Mandarinka: malý, ale oblíbený citrus s velkým příběhem

Mandarinky patří mezi nejstarší citrusy na světě, které si člověk z divokých odrůd vyšlechtil. Podle genetických výzkumů pocházejí z oblasti jižní Číny a severního Vietnamu, kde rostly už před několika tisíci lety. Na rozdíl od pomerančů, které jsou hybridy, je mandarinka považována za jednu z původních citrusových linií, z nichž později vznikly další druhy.

Název „mandarinka“ nevznikl náhodou. V Evropě se citrus spojoval s postavou čínských mandarínů – vzdělaných úředníků císařského dvora, kteří nosili oranžové roucho a byli symbolem moci, prosperity a vzdělanosti. Právě jim se mandarinky tradičně darovaly jako projev úcty a štěstí. Ovoce bylo dlouho považováno za luxusní dar, nikoli běžnou potravinu.

V čínské kultuře mají mandarinky dodnes silný symbolický význam. Během oslav lunárního Nového roku představují bohatství, štěstí a dlouhověkost. V některých dialektech totiž slovo pro mandarinku zní podobně jako slovo „zlato“.

Do Evropy se mandarinky dostaly poměrně pozdě. První doložené zásilky dorazily na začátku 19. století, pravděpodobně přes britské a francouzské obchodníky. V roce 1805 se objevily ve Velké Británii, krátce nato i ve Francii a Itálii.

Zpočátku šlo o exotickou raritu, pěstovanou v oranžeriích aristokratických sídel. Mandarinky byly menší, plné semen a jejich chuť se lišila od dnešních sladkých plodů. Přesto si rychle získaly oblibu, zejména díky snadnému loupání a jemnější chuti, než měl hořký pomeranč.

Ve Středomoří se mandarinkám začalo dařit natolik, že se postupně staly součástí místního zemědělství. Itálie, Španělsko a později severní Afrika se proměnily v klíčové oblasti pěstování. Právě zde začalo cílené šlechtění, které zásadně změnilo podobu tohoto citrusového ovoce.

Moderní mandarinka je výsledkem stovek let křížení a výběru. Vědci dnes díky genetickým analýzám potvrzují, že většina současných odrůd vznikla kombinací původních mandarinek s pomeranči, pomely nebo citrony.

Jednou z nejdůležitějších odrůd je Satsuma, která pochází z Číny, ale byla zdokonalena v Japonsku. Je téměř bez semen, má tenkou slupku a velmi jemnou chuť. Právě Satsuma se stala předlohou pro masové pěstování mandarinek v Evropě i USA.

Ve 20. století pak přišly další slavné varianty:

Díky šlechtění dnes existují mandarinky, které nemají semena, jsou sladké i v chladnějších oblastech a dozrávají v různých obdobích roku. To umožnilo jejich celoroční dostupnost, což by si původní pěstitelé neuměli představit.

Ve viktoriánské Anglii byly mandarinky považovány za luxusní vánoční dárek. Jediný plod v punčoše byl znakem blahobytu. Tento zvyk se rozšířil i do střední Evropy, kde mandarinky dodnes neodmyslitelně patří k Vánocům. Máme je na stolech a jednoduše si jednu vezmeme, když jdeme kolem, abychom si její šťavnatost a sladkost vychutnali po obědě nebo u televize.

Zajímavostí je, že během druhé světové války byly mandarinky v některých zemích používány jako zdroj vitamínu C pro vojáky, protože se daly relativně dobře skladovat a přepravovat.

Mandarinky si oblíbily i slavné osobnosti. Podle historických pramenů je miloval například Napoleon Bonaparte, který je považoval za „lehčí a kultivovanější“ citrus než pomeranče. V Číně se mandarinky tradičně objevovaly i na stolech básníků a učenců, kteří je zmiňovali v literatuře jako symbol klidu a rovnováhy. Pokud nejste čínští učenci, možná vám stačí, že mají jednoduše jemnou, sladkou chuť.

Proč jsou mandarinky dnes všude a nikdy se neomrzí

Dnes patří mandarinky mezi nejkonzumovanější citrusy na světě, přesto si uchovaly něco ze své původní výjimečnosti. Jsou malé, přívětivé, snadno se dělí a děti je milují.

A přestože je dnes bereme jako samozřejmost, jejich příběh je důkazem toho, že i obyčejné ovoce může mít císařský původ plný zajímavostí.

Věděli jste, že spolu s příbuznými odrůdami jako jsou klementinky a satsumy, tvoří produkci velkou asi desítky milionů tun ročně. V roce 2022 byla světová produkce mandarinek zhruba 44,2 milionu tun, přičemž Čína tvořila cca 61 % celkové produkce. To znamená, že více než 25 milionů tun mandarinek ročně připadá na Čínu, která je dlouhodobě největším producentem citrusů na světě.

V Evropě se mandarinky pěstují především v jižních státech Středomoří. Přibližně 3 – 3,5 milionu tun mandarinek a příbuzných odrůd se ročně sklidí v Evropě (např. Španělsko, Itálie a Řecko). Španělsko je zdaleka největší evropský producent ( přibližně 1,8 milionu tun ročně).

Evropská produkce nám samozřejmě nestačí a tak nakupuje i jinde. Nejvíce mandarinek v rámci EU se dováží do Německa, Francie a Polska. U nás je dovoz skromnější a je to kolem 30 tisíc tun ročně.

Koho by nenaštvalo, když si vezme z misky mandarinku a jen plive pecky, zatímco si někdo další ze stejné misky vezme plod, který žádné pecky nemá. Tady je vysvětlení:

Pecky nejsou vada, ale důsledek opylení. Většina mandarinek, které kupujete, je původně bezsemenná (nebo téměř bezsemenná) odrůda, ale jen tehdy, pokud nedojde k opylení.

Jakmile se květ mandarinky opylí pylem z jiné citrusové odrůdy (pomeranč, citron, jiná mandarinka), začne vytvářet semena. Výsledkem tak na jedné plantáží může být strom, který má plody bez pecek a hned vedle něj už plody pecky mají. V balení se to jednoduše smíchá. Často je i v jedné bedýnce směs mandarinek z různých sadů a od odlišných pěstitelů. Možná byl jeden sad izolovaný a kontrolovaný, tudíž máte ovoce bez pecek a další pěstitel to neřešil a s největší pravděpodobností pěstoval i jiné citrusy, a tak máte mandarinky s peckami. Navíc, i na jednom stromě mohou být některé větve opylené a jiné ne.

Je tedy mylné se domnívat, že si domů z obchodu odnesete mandarinky, kde jsou různé druhy.

Peckám jde samozřejmě zabránit, ale izolace stromů je drahá a technicky složitá a mandarinky jsou oblíbené také kvůli své lidové ceně, takže se občas s nějakou peckou musíme smířit.

Zdroje:

cbi.eu, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov