AfD už není jen východoněmecký protest

Ještě před několika lety bylo možné úspěchy Alternativy pro Německo odbýt jako zvláštnost východních spolkových zemí. Po zemských volbách roku 2026 už takové vysvětlení nestačí.

Ve spolkových volbách v únoru 2025 získala AfD 20,8 procenta druhých hlasů, přesně dvojnásobek svého výsledku z roku 2021. Stala se druhou nejsilnější stranou v Německu. V březnu 2026 následovalo 18,8 procenta v Bádensku-Württembersku a 19,5 procenta v Porýní-Falci. V obou západoněmeckých zemích šlo o výrazný skok.

Pak přišlo září.

V Sasku-Anhaltsku získala AfD podle předběžného výsledku 43,8 procenta hlasů proti 20,8 procenta v roce 2021. O dva týdny později vyhrála také v Meklenbursku-Předním Pomořansku, kde obdržela 38,2 procenta. CDU tam skončila na 4,9 procenta a poprvé od roku 1990 vypadla ze zemského sněmu. V Berlíně byl obraz jiný: zvítězila Levice a AfD skončila třetí se 16,3 procenta. Volební vlna tedy není po celé zemi stejně silná, je však už příliš široká na to, aby ji bylo možné vysvětlovat několika rozhněvanými regiony někdejší NDR.

Celostátní průzkumy v září navíc stavěly AfD před CDU/CSU. To samo o sobě nic nevypovídá o výsledku příštích spolkových voleb. Ukazuje to však rozsah změny: strana, která byla ještě před deseti lety protestním hráčem na okraji systému, se stala jedním z hlavních pólů německé politiky.

Právě tady začíná problém veřejné debaty.

AfD má politiky, jejichž výroky opakovaně vyvolávají ostré spory. Jedním z nejvýraznějších je durynský zemský politik Björn Höcke, který má uvnitř strany značný vliv. Reflex v červenci 2026 upozorňoval, že do širšího vedení AfD pronikli další politici blízcí jeho proudu a že uvnitř strany získal větší legitimitu také pojem „remigrace“.

Stejně nepřesné by však bylo z toho odvodit, že několik milionů voličů AfD prostě propadlo nacismu.

Petr Sokol v Reflexu připomíná něco, co v české debatě někdy zaniká. AfD nevznikla jako neonacistická strana. Začínala jako takzvaná „strana profesorů“, kterou zakládali ekonomové, akademici a konzervativci nespokojení s eurem, záchrannými mechanismy eurozóny a směřováním CDU Angely Merkelové.

Často se následný vývoj popisuje tak, že se AfD postupně posouvala stále více doprava. Takové vysvětlení však zachycuje jen jednu polovinu pohybu německého stranického systému. Proměňovala se totiž také CDU. Spolková centrála pro politické vzdělávání popisuje Merkelovu éru jako období výrazné společenskopolitické liberalizace, během něhož se CDU v kulturních a rodinných otázkách přesouvala více do středu. Nové základní programové dokumenty strany se za Friedricha Merze naopak pokoušejí část konzervativního profilu obnovit.

Není proto přesné tvrdit, že dnešní AfD je jednoduše totožná s CDU před patnácti nebo dvaceti lety. V otázkách eura, evropské integrace, vztahu k Rusku, klimatické politiky nebo dalšího rozšiřování NATO jde AfD podstatně dál. V tématech migrace, tradiční rodiny, vnitřní bezpečnosti, národní identity nebo odporu k některým společenským liberalizačním trendům však skutečně obsadila prostor, v němž bývala starší CDU mnohem výrazněji přítomná. Samotná německá politologická literatura ostatně popisuje program CDU z roku 2007 jako v řadě společenských otázek podstatně konzervativnější než její pozdější politiku.

Také obraz Björna Höckeho je ve veřejném prostoru méně jednoduchý, než naznačují nejostřejší nálepky. Jeho bývalí studenti jej hodnotí velmi rozdílně. Někteří jej později ostře kritizovali a popsali výroky, které považovali za problematické. Jiní jej současně charakterizovali jako dobrého, angažovaného a strukturovaného učitele, který se o své žáky zajímal a politiku do výuky otevřeně nevnášel. Höcke rovněž uvádí, že byl během své učitelské kariéry zvolen žáky do funkce Vertrauenslehrer, tedy učitele, k němuž se studenti mohou obracet s důvěrnými problémy. Nic z toho samo o sobě nerozhoduje spor o jeho dnešní politiku. Ukazuje to však, proč je přesnější hodnotit konkrétní výroky a politické návrhy než nahrazovat jejich rozbor jednou historickou nálepkou.

