Článek
29. října 2024 v rozhovoru pro tiskovou agenturu Reuters prohlásil americký prezident Joe Biden, že v případě překročení ukrajinských hranic severokorejskými vojáky by měla Ukrajina zaútočit i na ně. Tato přelomová informace zazněla poté, co dosluhující prezident USA vyjádřil znepokojení nad účastí Severní Koreje v tomto konfliktu. A ano, znepokojení je jistě na místě.
Co je ovšem zarážející je fakt, že se vůbec někdo touto otázkou zabývá. Vážně musím dostat svolení, abych mohl střílet na nepřítele, který mi znásilnil ženu, zavraždil rodiče, plundruje celou zemi a už třetím rokem vede nesmyslnou válku, kterou půlka Evropy ospravedlňuje? Rozumím tomu, že když se někdo na takto hloupou otázku zeptá, je potřeba na ni odpovědět. Biden v tomto ohledu neměl moc na výběr, než říct přesně toto. Co ale vzbuzuje minimálně údiv je cynismus a pokrytectví, které projevují západní spojenci vůči Ukrajině, zejména co se týče omezení na užití zbraní a vojenské síly na území nepřítele.
Pokud může Rusko bombardovat města a civilní obyvatelstvo po celé Ukrajině, proč nemůže Ukrajina zasahovat vojenské cíle po celém Rusku za pomoci západních zbraní? To jsme vážně tak arogantní, že nám nevadí, když si necháváme máslo na hlavě od teroristů a zločinců jako je kremelská sebranka? Nevadí nám, že se před celým světem vypadáme jako slaboši, co ustoupí úplně každému, jen aby oni měli mír, který je stejně pouhou iluzí?
Mír v podání Ruska jsme již zažili a za pár dní, 17. listopadu, budeme slavit výročí jeho ukončení. Nic dobrého nám nepřinesl, a ani nepřinese. To, že v řadách evropských i tuzemských politiků máme oportunistická individua, která za trochu levného plynu jsou schopna prodat úplně cokoli, je fakt a krutá realita, kterou nelze přehlížet. Pokud to někdo dělá z přesvědčení, že Rusko je opravdu jediná spása, je to vlastizrádce a tak by se k němu mělo přistupovat. Máme ten luxus, že můžeme vidět jasně černobílý konflikt, kde lze přesně ukázat na agresora. Tudíž žádné ospravedlňování chování lidí jako je pan Turek, agent Bureš, rudá soudružka Konečná a dalších.
A abych nebyl pochopen špatně. Já nechci válku. Komu se válčení líbí, toho rozhodně nelze považovat za zdravého a psychicky vyrovnaného člověka. Je ale velký rozdíl mezi tím chtít a plnit povinnost. Sám sloužím v aktivních zálohách, tudíž vím o čem mluvím. Na válce není nic hezkého.
Ovšem když je ale potřeba, musíme být ochotni uchopit tuto naši povinnost bránit svobodu, i za cenu našich životů. Doma se taky nedáme, když nás někdo o něco neprávem připraví. Proč si to tedy necháváme líbit i na mezinárodním poli? Ruského medvěda je potřeba zkrotit hrubou silou, ničemu jinému totiž nerozumí. Demokracii ne, svobodě ne. Proto je potřeba co nejvíce pomáhat Ukrajině a nesvazovat ji nesmyslnými omezeními, jelikož se velmi snadno může stát, že příští válka už nebude na Donbase, ale v Tatrách, Pobaltí, či u nás. Ruský medvěd není chytrý, proto neví, kde mu končí hranice.
