Článek
Od SPD, přes Motoristy, Miloše Zemana, Alexandra Vondru, ANO, až ke komunistům, ti všichni se tetelí ze staronového republikánského prezidenta Donalda Trumpa. Ať už jde o fotky s rudými kšiltovkami, boj proti největšímu nepříteli lidstva - progresivismu, případně migrantům. Je pochopitelné, že v dnešní době jsou jednoduchá řešení, silná gesta a vyjádření pro mnohé inspirující, kdo by chtěl stojící fíkus, je však nezbytné uvědomit si jednu zásadní věc. Většina z nás nežije v USA. Na nás jejich vnitropolitická témata nemají v zásadě vliv. Co na nás naopak vliv má, je zahraniční politika, o té však záhadně jeho místní fanoušci nemluví, v horším případě se všechny hrůzné kroky snaží obhájit pro běžné smrtelníky těžko pochopitelnou genialitou vůdce.
Zpochybnění NATO
Z našeho nejsilnějšího spojence se během měsíce stal nepředvídatelný obr, který se kriticky vyjadřuje ke svým spojencům, a naopak s neskrývanou oblibou lichotí autoritářským režimům - odvěkým nepřátelům USA, zemi svobody. Najednou nemáme jistotu, zda platí bezpečnostní záruky, které zajišťovaly desítky let nejen evropskou bezpečnost. Při jednání o situaci na Ukrajině se bezdůvodně obchází a ponižují evropští spojenci i samotní Ukrajinci. Spojené státy navíc ztrácí respekt, když vyjednávání s Ruskem - zemí se zcela zanedbatelnou ekonomikou, která má v ruce jedinou kartu - nevedou tvrdě, ale naopak dopředu ustupují, odkrývají karty, nestojí na straně svobody, demokracie, nemají tvrdý a jasný postoj, nerespektují mezinárodní právo, a to všechno ve vztahu ke svému přirozenému nepříteli. Je jasné, že Trump se považuje za skvělého vyjednavače a, i přes několik bankrotů, za dobrého byznysmana. Je neschopný skutečně vyjednávat, zná jen nátlak. S tímto pohledem přistupuje k zahraniční politice. Stačí se podívat na pár vyjádření - vytahování se tím, jak díky němu byl po letech propuštěn z ruského vězení americký občan, aby Kreml během pár hodin zavřel jiného. Či místo zásadního odmítnutí zisku území útočnou válkou, hovoří o tom, jak Ukrajina musí dát území Rusku, protože pro jeho zisk přece obětovalo hodně životů a prostředků. Obviňování Ukrajiny z toho, že nechce mír, zatímco Rusové každý den vysílají rakety na civilisty. Nebo snad nejlepší vyjádření, o tom, že válka na Ukrajině je hrozná a země se do ní neměly pouštět. Ano, Ukrajina se zjevně neměla bránit a není problém dát Rusku území, které získalo zcela nelegitimně. Kde jsou časy tvrdého přístupu Ronalda Reagana? Dnes musíme žít se smutnou realitou, že v Bílém domě úřaduje ignorant. Chápu, že z toho snad mohou být nějakým perverzním způsobem nadšení někteří Američané, kteří stále věří receptu na skvělou Ameriku, ale nedaří se mi pochopit, proč tomu tleská někdo, kdo by měl mít zájmy České republiky na prvním místě. Trumpův slavný plán je postavený v zásadě na tom, že lepší život v USA zaplatíme my - Evropa, svět.
Pokrytectví českých politiků
Popularita Donalda Trumpa zároveň neprodleně přilákala další politiky lačnící po tom svézt se na pozitivní vlně. Ano, často je spojují podobná témata - tradiční hodnoty, izolacionismus, zvrhlá představa nacionalismu, popírání globálního oteplování nebo negativní vlivy migrace - ale ta je ve svém důsledku staví do opozice. Říkají sice často stejná slova, ale v konečném důsledku nepřítele a zdroj svých problémů vidí v sobě navzájem, protože zkrátka stojí na jiné straně hranice. Ať už jde o otázku odsunu sudetských Němců, řidiče kamionů nebo o evropskou zemědělskou politiku. Je tedy často značně komické, s jakými zahraničními politiky se často představitelé ANO nebo SPD nadšeně fotí a oslavují jejich úspěch, když mají značně jiné zájmy, alespoň to tvrdí.
Nejen v případě Donalda Trumpa však přichází ještě jedno oblíbené téma - výdaje na obranu. Trump členské státy NATO rád kritizuje za to, že dávají na obranu málo peněz, zároveň zpochybňuje, že by měl takovým spojencům vojensky pomáhat. Jako ideální stav vidí výdaje na obranu ve výši 5 % HDP. Teď to srovnejme s našimi opozičními stranami. Ty kritizují navýšení výdajů na alianční minimum 2 %, které jsme dlouhodobě neplnili. Kritizují nákupy amerických stíhaček, německých tanků a vlastně každého výdaje na obranu, protože by přece nemusel být tak vysoký, protože kupujeme zbytečně kvalitní věci. Plánuje snad Andrej Babiš, až bude znovu premiérem, říct Donaldu Trumpovi, že výdaje snížíme, protože nechceme válku? Nebo že stíhačky F-35 jsou moc drahé a zbytečné, ať si je nechá, že koupí radši Gripeny? Totéž asi ještě více platí pro SPD a Tomia Okamuru, který dlouhodobě touží po neutralitě a snižování výdajů na obranu, což si trochu odporuje, když bez odstrašující vojenské síly těžko bude existovat neutralita. Chápe někdo, proč se takový politik raduje z úspěchu Trumpa a vehementně ho podporuje? Proč se raduje z toho, že kroky amerického prezidenta nám prodraží život a jsou zcela zřejmě proti našim zájmům? Já na vysvětlení přijít nedokázal. Skoro to vypadá, že slavným „narodovcům“ nikdo nevysvětlil, že na prvním místě by měli mít politici všech stran zájem vlastních občanů - státu. Je sice hezké, že fandí jedné konkrétní síle v cizích státech, ta ale těžko bude hájit české zájmy před vlastními.
