Mladí jako motor demokracie: Platí to i v dnešní době?

Když se podíváme na českou historii dvacátého století, tak najdeme hned několik případů, kdy studenti a mládež vyšli do boje za svobodu a demokracii. Často i ve chvílích, kdy většinová společnost mlčela a jen tiše přihlížela k politickým změnám v zemi.

Začít můžeme například 15. listopadem 1938, pohřbem zastřeleného studenta Jana Opletala, který přerostl v otevřené vyjádření odporu českého obyvatelstva vůči nacistickému protektorátu. A právě studenti sehráli v uspořádání akce důležitou roli. Za svoji aktivitu byli, jak je už dobře známo, tvrdě potrestáni. Hlavních devět organizátorů bylo popraveno a více než 1200 studentů posláno do koncentračních táborů.

Trvalo to pouhých deset let a i přes porážku nacistického Německa byla česká svoboda opět v ohrožení. Únor roku 1948 přinesl vrchol vládní krize a komunisté se chystali na státní převrat. Po celé republice konali stávky a manifestace, tudíž kdekdo mohl nabýt dojmu, že národ stojí za stranou. Pak tu ovšem byli studenti. Ti se vydali podpořit prezidenta Beneše na hrad a sdělit mu, aby nátlaku neustupoval. Svoji cestu však kvůli zásahu policejních složek nemohli dokončit.

Komunistická totalita byla dlouhá a jejího konce jsme se dočkali až v roce 1989. Nepadla ale jen tak, sérii událostí Sametové revoluce spustila původně poklidná vzpomínková akce studenstva, která přerostla v protirežimní demonstraci. Na Národní třídě byla sice opět zmasakrována, ale společnost byla už jiná než tehdy v čtyřicátých letech. Trvalo jen pár dní a plná Letenská pláň volala hesla jako „Havel na hrad!“

Můžeme tak jasně vidět, že kdykoliv se v naší zemi něco událo, tak mladí byli aktivními účastníky a hrdě bránily naše hodnoty. Jaká je však situace dnes, když žijeme už více než 35 let ve svobodě a většina společnosti žádnou hrozbu pro demokracii nevidí?

Průzkum organizace OECD ukázal, že 57 procent českých obyvatel ve věku od 15 do 29 let nejeví zájem o politické dění. V rámci organizace jsme se tak umístili na posledním místě. Proč tomu tak je a je to pro nás hrozba?

Velkým faktorem určitě je to, že naše svoboda nebyla v posledních dekádách nijak zvlášť ohrožena. Naším veřejným prostředím neprolétávají totalitní tendence a dosud nenastala situace, při které by byla demokracie potřeba hájit, za což buďme samozřejmě rádi. Realita je však taková, že mladí politice nerozumí a nevidí důvod se o ni zajímat.

Sami mají ve svém věku mnoho jiných starostí a zejména možností, které nikdo předtím neměl. Celý svůj život prožili ve svobodě a mnozí i v Evropské unii, tudíž je pro ně jen těžko představitelné, jaké to bylo být kontrolován na hranicích. Navíc je témata politiky často neovlivňují. Neřeší situace s cenou potravin, výši důchodů nebo snad rozpočet na zdravotnictví.

K volbám tak chodí jen menší skupina občanů mladého věku a to často kvůli odlišným tématům. Na jedné straně tu máme aktivní mladé lidi, kteří se hrdě hlásí k tématům jako globální oteplování, rovnoprávnost a podobně. Na stranu druhou se nám tu však šíří trend, že mladí lidé chodí k volbám na základě internetových videí. Důkazem toho může být fenomén Filip Turek, který mezi mladými značně uspěl díky své podpoře na sociálních sítích.

Svým stylem a často ráznými názory vyvolal hodně pozornosti, ale základní otázka, kterou si často pokládám je: Opravdu jeho voličům nevadí styl jeho proruského hlasování v Evropském parlamentu? Odpověď bude však asi jednoduchá, většina o tom buď neví anebo jim to je jedno, jelikož je toto téma nezajímá a je únavné. Důvodem je tak zas a opět jen neinformovanost či nezájem se o veřejné dění zajímat.

Řítíme se do nejisté doby, ve které naši společnost čeká mnoho výzev. V příštích parlamentních volbách se rozhodne mimo jiné o tom, zda se vydáme cestou Slovenska a Maďarska, která znamená ústup z demokratických principů a hodnot ve státě. Co to znamená? Například rušení neziskových organizací či veřejnoprávní televize, úpravy trestního zákoníku a útoky na svobodu slova nebo politickou názorovou pluralitu obecně. A ač to tak nemusí na první dobrou vypadat, my mladí s tím máme co dočinění.

Přece jenom jsme to my, kdo bude v tomto státě žít a nemělo by nám být jedno, co s naší krásnou zemí bude. Svět se mění a s ním i politika, která čím dál víc bude o souboji demokracie a prozápadního směřování vůči populisticko-extremistickým silám. Chtěl bych proto vyzvat a hlavně poprosit všechny mladé lidi, kterým není tato situace lhostejná, o jednu věc. Buďte aktivní, mluvte o současné situaci s přáteli, blízkými a nebojte se vyjádřit svůj názor.

Demokracie bude fungovat jen když se na ní budeme podílet my všichni, a proto je důležité, aby si každý z nás našel alespoň pár minut času a nenechal osud země na rozhodnutí jiných. I mladí musí být slyšet! Navíc, jak jsme si dnes ukázali, právě mladí by měli za svobodu bojovat a já věřím, že i dnes dokážeme vzít zodpovědnost na svá bedra a nenechat si naši krásnou demokracii vzít. Vše není tak jednoduché, jak se zdá, politika nás ovlivňuje víc než si myslíme a na každém hlasu záleží. Zvládneme to.