Článek
Věřím, že autenticita je jedna z nejdůležitějších lidských vlastností.
Ale také dobře vím, že v dnešní společnosti je často vzácná.
Proč se bojíme být autentičtí?
Proč máme strach ukázat světu, jací doopravdy jsme? Bez příkras, bez masek, bez přetvářek.
Všimli jste si, jak se chovají malé děti?
Rády si hrají. Smějí se, když se jim chce smát, brečí, když se jim chce brečet.
Chovají se podle toho, jak se právě cítí a nepřemýšlí nad tím, jak u toho vypadají.
Nemají potřebu hrát si na někoho, kým nejsou, ani se nezkouší s nikým porovnávat.
Ale časem je prostředí, ve kterém žijí, začne formovat k tomu, aby potlačovaly své přirozené já, svoji osobnost.
Naše okolí nám vštěpuje zkušenosti, my je poté začneme vyhodnocovat a utvářet si obraz o tom, jací bychom měli být, jak bychom měli vypadat, co je správné a co není.
A právě tehdy na sobě začneme vidět nedostatky.
A začneme se přizpůsobovat a proměňovat.
A vlastně není divu.
Žijeme ve světě, který nás od malička různými způsoby učí, jací bychom měli být.
Jsi ošklivý, protože si tlustý.
Jsi hloupý, protože ze školy nenosíš samé jedničky, nebo jsi dokonce dostal pětku.
Jsi nešikovný, protože jsi něco rozbil.
Jsi zlý, protože jsi jednou udělal něco špatného.
Jsi na nic, protože se nechceš učit nebo nevíš co bys chtěl.
A tak dál.
Znáte to?
Jedna maličkost ke druhé nás začne formovat. Začneme si na základě hodnocení našeho okolí vytvářet obraz o tom, jací bychom měli být. A podle toho obrazu se pak začneme obviňovat z toho, že nejsme dokonalí.
A tím to začíná!
Začneme nasazovat masky. Chovat se tak, abychom byli za všech okolností přijati, abychom zapůsobili, byli oblíbení, úspěšní v práci a podobně.
Jenže to, k čemu to vždycky nakonec vede je, že tím ztratíme sami sebe.
Proč se nemůžu mít rád takový, jaký jsem?
Můj Táta říká: Jsem jedinečný a neopakovatelný originál. Stejně tak, jako každý z nás!
A to je ono!
Každý z nás je přesně takový, jaký být má.
Tak proč se za to stydět nebo se s tím trápit? Nemá to smysl!
Kdy naposled jste udělali něco jen proto, že jste to opravdu sami chtěli?
Já třeba začal psát blog. 😊
O tom, že moje cesta není o dokonalosti. Možná právě návrat k vlastní opravdovosti je cesta zpátky k sobě.
Když jsem autentický, cítím se dobře.
Přijetí sebe sama takového, jaký jsem, mi dává možnost tvořit to, co doopravdy chci.
Dává mi možnost posouvat se dál a učí mě to bořit všechny hranice. Hranice, které jsem si vytvořil sám tím, že jsem uvěřil, že něco nemůžu.
A nejen to!
Když na sobě přestanu pořád hledat chyby, často se změní i to, jak mě mohou vidět ostatní.
Možná tedy nemusíme být někým jiným.
Možná se jen potřebujeme znovu najít.
