Článek
Když se Přeštice staly městem „prasat“
Když se někde zmíníte o Přešticích, často slyšíte reakce typu: „Aha, to jsou ta dvě prasata na kopci u kostela!“
Ano, právě ta dvě prasata od sochaře Jaroslava Podmola se stala neoficiálním symbolem města. Ale málokdo ví, že nejde jen o vtipnou ozdobu. Tato socha připomíná dávnou tradici, která proslavila Přeštice i za hranicemi republiky.
Místní zemědělci, chovatelé a plemenáři tady totiž vyšlechtili plemeno, které se stalo legendou. Přeštické černostrakaté prase je klapouchý, černobílý krasavec s klidnou povahou, silným tělem a výjimečnou chutí masa.
Symbol Přeštic
Z českého hřebenáče vznikla legenda
Kořeny tohoto plemene sahají hluboko do 19. století. V době, kdy zemědělství bylo životním základem většiny obyvatel, se místní farmáři snažili o jediné – vyšlechtit prase, které bude houževnaté, plodné a odolné.
Přeštický „předek“ – český hřebenáč – byl sice skromný, ale nedosahoval požadovaných masných kvalit. Proto se začalo s křížením s plemeny dovezenými z Anglie a Německa – yorkshire, suffolk, cornwall či švábsko-hallské prase.
A výsledek? Nové plemeno dostalo jméno po svém rodišti – přeštické černostrakaté prase: typické svým kontrastním černobílým zbarvením, klopenýma ušima a neobyčejnou odolností.
Přeštík – srdnatý pracant českých statků
Přeštické prase si rychle získalo oblibu mezi zemědělci. Bylo nenáročné, odolné vůči nemocem i počasí, mělo klidný temperament a prasnice rodily až 16 selat. V době, kdy na vesnici šlo o každé kilo masa a sádla, to byl poklad.
Do 70 kilogramů živé váhy bylo maso přeštíka výborné na výrobu šunky – mimochodem právě Pražská šunka, která se kdysi vyvážela do celého světa, pocházela původně z přeštických prasat.
Při vyšší hmotnosti začínal „přeštík“ ukládat více tuku – a právě proto se později dostal do stínu modernějších plemen. Jenže pro gurmány a řezníky zůstává dodnes synonymem kvality a tradiční chuti.
Když přišla válka a nové pořádky
Druhá světová válka přinesla zkázu mnoha chovům. Přeštická prasata byla vybíjena, protože prioritou byla produkce masa, nikoli šlechtění.
Po válce sice došlo k obnově chovu, ale roku 1952 rozhodla tehdejší Československá akademie zemědělských věd, že hlavním národním plemenem bude bílé ušlechtilé prase – univerzálnější a více „masové“.
Přeštík tak začal mizet ze stodol i vepřínů. Přesto se jeho chovatelé nevzdali. Roku 1964 bylo plemeno oficiálně uznáno a přeštickým zemědělcům byla udělena státní medaile za vynikající práci.
Od té doby se chov přeštických prasat několikrát obnovoval a obohacoval – například křížením s belgickým Pietrainem nebo anglickým Saddlebackem. V roce 1992 pak český stát prohlásil přeštické černostrakaté prase za genetický zdroj České republiky – tedy živou památku našich zemědělských kořenů.
Genová perla v srdci Evropy
Dnes žije v České republice zhruba 350 prasnic a 45 plemenných kanců, chovaných ve dvanácti chovech po celé zemi.
Plemeno se chová výhradně „in situ“, tedy v přirozených podmínkách a uzavřené populaci. Slouží jako rezerva pro případ ohrožení hlavních komerčních plemen – například při výskytu nemocí.
Zároveň si „přeštík“ nachází cestu zpět do povědomí veřejnosti – díky ekologickým farmám, řezníkům s respektem k tradici a restauracím, které znovu objevují chuť poctivého vepřového masa s přirozeným mramorováním a jemnou šťavnatostí.
Proč je přeštické prase jedinečné
Když se na přeštíka podíváte, nejde si ho splést. Černé tělo s bílým „sedlem“, klopené uši a klidný, téměř přemýšlivý pohled – jako by věděl, že nese dědictví celého kraje.
Jeho maso má vyšší obsah tuku než u moderních plemen, ale právě to mu dodává chuť, jakou znali naši prarodiče. Hodí se na tradiční jídla, šunky, klobásy i pečeni – a hlavně má tu typickou „domácí vůni“, kterou z běžného supermarketového masa necítíte.
Hrdý symbol města i národa
Dvě keramická prasata u silnice z Přeštic do Klatov nejsou jen ozdobou – jsou připomínkou práce generací chovatelů, kteří svým úsilím dostali město Přeštice na mapu světa.
V době, kdy většina lidí zná prasata jen z obalu salámu, jsou přeštická černostrakatá symbolem poctivosti, tradice a vztahu člověka k půdě.
Není divu, že se Přešticím občas říká žertovně „město kanců“. Jak kdysi s úsměvem poznamenal herec Jindřich Plachta, který sem jezdil za příbuznými:
„Jsem rád, že mě počítáte mezi kance. Ať jsme kanci, jen když nejsme svi
Odkaz, který přežil století
Přeštické černostrakaté prase není jen kapitolou v učebnici zootechniky. Je symbolem vytrvalosti, odvahy a hrdosti k vlastním kořenům.
Každý, kdo projíždí kolem těch dvou věčných prasat, by měl vědět, že se nedívá jen na umělecké dílo, ale na pomník lidské práce, tradice a poctivosti.
A kdo ví – možná právě v té klidné tváři přeštického čuníka se skrývá i kus české duše.
zdroje: prestice-mesto.cz, schpcm.cz
