Z levné snídaně luxusní pokrm. Vejce zdražila za posledních 10 let o 170 %

Za každým vajíčkem stojí slepice – a to, v jakých podmínkách žije, určuje, kolik nakonec zaplatíme. V Evropské unii je dnes přes 390 milionů nosnic a způsob jejich ustájení se v posledních letech zásadně mění. Zatímco ještě před pár lety převažovaly klecové chovy, dnes tvoří obohacené klece zhruba 38 % všech chovů. Téměř stejně, tedy 39,5 %, mají halové systémy, které slepicím poskytují větší prostor a možnost přirozeného pohybu. Asi 16 % nosnic pak žije ve volném výběhu, kde mohou popobíhat po dvoře, klovat trávu a hledat brouky.

V Česku je situace o něco konzervativnější. Podle dat Evropské komise pochází přibližně polovina všech vajec z obohacených klecí, necelých 47 % z halových chovů a volný výběh tvoří jen malý zlomek, kolem dvou procent. Přesto se i u nás zvedá tlak na změnu. Spotřebitelé častěji sahají po vajíčkách z volného chovu a obchodní řetězce už veřejně slíbily, že do několika let přestanou prodávat ta klecová.

Kdo si v posledních měsících kupoval vejce, určitě si všiml, že jejich cena šla prudce nahoru. Důvodů je hned několik. Rostou náklady na krmivo, které tvoří až 70 % ceny vajec. Ceny obilí i sóji v posledních letech zvedly výkyvy počasí, sucha a výpadky dovozu. Do toho se přidaly investice do přestaveb chovů, protože přechod z klecových systémů na volný chov je drahá záležitost – v Česku se celkové náklady odhadují na čtyři až pět miliard korun.

Další ránu zasadila ptačí chřipka, která vyhubila celá hejna a způsobila nedostatek vajec na trhu. Když se k tomu připočítá i inflace a dražší energie, není divu, že vajíčko, které ještě před pár lety stálo kolem tří korun, dnes běžně přesahuje hranici šesti.

Na každém vejci najdeme vytištěný kód, který prozrazuje jeho původ. První číslo označuje typ chovu: nula znamená bio produkci, jednička volný výběh, dvojka halový chov a trojka klecový. Není to jen marketingový detail, ale jasná informace o tom, jaký život slepice vedla. Zatímco vajíčka s kódem 3 bývají nejlevnější, ty s nulou nebo jedničkou odrážejí vyšší náklady i lepší podmínky pro zvířata.

Rozdíly pozná i spotřebitel. Čerstvá vejce z menších chovů mívají pevnější skořápku, sytější žloutek a výraznější chuť. U velkovýroby bývá rozdíl menší, ale pro mnoho lidí má rozhodující váhu právě etická stránka – chtějí vědět, že slepice nebyla jen produkční jednotkou.

Není divu, že roste zájem o domácí chov. Založit si vlastní „mikroprodukci“ vajec už dávno není jen výsadou vesnic. Na okraji měst přibývají malé kurníky a zahrady, kde si lidé chovají pár slepic. Pro čtyřčlennou rodinu obvykle stačí šest až osm nosnic, které denně snesou dostatek vajec pro běžnou spotřebu.

Počáteční investice přitom nemusí být nijak dramatická. Jednoduchý kurník lze pořídit už kolem osmi tisíc korun (šikovný kutil si ho zvládne vyrobit sám a mnohem levněji), kuřice stojí přibližně dvě stě korun za kus a měsíční náklady na krmivo a podestýlku se pohybují v řádu několika stovek. Odměnou jsou čerstvá vejce, o jejichž původu není pochyb, a často i pocit spokojenosti z vlastního hospodaření.

Domácí chov však vyžaduje i zodpovědnost – slepice potřebují pravidelnou péči, čistý výběh, ochranu před predátory a registraci chovu, pokud jejich počet přesáhne stanovený limit. Přesto se stále více lidí shoduje, že ta námaha stojí za to.

Evropská unie se rozhodla, že do roku 2027 postupně ukončí klecové chovy. Přestože má tento krok podporu veřejnosti, znamená pro producenty i spotřebitele velkou výzvu. Přestavba farem, změna logistiky i nové standardy péče o zvířata zvednou ceny vajec minimálně o desítky procent. Očekává se, že v prvních letech po zrušení klecí dojde k dočasnému poklesu produkce, což může krátkodobě tlačit ceny ještě výš.

Na druhou stranu – podobné změny už dříve proběhly například v Rakousku či Nizozemsku a tamní trh se po několika letech ustálil. Spotřebitelé si zvykli, že kvalitnější podmínky něco stojí, a vejce zůstala jednou z nejdostupnějších potravin.

Vejce zůstávají symbolem každodennosti, ale i ukazatelem společenských změn. To, jaká vajíčka kupujeme, ovlivňuje nejen náš rozpočet, ale i podmínky milionů zvířat. Český trh stojí na rozcestí – buď zůstane u ekonomicky výhodných klecových chovů, nebo se vydá cestou pomalejší, ale etičtější produkce.

Jakýkoli klecový systém také předpokládá, že větší počet zvířat je držen v malém prostoru, což vede ke zvýšenému riziku onemocnění, takže se zvířatům podává velké množství antibiotik a dalších léků.

Jedno je jisté: obyčejné vejce je mnohem víc než jen snídaňová samozřejmost. Je to malý, kulatý symbol rovnováhy mezi pohodlím, cenou a svědomím.

Pro čtyřčlennou rodinu, která spotřebuje kolem 800–900 vajec ročně, stačí:

Cena za 10 ks

Poznámka

Klecový chov: 55–60 Kč (Stále nejlevnější varianta, ale na ústupu)

Halový chov: 65–75 Kč (Kompromis mezi cenou a etikou)

Volný výběh: 80–90 Kč (Vyšší kvalita, nižší výtěžnost)

Bio chov: 100–120 Kč (Přísné standardy, přirozené podmínky)

Průměrný Evropan sní ročně asi 230 vajec. Češi jsou ale vejcožrouti – s průměrem 260 vajec na osobu patříme k největším konzumentům v EU.

Zdroje:

European Commission – Eggs Dashboard
Eurogroup for Animals – Better Lives for Laying Hens
Maslina – Europe Considers Changes to Egg Marketing Standards
CNR BEA – Shift to Cage-Free for Hens in the EU Continues