Článek
Současný prezident Donald Trump se do funkce dostal kampaní, kde mimo jiné sliboval, že „učiní Ameriku znovu velikou“ (Make America Great Again). Že se navrátí ke starým hodnotám, které z původních třinácti kolonií na pobřeží Severní Ameriky vybudovaly světovou velmoc. Svým dosavadním vládnutím však původní hodnoty své země spíše jen zrazuje. Omezuje svobodu slova, zavádí cílenou rasovou diskriminaci, porušuje zásady právního státu a tím i osobní práva amerických občanů a mnoho jiného. Jednotlivé kroky prezidenta Trumpa se mohou zdát neškodné. Když je však spojíme, odhalí se nám děsivá pravda. Ač se to v natolik staré demokracii jako USA může zdát nemyslitelné, tyto kroky spějí jen a pouze k úplnému rozpadu demokracie a nastolení autoritářského režimu.
Separace moci
Demokratický systém Spojených států závisí na separaci moci. Moc zákonodárná (rozdělené mezi složky kongresu, tedy Sněmovnu reprezentantů a Senátu) vytváří nové zákony. Moc výkonná (kterou sdílí prezident a jím jmenovaná federální vláda spolu s guvernéry a státními úřady) zákony aplikuje v praxi. Soudní moc (rozložená mezi jednotlivé soudy) potom dohlíží, že jsou zákony opravdu dodržovány a má povinnost jejich případné porušení zastavit. Celý tento komplexní systém má předejít tomu, aby se příliš moci dostalo do rukou příliš malé skupině lidí.
Donald Trump se však těmito zásadami neřídí. Zákonodárný kongres obchází pomocí tzv. exekutivních příkazů. Ty jsou ústavou definovány jako nástroje, pomocí kterých jsou zákony realizovány, nejsou určeny jako zákony samotné. V realitě si však Donald Trump s jejich pomocí vytváří nová pravidla a ty potom vynucuje. Ať už se jedná o úsměvné přejmenování Mexického zálivu na Americký záliv, tak i nebezpečné umožnění zaměstnanců DOGE (Úřadu pro vládní efektivitu) nahlédnout do složek státních zaměstnanců. Žádná část DOGE však nebyla nikým volena a i jeho existence vycházela z exekutivních příkazů. Nevolení zaměstnanci tak pouze se souhlasem prezidenta mohli bez zábran rušit financování státních orgánů jako například mezinárodní humanitární pomoc USAID. Vznik USAID byl však svého času schválen kongresem a jeho zrušení tak nelze zákonně oprávnit exekutivním příkazem. DOGE rovněž vyhrožovalo státním zaměstnancům vyhazovem či rušilo jiné agentury a iniciativy. Některá z těchto rozhodnutí byla od té doby soudem zrušena, mnohé však nadále zůstávají v platnosti, jako pokus prezidenta přivlastnit si více moci, než mu náleží.
Podobný je Trumpův vztah k soudům. Jeho drastické kroky vyvolaly řadu soudních řízení. Některé mu daly za pravdu, některé se proti němu naopak postavily. Podle serveru The Washington Post, bylo proti Trumpovi rozhodnuto ve 165 soudech z 337. Současná administrativa není jediná, kterou potkala četná soudní úskalí, problémem však je, že z těchto 165, bylo v 57 případech nařízení soudu neuposlechnuto či bylo záměrně zpomalováno. Neuposlechnuto nebylo ani rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, který obvykle jde administrativě na ruku. To vytváří velmi nebezpečný precedent, že si vláda může dělat co chce soudy nesoudy. A to už je k jen krátká cesta k plnohodnotné totalitě. Mezitím prezident i jeho podřízení stížnosti soudů bagatelizují jako „šílenství radikálně levicových soudců“ čímž nedůvěru v soudy šíří i mezi svými podporovateli.
Svoboda projevu, tisku a veřejného shromažďování
Jedny ze základních kamenů demokratické společnosti, svoboda projevu, shromažďování a nezávislý tisk. Američanům ji zajišťuje první dodatek ústavy. Bez řádné formy těchto dvou aspektů nemůže být společnost opravdu demokratickou, neboť nedovoluje jiné názory než ty, které prosazuje nejmocnější skupina. Právem si ji Američané hýčkají.
Akce současného prezidenta jsou ale v jejím přímém rozporu.
