Článek
Současná vládní koaliíce vytváří v mediích dojem, že co se týká národních parků existují dvě koncepce, které se střetávají. Obě údajně mají své zastánce i odpůrce a v národním parku je třeba hledat kompromis. Ne, že bych nestál o diskusi a měl něco proti kompromisu. Jsem si ostatně vědom, že nejlepší řešení vznikají v rámci dialogu. Jsou ale věci, které se rozumí sami sebou a diskutovat o nich je kontraproduktivní.
Příklad?
Ředitel/ka mateřské školy má jistě vychovávat děti k čistotnosti. Pokud ale bude špinavé ruce řešit tak, že kdo je nebude mít čísté, dostane elektrošok, asi nepůjde o zajímavý střet názorů s těmi, kdo tvrdí že je to svinstvo.
Ředitel/ka národního divadla se má jistě starat o atraktivitu umění a vysokou návštěvnost. Pokud ale bude mít místo Janáčka na repertoáru pouze striptýz, nepůjde asi o podnětnou inovaci. Pravdu budou mít ti, kteří budou tvrdit, že striptýz patří jinam.
Pokud nastoupí bez výběrového řízení ředitel národního parku a bude tvrdit, že je třeba kácet, kácet a kácet a to i za cenu zničení samé podstaty patku, tj bezzásahových území, tak tady něco nesedí. Nejde o střet dvou koncepcí, ale o naprosté nedorozumění. Či spíše ignorování základních principů národních parků.
Ano, samozřejmě - je možné se na Šumavě (a v jiných národních parcích) chovat jako v hospodářském lese - je to státní majetek. Ale pak nepůjde o národní park.
Ano , samozřejmě - je možné chodit do národního divadla na striptýz a třeba i travesti show. Pak to ale nebude národní divadlo.
A konečně – umím si představit i mateřskou školku, kde jsou děti vychovávány za pomocí elektrošoků. Třeba v Severní Koreji.
