Článek
Podle staré legendy zachvátila Řím ve 3. století před naším letopočtem velká smrtící epidemie. Město před touto pohromou zachránil bůh lékařství Aesculap, který do města přišel v podobě hada, podle všeho právě užovky stromové. Z vděčnosti stavěli Římané chrámy a tyto užovky v nich chovali. Aeskulapova hůl s ovinutým hadem je od těch dob symbolem lékařů. Někdy se ji proto také říká užovka Aeskulapova. I u nás se k ní vázaly různé pověry a pověsti. Jiří Svoboda zaznamenal v knize Pověsti ze Znojemska vyprávění o tom, jak „obyvatelé statku, kde hádek přebýval, se vždy těšili dobrému zdraví a byli rádi na světě, dobytek prospíval, úroda byla každým rokem hojná, a tak všichni žili šťastně až do smrti. Běda rouhači nebo surovci, který na hádka vztáhl ruku, nebo ho dokonce zabil. Než se rok s rokem sešel, sešel i on násilnou smrtí“.
Byla to ona!
A teď pojďme od mýtů k faktům. Užovka stromová je náš největší had, který může dorůstat až dvoumetrové délky – největší odchycený jedinec v Podyjí měřil 197 centimetrů. V Česku se vyskytuje vzácně a pouze ve třech oblastech a an několik dalších mikrolokalitách. Moravské populace v Podyjí a v Bílých Karpatech jsou okrajovými výběžky souvislejšího areálu ležícího v Rakousku a na Slovensku, českou populaci nalezneme v Poohří. Jedná se o malou a izolovanou populaci, která je společně s populacemi v německém Schlangenbadu nejsevernějším současným výskytem tohoto druhu na světě. U nás je užovka stromová chráněna v kategorii kriticky ohrožený, had je také veden v evropské knize ohrožených druhů.
Z toho důvodu jsou všechny naše lokality tohoto vzácného hada sledovány a chráněny. V Podyjí má užovka štěstí – žije zde převážně na území národních parků. První publikovaný údaj o jejím výskytu v Podyjí pochází z třicátých let dvacátého století. Po roce 1950 byla tato oblast z velké části nepřístupná kvůli železné oponě, a tak když mne v roce 1983 volali památkáři ze Znojma k nálezu podivného hada, zřejmě užovky stromové, nechtěl jsem zprvu věřit . Ale byla to ona! Hada jsem zdokumentoval a vypustil zpět na lokalitu Nový Hrádek ao nálezu jsem informoval v časopise Živa.Po odstranění zátarasů a vyhlášení Národního parku Podyjí a později i partnerského národního parku Thayatal v Rakousku se podařilo “ stromovku“, jak jí familiérně říkáme, nacházet pravidelně na obou stranách hranice. Proto se jeden ze společných česko-rakouských výzkumných projektů v NP Podyjí a NP Thayatal, řešený Ekologickým institutem Veronica, zaměřil právě na tento druh.
Rekordmanka Maruška
Naší hlavní výzkumnou metodou byl zpětný odchyt. Spočívá v tom, že každého odchyceného jedince individuálně označíme a na místě vypustíme. Při opětovném odchytu můžeme hada identifikovat, zaznamenat místo a datum jeho odchycení a opět ho pustit. Celkem se nám takto podařilo označit přes tisíc jedinců. Některé z nich se následně znovu chytit vůbec nepodařilo, jiné jen jednou, ale několik jedinců mělo více než třicet zpětných odchytů. Rekordmankou byla samice, kterou jsme nazvali Maruška, odchycená během let 2000–2009 dokonce 76 krát. Díky tomuto značení (později doplněného o telemetrii, čili dálkové sledování pomocí voperovaných vysílaček) se podařilo zjistit migrace těchto hadů, a tak víme, že samci užovky jsou mnohem pohyblivější a v terénu dokážou denně překonat vzdálenost čtyři kilometry, zatímco úspornější samice se většinou pohybují do vzdálenosti kolem jednoho kilometru.
V Podyjí se užovky stromové vážou převážně na tok Dyje a její přítoky, ale se státní hranicí si problémy nedělají. Překonávaly ji už za minulého režimu tak lehce, jako my až později po zavedení Schengenského prostoru. Dobře plavou, takže ani překonání řeky jim problém nedělá. Také víme, že mají ve velké oblibě skály a kamenitá stanoviště, která jim poskytují místo pro vyhřívání i vhodný úkryt v případě nebezpečí. Užovky nejvíce vyhledávají nasucho skládané zídky, postavené buď ve vinicích (například u nás Šobes, v Rakousku Retz), nebo jinde, například na terasách pod Novým Hrádkem. Nálezy ze zídek tvoří celkem 29 % všech odchytů.
V Podyjí jsme též vypozorovali významnou vazbu užovky na historické stavby, ať už neobývané (Nový Hrádek, v Rakousku hrad Kaja) nebo částečně obývané (hrad Hardegg). Užovky v Podyjí využívají i člověkem vytvořené prvky v krajině (skládané zídky, ruiny staveb), ale téměř je nenajdeme u lidských sídel, vyjma ojedinělých nálezů z městečka Hardegg, z Havraníků a ze Znojma.
