Hlavní obsah

Tradice, která chutnala celé vesnici. Proč je škoda, že z venkova zabíjačky mizí

Foto: kitmasterbloke / Creative Commons Attribution 2.0

domácí zabíjačka

Pravá česká zabíjačka byla kdysi samozřejmostí zimních měsíců. Vesnický dvůr se proměnil v místo společné práce i oslav, odkud si každý odnášel výslužku. Dnes tato tradice ustupuje do pozadí kvůli nákladům, přísným zákonům i změně životního stylu.

Článek

Od dávných časů až k dnešním dvorkům

První záznamy o zabíjačkách u nás pocházejí už ze středověku. Venkovské domácnosti tehdy v zimě porážely prasata nejen kvůli čerstvému masu, ale hlavně proto, aby si zajistily zásoby na dlouhé zimní měsíce. V chladném období bylo skladování jednodušší a práce na polích ustala, takže se celá rodina i sousedé mohli sejít a společně přiložit ruce k dílu.

Od 18. století už byla zabíjačka pevně spjatá s českým venkovem a stala se nejen hospodářskou nutností, ale i společenskou událostí. Lidé během zabíjačky pracovali, ochutnávali ovar či silnou polévku z čerstvé krve a večer poseděli u muziky a štamprličky domácí pálenky, aby všechnu tu mastnotu lépe strávili.

Společenská událost, kde nechyběla výslužka

Zabíjačka byla pro vesnici tím, čím bývaly dožínky. Na chvílí se lidé semkli. Každý měl svůj úkol: muži pomáhali s porážkou a bouráním, ženy čistily střeva, míchaly krev nebo připravovaly stůl. Děti byly zvědavými pomocníky a dnešní dospělí lidé, kteří často maso vůbec nejedí, si vzpomínají, jak v dětství míchali krev v hrnci, pochutnávali si na ovaru nebo si kousek jitrnice schovali na svačinu.

Výslužka byla neodmyslitelnou součástí každé zabíjačky. Každý soused si odnesl trochu polévky, jitrnici, jelítko či tlačenku domů. Společenský podtext byl jasný: zabíjačka nebyla jen o mase, ale o pospolitosti. Často dostali malou ochutnávku i staří lidé ze sousedství, kteří už neměli sílu si svého čuníka vykrmit, ani přijít pomáhat.

Nic nepřišlo nazmar

Prasátko se zužitkovalo do posledního kousku. Maso se nakládalo, udilo a zavařovalo, škvarky se schovávaly do sádla. Z vnitřností se dělaly jitrnice i tlačenka. Ovar a polévka z krve patřily k prvním pokrmům, které se na stole objevily už během práce. Z kůže vznikaly škvarky i domácí sádlo, bez kterého si venkovská kuchyně nedokázala představit vaření. Děti se naučily úctě k hospodářským zvířatům, která jim dala maso.

Smysl zabíjačky byl jasný: zajistit maso a tuk na dlouhou zimu, kdy nebylo z čeho čerpat.

Foto: ivabalk / Pixabay

domácí zabíjačka

Zabíjačka dnes: drahý luxus i legislativní oříšek

Dnešní doba tradičním zabíjačkám moc nepřeje. Vepře doma vykrmit je drahé a časově náročné, a přísná legislativa okolo porážky a hygienických podmínek domácí nadšení ještě více ochladila.

Své udělala i změna životního stylu. Lidé kupují maso v supermarketu, a tak společná práce na dvoře ztrácí smysl. Velký zásah představuje i legislativa pro restaurace. Takzvané vepřové hody, kdy hospody nabízely jitrnice, tlačenky nebo ovar pro ty, kteří doma čuníka neměli, prakticky zmizely. Složitost povolení odradila mnoho hostinských a tradice, která se zrodila někdy ve středověku, tak pomalu mizí zapomenutá v dějinách. Na co asi budou vzpomínat další generace lidi. Možná na velkochovy a naprostou neúctu ke zvířatům, která končí na talíři.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz