Podívejte se na historii gumových medvídků, cukrovinky, co změnila mlsounům život

Příběh gumových medvídků (té nejznámější značky) začíná na počátku 20. století v malé kuchyni v německém Bonnu. Vznik těchto žvýkacích bonbónů znamenal významný posun v cukrářském světě a nově definoval svět sladkých dobrot. Jejich tvorba vycházela z touhy inovovat a zaujmout, což vedlo k produktu, který se stal globálním fenoménem.

Skromné ​​začátky gumových medvídků odrážejí směs kulinářských dovedností, kreativity a podnikatelského ducha a pokládají základy toho, co se postupem času stalo ikonickými bonbóny.

Gumové bonbony od svého počátečního vytvoření uchvátily chuťové buňky lidí v celé Evropě a nakonec i ve světě. Tyto sladkosti na bázi želatiny, známé pro svou výraznou žvýkací texturu a ovocnou příchuť, si rychle získaly oblibu. Evoluce gumových bonbónů zrodila různé tvary, velikosti a příchutě bonbónů, které se přizpůsobovaly měnícím se chutím a požadavkům trhu.

Ve stejné době, kdy Hans Riegel experimentoval ve své kuchyni s želatinou, v Japonsku vznikaly žvýkací bonbóny z lepkavé rýže a sladidel. Dodnes jsou v Japonsku součástí dlouhé tradice cukrovinek na bázi rýže, známé svou žvýkací strukturou a často zabalené v jedlém rýžovém papíru.

Jak gumoví medvídci, tak japonské rýžové bonbóny představují kulturní vynalézavost při vytváření sladkostí, které se vymykají tradiční formě tvrdých bonbónů. Oba druhy vsadily na požitek ze žvýkacích sladkostí.

První gumoví medvídci byli inspirovaní „tančícími medvídky“. Tyto první bonbóny byly větší a robustnější než dnešní bonbóny.

Původní receptura byla mistrovskou směsí želatiny, cukru, ovocných příchutí a špetky škrobu. Tato jedinečná směs zrodila ovocnou žvýkačku, která se v té době nepodobala ostatním bonbónům na trhu. Sladká směs vytvořila texturu a chuť připomínající malinový turecký med. Tato chuť se postupně stala základem pro další inovace v receptuře.

V třicátých letech 20. století se Hans Riegel musel přesunout od malovýroby v domácí kuchyni do továrního prostředí. Přesun umožnil větší výrobní kapacitu a uspokojil tak rostoucí poptávku po těchto milovaných sladkostech. Z novinky se stal běžný a oblíbený produkt. A výroba se neustále zvyšovala.

Původní „Dancing Bears“ se přeměnili na „Goldbears“, což je krok, který znamenal novou éru značky gumových medvídků. Goldbears představovali rafinovanější a modernější verzi klasického „gumového medvídka“.

Expanze gumových medvídků na americký trh v roce 1982 znamenala klíčový okamžik v historii značky. Tento strategický krok představil gumové medvídky širšímu okruhu spotřebitelů a otevřel nové cesty pro růst a inovace. Vstup na americký trh byl odvážným krokem v globalizaci značky a ukázal univerzální přitažlivost gumových medvídků.

Během krátkého času se gumové cukrovinky rozšířily do celého světa a začaly nabízet nové příchutě tvořené na míru „mlsným jazýčkům“.

Tradiční hmota gumových medvídků se skládá ze směsi cukru, glukózového sirupu, škrobu, aroma, potravinářského barviva, kyseliny citrónové a želatiny. Vyrábí se ve velkých dávkách, často až 100 milionů medvídků, které se nechají vychladnout a ztuhnout až čtyři dny.

Tradiční medvídci však přicházejí v pěti základních příchutích: citron, pomeranč, jahoda, ananas a malina.

Dnes je trh těchto žvýkacích bonbónu mnohem pestřejší a nabízí třeba kyselé gumové červy, oblíbené ananasové medvídky a řadu dalších ovocných příchutí a jejich kombinací.

Gumoví medvídci hráli klíčovou roli ve vývoji cukrovinkového průmyslu. Jejich zavedení přineslo novou kategorii sladkých dobrot, od japonských rýžových bonbónů po bonbony na bázi želatiny, které inspirovaly nespočet podobných cukrovinek. Inovace gumových medvídků vydláždila cestu pro rozmanitou škálu gumových bonbónů a ovlivnila trajektorii cukrovinkového průmyslu.

zdroj: swr.de, miralina.de