Právě zde vstupuje do hry německá „Brandmauer“, tedy zásada CDU, podle níž nesmí vzniknout politická spolupráce s AfD. Vedení křesťanských demokratů ji zdůvodňuje zásadními programovými rozdíly a odmítáním politického směřování AfD. Kritici naopak namítají, že se tím část pravicového elektorátu fakticky vyřazuje z možnosti podílet se prostřednictvím své volby na vzniku pravicové vlády.

Po spolkových volbách roku 2025 měla CDU/CSU 208 poslanců a AfD 152. Dohromady tedy 360 mandátů v 630členném Bundestagu, což by matematicky představovalo pohodlnou většinu. Z tohoto součtu ovšem neplyne, že voliči obou stran hlasovali pro totožný politický program nebo požadovali jejich společnou vládu. Vysvětluje však frustraci části pravicových voličů, kteří sledují, jak parlamentní většina složená z CDU/CSU a AfD existuje aritmeticky, zatímco politická většina se kvůli Brandmauer musí hledat přes střed a levý střed.

Tento pocit může posilovat také struktura německého mediálního prostředí. Výzkum TU Dortmund mezi 525 německými novináři v roce 2024 zjistil, že 41 procent respondentů uvádělo blízkost k Zeleným, 16 procent k SPD a osm procent k CDU; 23 procent se nehlásilo k žádné straně. Takové rozložení samo o sobě nedokazuje stranickou zaujatost konkrétního média ani koordinovanou kampaň proti AfD. Poskytuje však empirické pozadí pro nedůvěru části konzervativních voličů, kteří mají pocit, že jejich politický svět je v redakcích zastoupen podstatně méně než progresivní část společnosti.

Také dnešní program AfD je mnohem širší než migrace. Dokument schválený pro spolkové volby 2025 má přes sto padesát stran a obsahuje ucelené návrhy hospodářské, energetické, daňové, sociální, důchodové, dopravní, vzdělávací, bezpečnostní a zahraniční politiky.

Kdo chce pochopit, proč ji volí pětina Německa a v některých zemích téměř polovina voličů, musí číst právě tento program. Teprve potom má smysl zkoumat, které jeho části jsou uskutečnitelné, které radikální, které sporné a které se překrývají s požadavky, jež ještě před několika lety zastávaly běžné konzervativní nebo liberální strany.

První vrstvu programu tvoří ekonomika.

AfD se hlásí k sociálně tržnímu hospodářství, nižším daním, omezení regulace, menšímu státu a vyšší odpovědnosti jednotlivce. Chce zvýšit základní nezdanitelnou částku, snížit podnikové daně, zrušit solidární přirážku, dědickou a majetkovou daň, odstranit řadu povinností spojených s vykazováním udržitelnosti a omezit evropskou regulaci.

Velkou část svého hospodářského programu staví na tvrzení, že Německo ztratilo jednu ze svých hlavních historických výhod: schopnost vyrábět průmyslové zboží s vysokou přidanou hodnotou za konkurenceschopnou cenu.

S tím přímo souvisí energetika.

AfD chce zrušit německý odchod od jaderné energetiky, prodloužit využívání uhlí, odstranit poplatky za CO₂, odmítá zákaz spalovacích motorů a požaduje opravu plynovodů Nord Stream. Green Deal chápe jako systém, který podle ní zdražuje výrobu a urychluje odchod německého průmyslu do zahraničí.

Právě tady se její program setkává s jednou z nejsilnějších současných německých obav. Reuters po zářijových volbách spojoval růst nespokojenosti s vysokými životními náklady, cenami energie, slabým hospodářským výkonem a obavami o průmyslová pracovní místa. Epoch Times už před volbami upozorňovaly, že AfD staví svou kampaň právě na spojení migrace, energetiky a hospodářské konkurenceschopnosti.

Druhou vrstvou je sociální stát.

