ale učitelka podle toho, co jsem slyšela, nebyla. Místo toho hned mamince podívala, že dotyčná dcera dostala poznámku za prý nevhodné chování (jak a ke komu se nevhodně chovala, nevíme) … Samozřejmě, že nikdo nemůže vědět, jak to doopravdy bylo a co za jejím chováním stálo, ale reakce její matky byla „Já ti tu prdel zmaluju, jak se můžeš takhle chovat, budeš doma a máš okamžitě zaracha!“ V první řadě by bylo na místě znát i názor oné slečny a vědět, co všechno téhle reakci předcházelo, protože nic takového se přece nestane jenom tak, samo od sebe, vždycky to má nějaký důvod. Copak ta chudák holka může dělat, když nemá pochopení u vlastní matky, když ani ta není schopna svou dceru vyslechnout a zjistit více informací? Zákonitě nic, uzavře se více do sebe, přestane komunikovat, a právě tady leckdy začínají deprese, sebepoškozování nebo, nedejbože, sebevražedné myšlenky.
Milí rodiče, stůjte za svými dětmi, zajímejte se o ně a nebojte se za ně postavit - uvědomte si, že každá historka má min. dva úhly pohledu a tak, než začnete soudit nebo nadávat svým dětem, zjistěte si i od nich, jak to celé bylo. Dítě se nikdy samo od sebe nezačne chovat agresivně vůči druhým. Vždycky za tím něco je. Jak jej necháte s jeho problémem samotné, je to cesta do pekel a začátek pořádného průšvihu, na jehož konci může být i sebevražda! Mluvte se svými dětmi a buďte jim oporou, potřebují vás víc než kdy jindy!
Proč jsou tedy učitelé ti špatní a zlí?
Nevědomky si to způsobují sami právě svým negativním přístupem k dětem. Děti jsou velmi citlivé na vnímání špatných energií, a teď si zkuste představit, jaké to asi je, když v těchto energiích musí trávit několik hodin denně a ještě se v tom soustředit na učení… Šílená představa, že? Nedivte se potom, že to v dětech vzbuzuje nenávistný přístup a agresi. A ještě, když se k tomu přidá ono shazování, ponižování atd., je zaděláno na pořádný problém! Spousta učitelů si toto vůbec neuvědomuje, že ten problém jsou leckdy oni sami a jejich přístup k dětem. Chápu, že práce s dětmi není jednoduchá, ale jsou to děti a ty vyžadují jiný přístup. Kolikrát na nevhodný přístup rodiče učitele upozorní, ale ten to buď vůbec nevidí nebo to vidět nechce a snaží se místo toho, aby se chytil za hlavu, házet na dítě před rodiči špínu apod. Nejhorší na tom je, že leckdy to rodiče odkývou s tím, že vlastně oni mají divné děti… A pak se nelze divit tomu, že když učitel vidí, že si to může dovolit, tak přitvrzuje.
Současní učitelé nejsou zvyklí na to, aby jim někdo říkal, že něco jde jinak, pořád si myslí, že oni jsou ti pánové všeho a mají právo do všeho mluvit. Ano, je pravda, že dříve byl učitel někdo a jeho povolání bylo respektované a mělo váhu, ovšem dnes je tomu naopak, a právě proto, že dřívější učitel uměl naučit a díky tomu, že byl schopný a rozuměl své práci, tak byl i proto respektovaný mezi rodiči. Jenomže, když dnes vidíme „učitele“, kteří se stali „učiteli“ jenom proto, že se nedokázali dostat na jinou školu, jenom se potřebovali „někam uklidit“ a získat titul. Pak jdou do školy, protože na nic jiného kvalifikaci nemají a tam začnou všechny problémy.
Jak je možné, že je učitelem někdo, kdo nemá k dětem žádný vztah?
Jak už bylo uvedeno výše, za pedagogické fakulty se v dnešní době dostávají lidi, kteří nemají žádný vztah k učení ani k dětem. Důvodem je, že se nedostali na práva, medicínu, ekonomii apod., ale potřebovali se „někam uklidit“ a získat titul. Jenomže, pokud vystudujete pedagogickou fakultu, nemáte moc šancí na získání lépe placeného místa… Což ovšem oněm studentům nedochází a místo toho, aby si našli jinou školu, která by je bavila, tak na „peďáku“ zůstanou. Pak jdou do školy a zjistí, že tato práce není nic pro ně - začnou být zapšklí, otravní, tváří se jak stádo čertů a takovýto lidé pak učí naše děti. A protože je stále méně a méně učitelů, na „peďák“ se tak dostane kde kdo, i ten největší lempl, a výsledek vidíme ve školách - neschopnost něco naučit, nechuť učit a věnovat se dětem - potom se tito učitelé diví, že jim rodiče dětí začnou sdělovat spoustu připomínek, nezřídka nadávat. A není se čemu divit, správný rodič se za své dítě postaví a bude chtít vědět, jak se věci mají i z té druhé strany a toto se učitelům zpravidla nelíbí, ti jsou zvyklý na to, že rodiče tzv. „drží pusu a krok“, ale jakmile se někdo projeví a něco řekne, hned je ten špatný.
Lze s tím něco udělat?
Dokud budou na pedagogických fakultách sedět a učit učitelé, kteří učili za dob minulého režimu, kdy se uplatňovali staré výchovné i vzdělávací metody, tak se nikdy nic nezlepší, protože těmto lidem nedochází, že dnešní doba je již dávno někde jinde a má zcela jiné nároky. Potíž je, když není dostatek lidí, pak se bere kdejaký Jouda od vedle a podle toho to vypadá. Milí rodiče, patrně nám nezbyde nic jiného než zatnout zuby a stát za svými dětmi po celou dobu školní docházky.
