Tradice, která chutnala celé vesnici. Proč je škoda, že z venkova zabíjačky mizí

První záznamy o zabíjačkách u nás pocházejí už ze středověku. Venkovské domácnosti tehdy v zimě porážely prasata nejen kvůli čerstvému masu, ale hlavně proto, aby si zajistily zásoby na dlouhé zimní měsíce. V chladném období bylo skladování jednodušší a práce na polích ustala, takže se celá rodina i sousedé mohli sejít a společně přiložit ruce k dílu.

Od 18. století už byla zabíjačka pevně spjatá s českým venkovem a stala se nejen hospodářskou nutností, ale i společenskou událostí. Lidé během zabíjačky pracovali, ochutnávali ovar či silnou polévku z čerstvé krve a večer poseděli u muziky a štamprličky domácí pálenky, aby všechnu tu mastnotu lépe strávili.

Zabíjačka byla pro vesnici tím, čím bývaly dožínky. Na chvílí se lidé semkli. Každý měl svůj úkol: muži pomáhali s porážkou a bouráním, ženy čistily střeva, míchaly krev nebo připravovaly stůl. Děti byly zvědavými pomocníky a dnešní dospělí lidé, kteří často maso vůbec nejedí, si vzpomínají, jak v dětství míchali krev v hrnci, pochutnávali si na ovaru nebo si kousek jitrnice schovali na svačinu.

Výslužka byla neodmyslitelnou součástí každé zabíjačky. Každý soused si odnesl trochu polévky, jitrnici, jelítko či tlačenku domů. Společenský podtext byl jasný: zabíjačka nebyla jen o mase, ale o pospolitosti. Často dostali malou ochutnávku i staří lidé ze sousedství, kteří už neměli sílu si svého čuníka vykrmit, ani přijít pomáhat.

Prasátko se zužitkovalo do posledního kousku. Maso se nakládalo, udilo a zavařovalo, škvarky se schovávaly do sádla. Z vnitřností se dělaly jitrnice i tlačenka. Ovar a polévka z krve patřily k prvním pokrmům, které se na stole objevily už během práce. Z kůže vznikaly škvarky i domácí sádlo, bez kterého si venkovská kuchyně nedokázala představit vaření. Děti se naučily úctě k hospodářským zvířatům, která jim dala maso.

Smysl zabíjačky byl jasný: zajistit maso a tuk na dlouhou zimu, kdy nebylo z čeho čerpat.

Dnešní doba tradičním zabíjačkám moc nepřeje. Vepře doma vykrmit je drahé a časově náročné, a přísná legislativa okolo porážky a hygienických podmínek domácí nadšení ještě více ochladila.

Své udělala i změna životního stylu. Lidé kupují maso v supermarketu, a tak společná práce na dvoře ztrácí smysl. Velký zásah představuje i legislativa pro restaurace. Takzvané vepřové hody, kdy hospody nabízely jitrnice, tlačenky nebo ovar pro ty, kteří doma čuníka neměli, prakticky zmizely. Složitost povolení odradila mnoho hostinských a tradice, která se zrodila někdy ve středověku, tak pomalu mizí zapomenutá v dějinách. Na co asi budou vzpomínat další generace lidi. Možná na velkochovy a naprostou neúctu ke zvířatům, která končí na talíři.

zdroj: czechbites.com, ceskazceska.cz, hradec.rozhlas.cz