Program zde není čistě libertariánský. AfD chce výrazně zvýšit důchody, zapojit do zákonného důchodového systému širší okruh obyvatel včetně politiků a části státních zaměstnanců, zavést daňově podporované kapitálové spoření a státem financovaný „juniorský spořicí účet“ pro německé děti. Současně však chce zpřísnit Bürgergeld, posílit pracovní povinnost práceschopných příjemců dávek a mnohem přísněji oddělit sociální pomoc od migrace.

Třetí vrstvu představuje migrace.

Tady je AfD skutečně radikální v původním smyslu slova: chce změnit samotné základy systému. Prosazuje trvalé hraniční kontroly, odmítání neoprávněných vstupů, rozsáhlé navracení osob bez práva pobytu, omezení slučování rodin, zpřísnění přístupu cizinců k sociálním dávkám a nové posuzování ochrany uprchlíků v okamžiku, kdy pominou důvody jejich útěku.

Pro soubor těchto opatření používá pojem „remigrace“. V politické debatě získalo toto slovo mnohem širší význam a kritici je spojují také s představou plošného odsunu obyvatel s migračním původem. Samotný volební program však pracuje především s vyhošťováním osob bez práva pobytu, pachatelů závažné kriminality, extremistů a lidí, u nichž zanikl právní důvod ochrany.

Tento rozdíl není slovíčkaření. V únoru 2026 jej řešil také správní soud v Kolíně nad Rýnem. Spolkovému úřadu pro ochranu ústavy předběžně zakázal označovat celou AfD za „prokazatelně pravicově extremistickou“. Soud přitom výslovně uvedl, že uvnitř strany existují protiústavně orientované tendence, podle tehdy dostupných podkladů však neurčují celkový charakter celé strany natolik, aby bylo možné vyšší klasifikaci použít. Stejně tak samotný pojem „remigrace“ podle soudu nestačil k prokázání protiústavního cíle. Hlavní řízení pokračuje.

To je podstatně přesnější popis současného stavu než dva navzájem soupeřící slogany: „AfD jsou nacisté“ a „AfD je obyčejná konzervativní strana“.

Není ani jedno.

Je to strana, která vyrostla z ekonomicky liberálního a euroskeptického prostředí, vstřebala konzervativní protest proti Merkelové a během migrační krize prudce posílila národně orientovanou část programu. Některé její zemské struktury bezpečnostní orgány hodnotí jako extremistické. Současně jde o legální parlamentní stranu s miliony voličů a rozsáhlým politickým programem.

Čtvrtá část vysvětlení jejího vzestupu leží ještě hlouběji.

AfD odmítá představu, že evropská integrace musí neustále postupovat k těsnější politické unii. Chce „Svaz evropských národů“, v němž by státy získaly zpět velkou část pravomocí. Odmítá evropské daně a společné zadlužování, požaduje návrat odpovědnosti za řadu politik na národní úroveň a chce, aby Německo vystoupilo ze systému eura a obnovilo vlastní měnu.

AfD zároveň vystupuje proti řadě kulturních změn posledního desetiletí. Program hájí tradiční rodinu, vychází z existence dvou biologických pohlaví, odmítá některé zásahy změny pohlaví u nezletilých, prosazuje „německou vedoucí kulturu“, požaduje přísnější přístup k politickému islámu a chce omezit státní financování nevládních organizací, které podle ní zasahují do veřejné debaty.

V oblasti médií a digitálního prostoru požaduje změnu financování veřejnoprávního vysílání, zrušení německého zákona NetzDG, odporuje evropskému nařízení o digitálních službách a hájí právo občana na hotovost a „analogový život“.

V souhrnu vzniká poměrně čitelná nabídka: méně Bruselu, méně regulace, levnější energie, tvrdší hranice, větší prostor pro průmysl a automobil, důraznější národní stát a kulturní politika postavená proti progresivnímu společenskému proudu posledních let.

Člověk může jednotlivé body odmítat. Nemůže však vážně tvrdit, že za úspěchem AfD žádný politický obsah není.

Komplikovanější je zahraniční politika.

