Článek
Historický kontext
V Gruzii již od roku 2012 vládne jednobarevná vláda tvořená stranou Gruzínský sen. Hnutí vedené Bidzinem Ivanišvilim se dá charakterizovat jako klasická populistická catch-all party, která staví svoji kampaň právě na již zmíněném lídrovi. Těší se velké podpoře obyvatelstva, které však napomáhá rozsáhlá kampaň strachu a utužování moci stranou. Například v roce 2016 využila své ústavní většiny a změnila politický systém v zemi. Z prezidentské republiky se stala parlamentní republika, načež pravomoci hlavy státu byly velice omezeny.
I přes to se však zdálo, že Gruzínský sen chce nasměrovat zemi k evropské cestě. Vše vyvrcholilo v březnu roku 2022, kdy Gruzie podala oficiální přihlášku do Evropské unie. Ovšem od této doby vztahy na trase Brusel - Tbilisi značně ochladly. Důvodem je ruská invaze na Ukrajinu z téhož roku, která pro většinu západní komunity znamenala konec dobrých vztahů s Ruskou federací. Jenže Gruzínský sen si chtěl dál vesele tančit mezi Evropskou unií a Vladimirem Putinem, se kterým si chtěl nadále udržet dobré obchodní vztahy. Tudíž se Gruzie nepřidala k ekonomickým sankcím, které západní země na agresora uvalily.
To ale není vše. Velké pozdvižení mezi proevropskými Gruzínci vyvolalo přijetí zákona o zahraničních agentech. Ten vláda schválila letos v létě a svojí podobou je inspirovaný zákonem ruským. V praxi vlastně mluví o tom, že veškerá média a neziskové organizace, které získávají více než dvacet procent svého rozpočtu ze zahraničí, budou označována jako „organizace nesoucí zájmy cizí moci“. Je tak jasným útokem na nezávislou žurnalistiku a občanskou společnost, která je základním pilířem demokracie jako takové. Přijetí zákona doprovázely rozsáhlé demonstrace, které však nedokázaly zabránit jeho přijetí.
Současná situace
A tak jsme se dostali až do dnešních dnů. Do volebních dnů, ve kterých současná vládní strana obhajovala svůj mandát. A šlo o hodně, neboť předseda Ivanišvili se veřejně chvástal prohlášením, že pokud ve volbách uspěje, tak nechá zakázat opoziční strany. Další velkou otázkou bylo zahraniční směřování země, neboť kandidatura Gruzie na členství v Evropské unii byla zmrazena na základě již zmíněného zákona o zahraničních agentech.
Země tak netrpělivě čekala na výsledky, které v kompletní podobě vyšly v neděli ráno. Centrální volební komise oznámila, že vítězem se stal Gruzínský sen s téměř 55 procenty hlasů. Není to ale tak jednoduché, jak se zdá. Během voleb bylo hlášeno hned několik případů uplácení, zastrašování nebo vícečetného hlasování. Na internetu letěly videa o tom, jak lidé vhazují do uren desítky lístků bez toho, aniž by tomu někdo zabránil. Důvodem může být i to, že mnozí pozorovatelé nebyli do volebních místností vpuštěni a celý průběh voleb tak nebyl nezávisle pozorován.
Co dál?
Na základě předchozích faktů není tak překvapující, že opozice výsledky neuznala. Proti Gruzínskému snu se postavila i proevropská prezidentka Zurabišviliová, která prohlásila, že se země stala obětí ruské speciální operace. Vyzývá proto k anulaci voleb a svolává protesty na náměstí v gruzínském hlavním městě. Znepokojení vyjadřuje i Evropská unie, která vyžaduje důkladné prošetření volebních výsledků. Zvládne se ale něco změnit?
S největší pravděpodobností ne. Gruzínský sen v zemi vládne dlouhá léta a má pod kontrolou celou její správu. Navíc nepochybuji o tom, že v případě krize ji pomocnou ruku podá právě Vladimir Putin. Jemu totiž tato situace naprosto vyhovuje, jelikož rozhodně nestojí o sbližování jihokavkazské země s Bruselem. Vítězem celé situace je tak hlavně on, protože si v Gruzii udrží potřebný vliv a nenechá zde plně rozvinout myšlenky svobody a demokracie.
Pro nás by tak mělo jít hlavně o varování o tom, jak je Rusko nebezpečné. Nejde jen o vojenskou techniku na Ukrajině, ale nepřítel se snaží rozpoltit evropskou jednotu a držet si vliv v ostatních zemích.
