Článek
„Ten dnešní svět…!“ – Ale opravdu byl ten minulý tak růžový?
Když se mezi námi staršími rozproudí řeč, velmi často sklouzneme k tomu, jak „za nás bylo líp“. Že chleba stál korunu dvacet, že na nákup nám stačilo pár desetikorun, že mládež zdravila a na diskotéce nehulákala anglické texty. A když to člověk poslouchá dost dlouho, má pocit, že jsme žili v ráji na zemi. Ale bylo to opravdu tak?
Je dobré se na to podívat s nadhledem a přiznat si pár faktů. Ano, některé ceny byly nižší – ale taky byly jiné platy. V roce 1985 byla průměrná mzda zhruba 3 000 Kčs.
Tehdy stál:
- chleba asi 4 Kčs – dnes kolem 40 Kč, ale s průměrným platem přes 43 000 Kč ho koupíte tisíckrát, tehdy jen 750×,
- rohlík kolem 0,30 Kčs – dnes za 3–4 Kč, ale poměr je opět výhodnější,
- máslo asi 10–12 Kčs – dnes za 50–60 Kč, ale tehdy to bylo půl procenta výplaty, dnes zlomky,
- boty (např. české Prestige) stály asi 300–500 Kčs, tedy 1/6 platu, dnes slušné boty koupíte i za stejný poměr – a máte daleko větší výběr.
Barevná televize stála kolem 10 000 Kčs, což byly více než 3 měsíční platy. Dnes? Kvalitní TV koupíte za jeden plat, často i za polovinu. Auto? Škoda 120 za 85 000 Kčs – 28 výplat. Dnes? Dacia za 300 000 Kč = cca 7 výplat.
Navíc – často jsme na zboží čekali, sháněli, měli pořadníky. Mít peníze neznamenalo mít jistotu, že to vůbec koupíme. Dnes si většinou vybereme, zaplatíme a máme.
Také často slýchám, že mladí lidé dnes nevědí, co je práce, neumějí si vážit hodnot, jsou pohodlní. Ale i tohle je zjednodušující. Byli za nás také lidé, co se flákali a stěžovali si, že se jim nechce do práce. A stejně tak i dnes mezi mladými najdeme lidi mimořádně pracovité, zodpovědné a talentované.
Stačí se podívat na příklady mladých vědců, kteří dělají skvělé věci. Například Jan Lukačevič, který už jako velmi mladý pracoval na projektech pro ESA a NASA a vyvíjel přístroj pro výzkum atmosféry Marsu. Nebo Marie Benešová, která se podílela na výzkumu imunoterapie při léčbě rakoviny. Takových lidí je víc – jen se o nich někdy málo mluví.
Vidím, jak se mladí lidé angažují, jak se snaží zlepšit svět – bojují za životní prostředí (ačkoli s některými způsoby boje, které volí, se nám mohou zdát silně přes čáru), pomáhají ve vědě, technologiích, i ve svých komunitách. Možná mluví jinak, používají jiné způsoby, ale často mají dobré srdce a silnou motivaci něco zlepšit.
Je potřeba říct nahlas: nelze házet všechny do jednoho pytle. Generace není definována několika negativními příklady. I mezi námi byli lenoši a věční stěžovatelé – a přesto jsme nechtěli, aby nás všichni házeli přes palubu. Tak proč to dělat dnešním mladým?
Já, ač sám patřím už mezi starší, neztrácím důvěru v mladou generaci. Vidím, jak se učí, jak chtějí něco dokázat, jak hledají nové cesty. A věřím, že je to dobře.
Protože ani my jsme nebyli dokonalí. Ale někdo nám tenkrát taky věřil. A díky tomu jsme mohli vyrůst.
