Článek
Všichni to znají. V zoologických zahradách, kde je to jen fyzicky možné, se lidé snaží krmit vystavené živočichy, a to přesto, že všude visí cedulky s nápisem „Nekrmit“ či „Zákaz krmení“. Stejně jako u ohrad s domácími zvířaty jako jsou koně, osli, ovce či kozy postávají náhodní kolemjdoucí a zvířata přikrmují vším možným. I zde jsou nápisy od zdvořilého „Prosím, nekrmte naše zvířata“ až po striktní „Přísný zákaz krmení“. Důvod je jasný, zvířata, která dostanou nevhodné krmivo a nebo jsou překrmována, mají zažívací a jiné problémy. O tom by vám mohl vyprávět každý zvěrolékař. Ze shora uvedeného je zřejmé, že touha krmit zvířata ať už v přírodě, nebo v zajetí, ať už vlastní a nebo cizí, je u lidí niterně zakódovaná. Často z libůstky přechází až do hluboké obsese, kterou nelze racionálně potlačit. Právě proto některé zoologické zahrady volí kompromisní řešení a nabízejí návštěvníkům schválené krmivo pro vybrané druhy. Nejde o podporu krmení jako takového, ale o snahu minimalizovat rizika plynoucí z lidské potřeby zvířata krmit.
Podobná motivace stojí i za zimním přikrmováním volně žijících ptáků. Je pochopitelná, vychází z empatie a z pocitu odpovědnosti vůči přírodě v období, které vnímáme jako obtížné, období nouze a strádání. Z pohledu ochrany ptáků je však důležité rozlišovat mezi činností, která přináší především osobní uspokojení, a opatřením, které má skutečný, dlouhodobý pozitivní dopad na ptačí populace.
Na tuto skutečnost jsem chtěl upozornit v článku Praktická ochrana ptáků v zimě aneb „Nesypejte ptáčkům“. Cílem nebylo přikrmování démonizovat ani lidem jejich chování rozmlouvat, ale zasadit ho do širšího kontextu. Diskuse, která se pod článkem rozvinula, ukázala, jak citlivé toto téma je. Zatímco část čtenářů ocenila snahu o věcný pohled, jiní vnímali text jako útok na své dobré úmysly.
Je třeba jasně říct, že přikrmování ptáků samo o sobě není špatné ani zakázané. Problém nastává, když je považováno za významný nástroj ochrany přírody. Z odborného hlediska má totiž plošné zimní krmení jen velmi omezený přínos pro ohrožené druhy a v některých případech může mít i nežádoucí vedlejší efekty.
Pokud chceme ptákům pomáhat skutečně efektivně, je třeba se zaměřit na opatření s dlouhodobým dopadem. Patří mezi ně především ochrana a obnova přirozených stanovišť, zajištění pestré krajiny a omezení rizikových lidských zásahů. Konkrétním a velmi účinným příkladem je výkup a dlouhodobá ochrana cenných pozemků, které ptákům poskytují prostor pro hnízdění, potravu i úkryt po celý rok. Touto cestou se již řadu let úspěšně ubírají organizace jako Česká společnost ornitologická nebo Český svaz ochránců přírody.
Nikdy jsem netvrdil, že by lidé měli s přikrmováním ptáků přestat. Pokud by však část prostředků, které každoročně vynakládají na krmivo, směřovali na systematickou ochranu přírody, byl by přínos pro ptáky i celou krajinu nesrovnatelně větší. Empatie k jednotlivým zvířatům a odborně podložená ochrana přírody se přitom nemusí vylučovat – naopak se mohou smysluplně doplňovat.
Odkazy pro ty, kteří chtějí pomoci dlouhodobě a systémově:
https://www.birdlife.cz/ziskame-spolecne-dalsich-13-ha-prirody-ktera-zustane-ptakum-navzdy/
https://pozemkovespolky.cz/vykupy-pozemku/
https://www.zbozi.cz/vyrobek/krmime-ptaky-ale-spravne-peter-berthold-gabriele-mohr/
