Článek
Pro začátek si dovolím pár východisek, ať nevedeme zbytečnou diskuzi. Uvolnění míst k sezení v MHD (ale i třeba v čekárně atd.) lidem, kteří na tom zdravotně nejsou nejlépe, by mělo být naprosto běžné. Sem samozřejmě můžeme zařadit i důchodce, u kterých nikdo nechce, aby nahodile vrávorali v uličce autobusu. „Moudrost nepřichází s věkem. Někdy věk přichází sám,“ řekl Miroslav Horníček a měl pravdu. Že se někomu podařilo dožít se vyššího věku ale ještě neznamená, že si zaslouží úctu bez dalšího.
Zase ty mobily a bezohlednost
Že si někdo stěžuje na to, že snad není uvolněno místo pro stařenku o holi, to se dá pochopit. Že k tomu autorka musela přimíchat civění do mobilu, ignorování okolí a všeobjímající lásku, zavání už ublíženeckým pocitem. Zvlášť, když se to dá do protikladu k tomu morálně lepšímu mluvení s jinými cestujícími či telefonování. Skoro by se chtělo autorce poradit, že každý neteskní po ušlé kariéře domovní důvěrnice a především nikomu nic není do toho, co kdo v MHD dělá, dokud tím neovlivňuje ostatní. Asi nebudu jediný, komu civění do mobilu nebo knihy vadí u ostatních cestujících míň než hlasité žvatlání, nucené navazování konverzace s nebožákem, který se ocitl poblíž, nebo třeba silný odér (ať už močový, potový, bezdomovecký, stařecký nebo ten nejlevnější parfémový). Ale ne, raději si originálně budu stěžovat na třeťáka, který cestou do školy kouká do mobilu, fuj. Rozumím, že si dotyčná na žádnou jinou „obtěžující“ skupinu netroufne, ale možná by si mohla najít něco originálnějšího než stěžování si na mladé - na vás si taky stěžovali, fakt to není nic nového, jen jste asi místo mobilu používala ještě hliněné destičky.
Jak tedy správně uvolnit místo?
- Autobusy, tramvaje nebo vlaky mají jednu príma věc - vyhrazená místa pro nemohoucí, typicky jsou blízko u dveří a jsou bezbariérová. Tam doporučuji mířit, ta jsou právě pro vás, zvlášť pokud si chcete jako nerudný důchodce na někom zchladit žáhu. Často se na to totiž vykašlete a jdete prudit jinam a divíte se, že celý vagón nevyskakuje, když ignorujete speciální místa (u metra třeba na začátku a konci každého vagónu).
- Je normální se zeptat. Když potřebujete, tak to řekněte. Pokud nesedím na vyhrazeném místě, tak vážně nebudu po celou půlhodinovou jízdu koukat nahoru, jestli zrovna nepřistoupil někdo, komu bych snad mohl prokázat laskavost. Když si všimnu, tak samozřejmě, ale často prostě není v silách člověka všechno zaregistrovat a nemusí nutně zrovna koukat do mobilu. Nehledě na ošemetné rozhodování, zda se jedná o těhotnou, nebo jen větší ženu. Věřím, že pokud slušně požádáte, tak vás jasná většina pustí. Nebo je tu druhá možnost, začít si hlasitě stěžovat a vzdychat, jak jsou mladí nevychovaní, aby vás slyšela půlka autobusu a ideálně seznala vaše trápení. Pak jste ale za hulváta sama. Navíc často se stává, že se s některými důchodci musíte přít o to, aby si vůbec ráčili sednout a nevrávorali nad vámi, protože mají svou hrdost/jedou jenom 10,5 zastávek.
- Každý zdravotní problém není vidět a někdy na tom je mladší člověk hůř než důchodce. To taky asi ještě žádného vzteklouna nenapadlo. Zlomená žebra, zranění zad, nebo je přechodná indispozice fakt nejsou vidět jako zlomená noha (se kterou vás často mentální důchodce stejně nepustí, vyzkoušeno za vás), ale člověku život a cestování znepříjemňují zásadně. Zkuste tak příště nedělat ukvapené závěry, nestrkat rypák lidem do života a připustit si třeba, že mají také nějaký důvod, který vám nemusí vysvětlovat.
Vážně nepotřebujeme speciální školní autobusy. Jestli jezdíte ráno chvíli před začátkem výuky, je to vaše volba, nikdo si na vás nestěžuje, většinou to bývá právě naopak. Je mi úplně jedno, jestli musíte na úřad, k lékaři nebo do Penny na druhé straně města, kde mají červenější jablka, nekoukám vám do kalendáře. Nemusíte chodit do práce, ani do školy, máte možnost si čas zorganizovat jednodušeji než ostatní, tak si kvůli tomu nestěžujte. Pokud je to takový problém, separujte raději sebe, a ne školáky.
Když už tedy mluvíte o toleranci, doporučil bych začít u sebe, dost vám to v životě pomůže a nebude vás pak vše vytáčet. Bylo by lákavé si vypůjčit váš úvodní ironický odstavec o tom, jak to mají mladí těžké a kontrovat ironicky obtížemi důchodců, kteří mají nejštědřejší důchody v historii na úkor právě těch školáků, slevy na vše možné, jim přizpůsobená vozidla, o kterých by se seniorům dříve jen zdálo, leckde luxusní senior taxi za pár korun, hromadu času, přednost u lékaře nebo nekonečnou politickou přízeň, ale asi by to bylo už zbytečné. Chápu, že ne vždy potkáte jen slušné cestující, asi jste to už taky někdy zažila. Pokud to ale budete řešit vaším přístupem, tak tam budou za chvíli neslušní dva (pokud tam vůbec byl ten první).