AfD chce zrušit sankce vůči Rusku, obnovit hospodářské vztahy a opravit Nord Stream. Budoucí Ukrajinu si představuje jako neutrální stát mimo NATO a Evropskou unii. Odmítá další rozšiřování NATO na východ a současnou „hodnotovou“ zahraniční politiku chce nahradit politikou výslovně založenou na německém státním zájmu.

Označení AfD za proruskou stranu tedy nevzniklo ze vzduchu. Reflex tento její směr dlouhodobě kritizuje a v posledních dnech Reuters informoval také o připravovaných kontaktech vedení AfD s ruskými představiteli kolem možné budoucí obnovy energetických vztahů.

Ani tady však skutečný program není jednorozměrný.

AfD současně požaduje obnovení bojeschopnosti Bundeswehru, návrat povinné vojenské služby, posílení německého obranného průmyslu, výstavbu civilní ochrany a dokonce rozvoj útočných schopností v kybernetickém prostoru. Členství Německa v NATO chce zachovat do doby, než vznikne samostatná a akceschopná evropská vojenská aliance. Prosazuje evropskou strategickou autonomii a chce z Evropy vytvořit samostatné mocenské centrum.

Politický program je jedna věc. Stát, mezinárodní prostředí a dlouhodobé vazby jsou věc druhá.

Na příkladu české zahraniční politiky je už dnes celkem zřetelně vidět, že vláda nemůže jednoduchým rozhodnutím přepsat desetiletí smluv, infrastruktury, aliančních vztahů, hospodářských vazeb a institucionálního plánování. Ministr může změnit slovník, priority a tempo. Mnohem obtížněji přesměruje celý stát. Strategické procesy mají vlastní setrvačnost. Vlády je mohou urychlovat nebo brzdit, jen málokdy je dokážou libovolně zastavit. Energetické trasy, obranné kapacity a dlouhodobé obchodní zájmy přežívají několik volebních období.

Právě proto není rozumné představovat si případnou vládu AfD jako okamžik, kdy se Německo jednoho rána probudí v úplně jiném světě.

Nejprve jedna podstatná věc: vítězství ve volbách a převzetí vlády nejsou v Německu totéž.

Kancléře volí Bundestag. V prvním kole potřebuje absolutní většinu všech poslanců. AfD tedy může skončit první a přesto zůstat v opozici, pokud proti ní bude existovat parlamentní většina ostatních stran. Přesně tento problém už dnes zažívá na zemské úrovni. Skutečný zlom by nastal teprve tehdy, kdyby AfD dokázala kolem sebe vytvořit většinu nebo získala tak silné postavení, že by dosavadní „protipožární zeď“ přestala být politicky udržitelná.

Ani potom by nepřišla revoluce přes noc.

Německo je federace. Přibližně čtyřicet procent spolkových zákonů vyžaduje souhlas Bundesratu. Změna základního zákona potřebuje dvě třetiny členů Bundestagu i dvě třetiny hlasů Bundesratu a některé základní principy ústavy nelze změnit vůbec. Vedle toho existují ústavní soud, zemské vlády, evropské smlouvy, hospodářské kontrakty, státní aparát a alianční závazky. Volby určují, kdo drží volant, neznamenají však, že zmizela silnice, po níž stát jede.

AfD by přesto mohla změnit hodně.

Prvním bojištěm by pravděpodobně byla migrace. Nová vláda by se pokusila rychleji provádět deportace osob bez práva pobytu, zpřísnit sociální pravidla, rozšířit hraniční kontroly a změnit německou pozici při vyjednávání evropské migrační politiky.

Druhým by byla energetika. Návrat jádra, delší provoz uhelných zdrojů, odstranění části klimatických poplatků a pokus obnovit přístup k ruskému plynu by znamenaly zásadní spor o dosavadní německou Energiewende.

Třetím by se stala Evropská unie. Německo je příliš velké na to, aby se jeho zásadní změna kurzu dala v Bruselu obejít. Vláda, která by odmítala společné evropské dluhy, chtěla vracet pravomoci členským zemím a otevřela otázku samotného eura, by změnila rovnováhu celé Unie, i kdyby nedokázala svůj program uskutečnit v plném rozsahu.

Čtvrtým polem by byla válka na Ukrajině.

