Kuba, nedemokratický „Ostrov svobody“ atraktivní svojí autenticitou

Kubánská republika je stát nacházející se na ostrově Kuba 150 km jižně od Floridy, nedílná součást souostroví Velké Antily, mix evropských kolonizátorů, afrických otroků a původních obyvatel. Do učebnic dějepisu se zapsala hlavně díky Kubánské revoluci, jež proběhla v 50. letech 20. století svržením diktátora Batisty a nástupem komunistické strany v čele s Fidelem Castrem k moci (stát bývá někdy nazýván i „Ostrovem revoluce“). Následně Kuba sehrála velice důležitou roli během tzv. Karibské krize, kdy během Studené války USA objevily leteckými snímky rakety středního doletu umístěné SSSR na kubánském území. Celá situace mohla eskalovat v jaderný konflikt mezi dvěma světovými velmocemi v bipolárním světě.

Když se na podzim objevila možnost na Kubu vycestovat, neváhal jsem. Díky podpoře mých rodičů a skvělé organizaci našich učitelek se původně šílený nápad stal skutečností. A tak tedy na začátku března vyjeli Gymnázium Žďár nad Sázavou a pražská Wonderland Academy na Kubu.

Naše expedice směr Kuba se skládala ze třech částí. V té první bylo dominantou hlavní město ostrova Havana, v níž jsme jako skupina studentů navázali spolupráci se soukromou školou, nacházející se právě v Havaně pod záštitou španělského velvyslanectví na Kubě.

Po příjemně stráveném týdnu na této škole jsme absolvovali přesun do národního parku Viñales, jehož nádherná příroda a vápencová údolí v nás zanechala kouzelný prožitek. Odpočinek po náročném cestování jsme si poté dopřáli na, podle Kubánců samozřejmě, nejhezčí pláži na světě. Řeč je o písečných a mořských krásách destinace Varadero.

Celý pobyt nabídl hlavně autentický vhled do komunistické země bez základních demokratických hodnot jako jsou svoboda slova, svoboda voleb, možná existence opozičních hnutí, možnost pořádat demonstrace… Celkově hodnoty jejichž absence v běžném životě je pro dnešní mladou generaci již těžko představitelná.

Centrum Havany chátrá, hned vedle památných staveb se nachází hromady odpadků nebo rozpadající se domy bez sebemenší naděje na rekonstrukci. Jejich oprava je totiž velice drahá, navíc valnou většinu těchto domů vlastní sám stát, který soukromé vlastnictví přísně reguluje. Kubánská vláda své priority vidí v jiných oblastech, staví luxusní hotely, do kterých láká turisty a průběžně se snaží na jejich příjezdu vydělat co nejvíce peněz. Kvalitní finanční masáž od státu pravidelně dostávají bezpečnostní složky, armáda a tajná policie, která vyhledává a sleduje možné odpůrce komunistického režimu.

Jestli je kubánská vláda v něčem úspěšná, tak to je dlouhodobě dostupná kvalitní zdravotní péče. Lékařů má Kuba hodně a jsou dostatečně kvalifikovaní. Větším problémem je přístup obyvatelstva k lékům, těch je jednoduše nedostatek. To jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži, nejednou nás lidé na ulici zastavili s žádostí o léky proti bolesti. Kvůli absenci léků na ostrově si cestovatelé na Kubu s sebou pravidelně přiváží vlastní lékárničku pro všechny možné scénáře, které během pobytu mohou nastat.

Podobně dobře je na tom systém vzdělávání. Na Kubě je vzdělání dobře přístupné a univerzity vysoce kvalitní, a to tak, že na ně jezdí studenti z celé Latinské Ameriky. Co neznalého člověka zarazí, je průměrný kubánský plat právě vysokoškolského učitele či doktora. Učitel si obvykle měsíčně vydělá v přepočtu přibližně 800 Kč, doktor o pár stovek více. Rozhodně to však není tak, že by život na Kubě byl tak levný. Doktoři a učitelé si rozhodně neužívají nějaký přepych, často spíše okusí krutou druhou stranu mince a musí hledat jiné zdroje příjmů. Obecně navíc Kubánci bojují s nedostatkem surovin a potravin, na ně musejí čekat dlouhé fronty.

Životní úroveň kubánské střední či nižší třídy je na tom samozřejmě s kvalitou života mnohem hůř než na evropském světadílu. Příčinou tohoto faktu jsou již zmíněné nízké platy a také obchodní embargo od USA, uvalené na Kubu po revoluci v roce 1960. Kuba tím přišla o klíčového obchodního spojence, který tvořil podstatnou část celé kubánské ekonomiky. Kvůli tomuto rozhodnutí USA se Kuba ponořila do, dá se říci dodnes trvající, ekonomické krize.

Napětí mezi Kubou a USA trvá do současnosti. Kubánská propaganda ve školství a mediálním prostoru vyobrazuje USA jako hlavní a jedinou příčinu špatné životní úrovně chudé části společnosti. Pro zlepšení vztahů udělal výrazný krok bývalý americký prezident Barack Obama. Obnovil diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi a zrušil několik obchodních opatření. V roce 2016 vše vyvrcholilo Obamovou historickou návštěvou Raúla Castra (mladšího bratra a zároveň nástupce Fidela). Oba lídři tehdy nastínili možnou normalizaci vztahů. Po konci druhého období Obamy a nástupu Donalda Trumpa do funkce se však vše navrátilo do starých kolejí a na Obamovy kroky později nenavázal ani nástupce Trumpa, demokrat Joe Biden.

I přes všechny nedostatky komunistického režimu se Kubu jednoznačně navštívit vyplatí. Ať už pro svůj pravý kubánský rum či doutníky, které by se svojí kvalitou měly řadit mezi špičku a je velice složité najít turistu, jenž na Kubě těmto lákadlům dokáže odolat. Mezi Kubánci se navíc nachází několik přátelských a energických lidí, kteří vám rádi pomohou z jakkoliv prekérní situace, i když je třeba vyrušíte při hraní jejich nejoblíbenější hry, společenského fenoménu - klasického domina. Zatímco třeba opět čelí neustálým problémům s výpadky elektřiny.

A co třeba ví takoví Kubánci o České republice? No při naší účasti hodiny zeměpisu a dějepisu se studenti, díky jejich učiteli s velkým rozhledem přiučili něco o Václavu Havlovi či Edvardu Benešovi. Taktéž se vám může stát, že se vám kubánský učitel hudební výchovy začne smát, protože mu připomínáte hlavní postavu české videohry se středověkou tematikou Kingdom Come: Deliverance. Jako se to stalo třeba mně

Kuba je zemí kontrastů. Krásy měst, přírody a pobřeží se prolínají s krutou realitu autoritářského režimu. Avšak možná díky tomu přetrvává ostrov i nadále tak kouzelným. Kubánci zůstávají i přes všechny životní problémy optimističtí, i když je to možná jen jejich nevědomostí. A my, jako Češi a Evropani, si teď po návratu bezpochyby více vážíme svobodného prostředí, do kterého jsme se narodili.