Článek
Elektrokolo. Moderní zázrak technologie. Takové to kolo, co vás vozí, zatímco si myslíte, že sportujete. Symbol nové éry. Seznamte se s typickým e-bikerem. Jmenuje se Patrik. Je mu 34 let, má tři hodinky, které ho upozorní na to, že moc ztloustnul, dvě hypotéky na investiční byty, které obsadil nájemníky čerpající tučný příspěvek na bydlení na jeho stejně tučný nájem, a jedno kolo, které, trochu překvapivě, váží víc než on sám. Na sobě má kompresní legíny, karbonovou helmu - každý gram se najednou počítá - a sluneční brýle za čtyři tisíce. Jede do nejbližšího zahradního výčepu, kde se posílí zlatavým vitamínovým nápojem. To vše zvládá na turbo režim.
Kdo říká, že sport musí být náročný?
Patrik kdysi zkoušel normální kolo, ale zjistil, že „kopce jsou moc kopcovité,“ a tak investoval do elektrokola, protože chce být fit, ale zase ne moc. Kdysi se na kole dřelo. Do školy, do práce, do lesa. S potem v očích a řetězem na nohavici. Dnes? Stačí otočit páčkou a vítr ve vlasech vám připomene, že sportovní pocit se dá koupit – ideálně za 78 000 Kč v akci „vaše první elektrokolo - ideální do města a na hory“.
Největší záhadou zůstává, proč většina uživatelů elektrokol výbavou vypadá, jako by právě přijeli z Tour de France – funkční dres, aerodynamická helma, brýle, které by jim záviděl i stíhací pilot. A pak jedou po cyklostezce s rychlostí městského skútru, zatímco starší paní na normálním kole vezmou zkušeně vnitřkem zatáčky, jak to okoukali minulý týden ve Formuli, a nechají ji s přehledem v závěsu.
Ego na baterky
Používání elektrokola často přináší zvláštní kombinaci nadřazenosti a environmentálního sebepotvrzení. „Já nejsem jako ti ostatní,“ říká Patrik, „já šetřím planetu. Jezdím na elektřinu.“ Srovnáním energetické náročnosti výroby a provozu „lemrošlapu“ s normálním jízdním kolem se neobtěžuje.
Navíc, to každodenní „ježdění“ vypadá tak, že ráno dojede na e-kole do kavárny pro flat white, pak se sveze do coworkingu, kde tři hodiny „dělá“ a večer si dá projížďku, aby nasbíral lajky na Stravě a snad zapůsobili na tu hezkou kolegyni, která ji taky používá. Celkový výkon: 0,5 šlápnutí, 10 stories na Instagramu, ego boost - nevyčíslitelný.
Jaká je ale jeho nejoblíbenější činnost, kde se e-kolo skutečně zúročí? Pózování s kolem u panoramat, která zdolal silou lithiové baterie, když mohl konečně opustit město a vyrazit do panenské přírody na cyklostezku A1. Když ho někdo pochválí, že je sportovec, usměje se: „Díky, snažím se.“ Pak naskočí zpět na svého ekologického oře a nechá motor, aby to zapotil za něj.
Elektrokolo jako kulturní status
Dnes už elektrokolo není dopravní prostředek. Je to manifest. Značka životního stylu. Stejně jako bio avokádo nebo pes jménem Hugo v batůžku na zádech. Elektrokolo říká: „Mám peníze, ekologické výčitky a chuť vypadat sportovně bez námahy.“
A jeho outfit? Sponzorovaný. Nebo alespoň tak vypadá. I když jede jen na víkendovou projížďku kolem rybníku, vypadá, jako by zrovna mířil na závod Paříž–Roubaix. Jen bez bláta, potu a dřiny. Ideálně i bez šlápnutí.
Na venkově se na vás ještě dívají skrz prsty. Ale ve městě? Tam je e-bike nová Tesla. A pokud je skládací a vejde se do výtahu? To už jste téměř na úrovni startupového zakladatele, který právě vynalezl aplikaci na doručování matcha latté dronem.
Elektrokolo už dávno není pomocník pro seniory. Dnes je to luxusní hračka pro městské nomády, kteří se přes noc stali instatními sportovci oplývající touhou „spojit se s přírodou“, ale pouze pokud mají dostatečný signál na Spotify a rezervu baterie.
Tohle už není cyklistika. To je nový sport – simulace pohybu na elektrický pohon. A v tom jsme vlastně fakt dobří. Už se moc těším, až se kolem mě zase brzy takový bzučící a vrávorající sportovec na dvoumetrákové „jízdní soupravě“ prožene.
