Článek
Konec, který nepřišel včas: Zapomenutá bitva u Slivice
Bitva u Slivice, která se odehrála 11. a 12. května 1945 nedaleko Příbrami, je často označována za poslední ozbrojený střet druhé světové války v Evropě. I když oficiálně již panoval mír, čeští partyzáni, Rudá armáda a československé jednotky zde sváděly tvrdé boje s ustupujícími německými vojáky. Tento zapomenutý příběh si zaslouží připomenutí – jako pocta těm, kdo bojovali i poté, co svět začal slavit.
Bitva, o které se málo mluvilo
Většina lidí považuje za konec druhé světové války 8. květen 1945. Jenže na jihu Čech se ještě několik dní poté ozývala střelba. V okolí obce Slivice, poblíž Milína a Čimelic, se zformovalo poslední ohnisko odporu německé armády pod velením generála Carla von Pücklera-Burghauss. Ten se odmítl vzdát Rudé armádě a chtěl své muže dostat do amerického zajetí.
Cestu mu ale zkřížili partyzáni, československý sbor a hlavně sovětské jednotky, které byly neústupné. Bojovalo se tvrdě – navzdory faktu, že válka už byla oficiálně ukončena. Mnoho mužů padlo zcela zbytečně.
Poslední kapitulace
Boje skončily až 12. května, kdy generál Pückler podepsal kapitulaci v obci Čimelice. Šlo o poslední formální vojenskou kapitulaci německých sil v Evropě. Bitva u Slivice se tak stala symbolem konce, který přišel pozdě – a za cenu lidských životů.
Proč se o tom nemluvilo?
Historie bitvy byla dlouho opomíjená. Komunistický režim nevítal připomínku účasti amerických jednotek ani partyzánského odboje mimo své struktury. Po roce 1989 zase zůstala bez většího zájmu veřejnosti, snad i proto, že do ní zasahovala Rudá armáda.
Přesto je bitva u Slivice jedinečným momentem našich dějin – mementem odvahy, zmatku, lidských osudů a konce jedné z nejtragičtějších kapitol lidské historie.