Foto, prosím
Z výzkumu vyplývá, že populaci užovky stromové významně omezuje nedostatek úkrytů a vhodných míst k inkubaci vajíček. Proto jsme věnovali velkou pozornost pro-reprodukčním opatřením a na některých místech instalovali líhniště. Jedná se o roubené ohrady z kulatiny o velikosti asi 4 × 4 metry. Dovnitř se ukládá substrát – hnůj, hobliny či kompost, vylehčený větvemi a pravidelně doplňovaný či obnovovaný. Užovky tyto struktury pravidelně využívají ke slunění, odpočinku i páření a také ke kladení vajec. Řada míst, svou strukturou odpovídající nárokům užovky stromové na biotop – zídky, rozvaliny a podobně, je dnes zcela zarostlá a užovky je přestávají využívat. Snažili jsme se se tudíž i o jejich obnovu a údržbu.
Užovka stromová patří nepochybně k přírodním vzácnostem a její ochrana v NP Podyjí je velmi důležitá. Pokud se s ní setkáte, tak ji ode mne pozdravujete a nezapomeňte ji vyfotit a fotku mi poslat. Zejména v národním parku se člověka příliš nebojí, takže pokud ji uvidíte vyhřívat se na kamenné zídce, můžete ji ze vzdálenosti několika metrů klidně fotografovat. „Očumování“ užovek (snake watching) bylo dokonce zařazeno jako atrakce do prohlídkové trasy na Novém Hrádku.
Zdroje:
ADOLPH R., (1929): Herpetologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku. – Příroda (Brno), 22(3):99–103.
AMBROŽ, J., (1931): Z přírodopisu Znojemského kraje. Krása našeho domova, Praha 23: 90-92.
CABELA A., GRILUTSCH H. S F. TIEDEMANN (1997): Rote Listen ausgewählter Tiergruppen Niederöster- reichs, Lurch und Kriechtiere (Amphibia, Reptilia). — Amt der NÖ.Landesregierung, Abteilung Naturschutz, in Zusammenarbeit mit der Österr, Sien 88 pp.
CABELA A., GRILITSCH H., TIEDMANN F. (2001): Atlas zur Verbreitung und Ökologie der Amphibien und Reptilien in Österreich. – Naturhistorisches museum, Wien.
CABELA A., TIEDEMANN F. 1985: Atlas der Amphibien und Reptilie in Österreich. Verla Ferdinand Berger et Sohne, Sien-Horn, 80 pp.
GRILLITSCH B., GRILLITSCH H, HÄUPL M., TIEDEMANN F. (1983): Lurche und Kriechtiere Niederösterreichs. – Facultas–Verlag, Wien.
HANÁK V., BENDA P., REITER A. (1994): Inventarizační faunistický výzkum Národního parku Podyjí. – Zpráva pro oponentní řízení 2. etapy za rok 1994, GA/301/93. – [ms. depon. in Správa NP Podyjí].
HANÁK V., ŠKORPÍK M., VLAŠÍN M. (1990): Zvířena CHKO Podyjí a její ochrana (část 2). – Památky a příroda, 1990(3): 162–168.
HILL, J., KLEPSH, R. 2008: Kartierung der Reptilienfauna des Nationalparks Thayatal (Niederösterreich) an ausgewählten Standorten unter besonderer Berücksichtigung der Würfelnatter (Natrix tessellata) und der Smaragdeidechse (Lacerta viridis) Wien,2008 (Im Auftrag der Nationalpark Thayatal GmbH)
MIKÁTOVÁ B., VLAŠÍN M., ZAVA D I L V. (eds.), 2001: Atlas rozšíření plazů v České republice. Atlas of distribution of reptiles in Czech Republic. – AOPK ČR, Brno-Praha.
MIKÁTOVÁ B., PELLANTOVÁ J., VLAŠÍN M. ,1989: Amphibia and Reptilia in South Moravian Region. – Acta Mus. Nat. Pragae, 45, B: 121–180.
MIKÁTOVÁ B., VLAŠÍN M., 2012: Rozšíření a biologie užovky stromové (Zamenis longissimus) na území národních parků Podyjí a Thayatal a jejich blízkém okolí. Thayensia (Znojmo) 2012, 9: 51–81.
REITER A., 2008 : Přírodovědné zajímavosti Znojemska. Jihomoravské muzeum ve Znojmě, Znojmo 2008, 199 s.
REITER A., 2002: Rozšíření a stanoviště vybraných druhů obratlovců na rozhraní dvou biogeografických regionů (jihozápadní Morava), Doktorská disertační práce. Katedra zoologie. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2002,528 s.
LÁC, J. (1970): K rozšireniu a variabilite užovky stromovej (Elaphe longissima, Laur.) – Ochrana fauny, Bratislava, 4: 19-27.
ONDERKA, P., (2007): Užovka stromová (Elaphe longissima) v oblasti Podyjí a Bílých Karpat. Diplomová práce LF MZLU, Brno
VĚTROVCOVÁ, J., Musilová, R., Zavadil, V., Míkátová, B., Vlašín, M. & Škorpík, M. (2010) : Záchranný program užovky stromové v České republice. Ochrana přírody 2010: 1, 12-17
VLAŠÍN, M. (1984): Užovka stromová na Moravě. – Vertebratologické zprávy, Brno: 98-102.