Dnešní politické garnitury nejsou trvalé. Rozpočtové problémy, migrační tlak, ceny energií, hospodářské potíže a společenská polarizace postupně mění evropskou politickou mapu. Výslovně do tohoto vývoje řadí i vzestup AfD. Německá vláda by zřejmě přestala být jedním z hlavních zastánců současného evropského přístupu k Rusku a Ukrajině a začala by tlačit na jiné uspořádání vztahů s Moskvou.

Ani to však automaticky neznamená konec války, rozpad NATO nebo okamžitý návrat německého průmyslu k ruskému plynu. Spíše by nastal český a slovenský model delegování účasti na evropskou úroveň, při němž zástupci AfD budou svým voličům moci deklarovat, že účast Německa na válečném úsilí Ukrajiny pominula, nebo alespoň razantně polevila. Hypotetický kancléř za AfD by takovou odchylku od deklarovaného programu mohl zdůvodnit zájmem zborjního průmyslu, který v případě Německa přadstavuje významnou část ekonomiky. Ostatně Andrej Babiš takto v lednu 2026 zdůvodnil zachování muniční iniciativy.

Možná tedy hledáme vysvětlení jejího vzestupu na špatném místě. AfD neroste především proto, že by objevila jednu kouzelnou odpověď na konkrétní otázku. Roste tam, kde dokázala propojit několik různých pocitů nespokojenosti do jediného příběhu. Německý dělník ohrožený propouštěním v automobilovém průmyslu v něm slyší kritiku energetické politiky.

Podnikatel vidí odpor k byrokracii a daním. Člověk nespokojený s migrací slyší požadavek kontroly hranic. Konzervativní rodič nachází odpor k progresivním kulturním změnám. Euroskeptik dostává nabídku návratu národní suverenity. Volič z někdejší NDR může v AfD spatřovat prostředek, jak potrestat západoněmecké politické elity a část proruského publika slyší příslib obnovení vztahů s Moskvou.

Tyto skupiny nemusí sdílet stejné důvody. Potkávají se však u stejné strany. To zároveň vysvětluje slabinu tradiční odpovědi na AfD. Jestliže se na soubor hospodářských, migračních, sociálních a kulturních konfliktů odpoví pouze slovem „extremismus“, část voličů může získat pocit, že nikdo neodpověděl na jejich původní otázku.

Německo se tím dostává do zvláštní situace.

Čím větší AfD je, tím složitější jsou většiny bez ní. Čím složitější jsou tyto většiny, tím pestřejší koalice musejí tradiční strany vytvářet. Čím pestřejší koalice vznikají, tím obtížněji nabízejí výraznou změnu směru. Právě neschopnost dosavadního středu nabídnout přesvědčivou změnu patří mezi zdroje dalšího růstu protestních stran. Reflex po zářijových volbách popsal tento problém jako postupnou erozi německého politického středu.

AfD už není politickou anomálií, kterou lze ignorací vytlačit z meidálního prostoru. Stala se součástí německé politické rovnice. Jestli chtějí její odpůrci pochopit, proč roste, budou se muset zabývat tím, na co její voliči reagují.

Právě zde může být nejdůležitější poučení současné německé volební vlny.

Téměř čtyřicet procent hlasů v jedné spolkové zemi nebo více než čtyřicet procent v jiné už není okrajový jev, který by bylo možné vysvětlit několika provokatéry na stranickém sjezdu. Je to zpráva o mnohem hlubší proměně Německa. Otázka proto postupně přestává znít, zda je AfD přijatelná pro dosavadní politický systém. Stále důležitější je otázka, proč pro rostoucí část německých voličů přestává být přijatelný současný systém.

Právě na tomto místě se nabízí historická paralela s rokem 1933. Je však nutné zacházet s ní opatrně, protože jednoduché rovnítko mezi dnešní AfD a tehdejší NSDAP by historickou skutečnost spíše zakrylo, než vysvětlilo.

NSDAP získala v posledních částečně pluralitních říšských volbách 5. března 1933 celkem 43,9 procenta hlasů. Ani tehdy tedy nezískala absolutní většinu. Adolf Hitler navíc nepřišel k moci vítězstvím v těchto volbách. Říšským kancléřem jej prezident Paul von Hindenburg jmenoval už 30. ledna 1933. Březnové hlasování se odehrávalo až poté, co nový režim začal omezovat své odpůrce, zatýkat komunistické a sociálnědemokratické představitele a využívat státní moc i pouliční násilí k upevnění svého postavení.