V reakci na znovuobnovený konflikt v oblasti Izraele/Palestiny se po celých státech objevily četné demonstrace, ať už pro tu či onu stranu. Jak už to tak bývá, nejochotnější projevit svůj názor jsou studenti. V americké University of Columbia probíhaly intenzivní protesty na podporu Palestiny. Někteří židovští studenti byli jejich vlivem verbálně uráženi a ostrakizováni. To vyvolalo hněv prezidentské kanceláře, která soukromou vysokou školu odřízla od federálních dotací, označujíc demonstrace za „nelegální“. Ačkoliv záminkou pro zákrok byl přímý antisemitismus, jehož se někteří studenti dopouštěli, bezpečností složky začaly zatýkat účastníky nehledě na to, zda byli něčím takovým vinni. Zahraničním studentům, kteří by se na protestech chtěli podílet, bylo vyhrožováno, že budou deportováni. Administrativě Donalda Trumpa se rovněž nelíbila „nelegální“ podpora DEI (diversity, equality, inclusion; tedy rozmanitost, rovnost a inkluze, snaha zpřístupnit pozice ve společnosti postiženým lidem či jiným etnikům, než tomu majoritnímu). Nakonec univerzita podepsala dohodu s vládou, aby mohla dotace získat nazpět. Na oplátku však musí provést disciplinární řízení se studenty, kteří se vyslovili proti Izraeli; opustit zásady DEI; zjednodušit deportaci zahraničních studentů a vyhodit ze svých řad 70 studentů s protesty spojených. A kolumbijská není jediná. Podobně Donald Trump posupuje i při jednání s Kalifornijskou univerzitou, Berkeley či Harvardem. V tomto případě nezáleží na tom, na jaké straně barikády se nacházíte, jestli podporujete Izrael nebo Palestinu. Mnohem vážnější ale je, když vláda vyhrožuje lidem jen na základě názoru, který mají a který veřejně prezentují. V demokratické společnosti nepřichází takové jednání v úvahu.
Lépe na tom není ani svoboda tisku. Donald Trump již delší dobu verbálně uráží noviny, které o něm nepíšou v pozitivním světle. Jeho „fake news“ je dnes již legendárním. Osobně útočí i na samotné novináře a odmítá odpovídat na otázky, které se mu nelíbí. O novinářích rovněž prohlašuje, že jejich činnost je nelegální a měli by skončit ve vězení. Voliči Donalda Trumpa tak neotevřou plátek jím odsuzovaný a místo toho se spokojí pouze s novinami co mu jdou na ruku (například Fox News). V současnosti však už dochází i k aktivnímu potlačování „nepřátelských médií“. Associated Press bylo vyloučeno z tiskových konferencí v Oválné pracovně, a to jen proto, že se odmítalo podřídit přejmenování Mexického zálivu. Nejde však jen o tiskové konference. Trumpovi spojenci využívají Federal Communications Commision, státní agenturu regulující televizní a rádiová zpravodajství, aby zpochybnili licence místním odvětvím velkých novin. Pokud se exekutivě znelíbíte ještě víc, zavalí vás žalobami. Tak jako to prezidentova administrativa udělala webu The Wallstreet Journal. Tato strategie sice není ještě likvidační. Znepříjemňuje však soukromým médiím jejich živobytí natolik, že některé z nich raději provádí autocenzuru a zakazují svým reportérům otevřenou kritiku prezidentské kanceláře, než aby Trumpovi čelili a dále riskovali. Hlídací pes demokracie tak pozbývá zuby.
Závěrem krátce ke svobodě veřejného shromažďování. Na protesty, které Trumpova migrační politika vyvolala ve státě Kalifornii reagoval zasláním 5000 příslušníků ozbrojené Národní gardy a 700 členů námořní pěchoty, a to i přes nesouhlas místního guvernéra. Takové chování je výhružkou protestujícím. Nejedná se o standardní pořádkové jednotky, ale o cvičené vojáky. Protesty v žádném případě nebyly natolik násilné, aby bylo nutné armádu povolávat. Nakonec většina z nasazených ani nebyla využita. Trump však trvá na svém a v budoucnu hodlá pravidla domácího nasazení armády upravit, aby to to pro něj mohlo být snazší.
Práva jednotlivce
Zásady právního státu slouží k ochraně jeho občanů před tyrany. V právním státě je moc vlády omezená zákony, které schvaluje lidem volený parlament. Vládce si nemůže „řádit“ jak chce, musí se podřídit vůli lidu. V USA zaručuje pátý dodatek ústavy právo na řádný soud, nelze jej tedy odsoudit k trestu bez toho, aby kvalifikovaný nestranný soudce čin prověřil a z lidu složená porota krok schválila. Díky tomu by neměl být člověk nespravedlivě odsouzen za čin, který nespáchal, a měl by mít šanci, aby mohl prezentovat svou verzi příběhu a hájit se. Pokud takový proces zmizí, všichni jsou v nebezpečí, že se státní aparát může zbavit pro sebe nepohodlných lidí jako mávnutím proutku. Ani naší historii se takové jednání nevyhnulo a museli jsme si práva těžce zpět vydobýt.
Už od začátku svého mandátu podniká Donald Trump s pomocí Immigration and Customs Enforcement (ICE), federálních ozbrojených jednotek zaměřujících se na nelegální migraci a pašování, zásahy v různých oblastech USA. Prezident tak veřejnosti slibuje, že společnost zbaví nelegálních cizinců. Metody, které k tomu Trump s ICE používají, jsou však těžko odůvodnitelné. Administrativa požaduje po agentech stále větší množství zatčení, nehledě na to, jestli jsou oprávněná. Nejedná se o cílenou šťáru s cílem zatknout hledané zločince. Ozbrojenci zasahují v pracovištích a na veřejném prostranství se snahou jednoduše zachytit co nejvíce migrantů, ať už poctivě pracujících, nebo nebezpečných. Většinově byli však zatčeni nelegální migranti s čistým rejstříkem, legální přistěhovalci, turisté nebo dokonce i američtí občané. Rychlost, se kterou se šíří záznamy chybných zásahů svědčí o jejich počtu. V zadržovací cele můžete strávit i týdny, v malé betonové cele bez deky a omezených přístupem na WC, než administrativa váš případ zpracuje. Pokud se dostanete na svobodu, máte štěstí.
Donald Trump obchází práva jednotlivců pomocí zákona z 18. století, který byl v minulosti vytvořen pro případy nepřátelské invaze do USA. Tím, že prohlásil, že gangy z latinské Ameriky provedly invaze do USA (což neudělaly), může tak s cizinci nakládat „bez rukaviček“. V četných deportacích zaměřených na čísla, ne na spravedlnost se však ztratí nejedna „administrativní chyba“, díky čemuž bylo již deportováno vetší množství lidí bez jakéhokoliv napojení na gangy a min. 70 amerických občanů. Agenty ICE nezajímají vaše práva, nenakládají s vámi se ctí náležející lidské bytosti. Stovky z odsouzených byli odvezeni do dnes již známe věznice CECOT ve středoamerickém El Salvadoru, kde jednu celu sdílí 80 lidí v otřesných podmínkách. Nevinný muž jménem Kilmar Abrego Garcia sem byl deportován i přesto, že soud odvoz zakázal a administrativa následně téměř měsíc odkládala jeho návrat. Změnu přinesl až výnos Nejvyššího soudu USA. Jak dlouho bude trvat, než si Američané uvědomí, že pokud 70 z jejich spoluobčanů může být bez soudu odvezeno do koncentračních táborů v zahraničí, tak mohou být další na řadě i oni?
Současné zprávy z Ameriky jsou nám věčnou připomínkou toho, že zachování demokracie je věčný boj. Vždy se mezi námi budou nacházet lidé, kteří se z pohodlnosti, bezohlednosti, krutosti, chamtivosti či jakékoliv kombinace výše zmíněných, budou pokoušet útočit na naše demokratické hodnoty. Žádná společnost není imunní, nehledě na to, jak staré a pevně ukotvené místní státní zřízení je. A musíme to být my, obyčejní občané, kteří tyto pokusy nebudou tolerovat, ale vysloví se proti nim. To, jestli se Donald Trump spokojí s dvěma volebními obdobími, či jestli se rozhodne porušit ústavu a, jak v minulosti již avizoval, kandidovat potřetí, závisí na ochotě Američanů bránit svá práva a svou demokracii. Nám nezbývá nic, než je v tom podporovat a dohlížet na to, abychom si z vlastních řad také nevybrali charismatického lháře, který jednoduchými řešeními slibuje, že naši zemi „učiní znovu velikou“.