Z hlediska dnešní debaty je zajímavější něco jiného než samotných 43,9 procenta.

Hitlerovu vládu umožnilo rozhodnutí části německé konzervativní elity přijmout NSDAP jako partnera. Franz von Papen a další představitelé tradiční pravice vycházeli z představy, že lze Hitlera začlenit do vlády, obklopit konzervativními ministry a tím jej politicky kontrolovat. V prvním Hitlerově kabinetu skutečně tvořili nacisté menšinu. Tento takzvaný koncept „Einrahmung“, tedy politického obklíčení, během několika týdnů selhal. NSDAP využila získané mocenské pozice k odstranění protivníků a nakonec k likvidaci samotného parlamentního systému. Právě zde je historická zkušenost relevantní pro dnešní spor o Brandmauer.

Odpověď na otázku, proč AfD roste, je proto podstatnější než samotná démonizace strany. Pokud její političtí oponenti odpověď nenaleznou nebo na její hledání rezignují, historická zkušenost připomíná, že dlouhodobá ztráta důvěry části společnosti v politický systém bývá mnohem nebezpečnějším problémem než samotná existence jedné protestní strany.

Autor: Martin Cikán a Ludmila Džuganová

ALTERNATIVE FÜR DEUTSCHLAND (2025a). Zeit für Deutschland. Programm der Alternative für Deutschland für die Wahl zum 21. Deutschen Bundestag. Berlin: Alternative für Deutschland. Český neoficiální překlad byl poskytnut redakci jako pracovní podklad; níže je uvedeno oficiální německé znění. Dostupné z:
https://www.afd.de/wahlprogramm25/
[cit. 22. 9. 2026].

ALTERNATIVE FÜR DEUTSCHLAND (2025b). Zeit für Wohlstand, Sicherheit und Zusammenhalt: Neues AfD-Bundestagswahlprogramm für einen Deutschland-Kurs zurück zum Erfolg. Alternative für Deutschland, 3. února 2025. Dostupné z:
https://www.afd.de/zeit-fuer-wohlstand-sicherheit-und-zusammenhalt-neues-afd-bundestagswahlprogramm-fuer-einen-deutschland-kurs-zurueck-zum-erfolg/
[cit. 22. 9. 2026].

ALTERNATIVE FÜR DEUTSCHLAND (bez data). Themen. Alternative für Deutschland. Dostupné z:
https://www.afd.de/themen/
[cit. 22. 9. 2026].

BUNDESZENTRALE FÜR POLITISCHE BILDUNG — DECKER, Frank (2026a). Die Programmatik der CDU. Bonn: Bundeszentrale für politische Bildung, 12. června 2026. Dostupné z:
https://www.bpb.de/themen/parteien/parteien-in-deutschland/cdu/42064/die-programmatik-der-cdu/
[cit. 23. 9. 2026].

BUNDESZENTRALE FÜR POLITISCHE BILDUNG — DECKER, Frank (2026b). Etappen der Parteigeschichte der CDU. Bonn: Bundeszentrale für politische Bildung, 12. června 2026. Dostupné z:
https://www.bpb.de/themen/parteien/parteien-in-deutschland/cdu/42060/etappen-der-parteigeschichte-der-cdu/
[cit. 23. 9. 2026].

BUNDESZENTRALE FÜR POLITISCHE BILDUNG (2023). Ausnahmerecht, Gewalt und Selbstgleichschaltung. Aus Politik und Zeitgeschichte. Dostupné z:
https://www.bpb.de/shop/zeitschriften/apuz/deutschland-1933-2023/517471/ausnahmerecht-gewalt-und-selbstgleichschaltung/
[cit. 23. 9. 2026].

BUNDESRAT (bez data). Fragen und Antworten zur Arbeit des Bundesrates. Berlin: Bundesrat. Dostupné z:
https://www.bundesrat.de/
[cit. 22. 9. 2026].

BUNDESWAHLLEITERIN (2025). Bundestagswahl 2025: Endgültiges Ergebnis. Pressemitteilung Nr. 29/25, 14. března 2025. Dostupné z:
https://www.bundeswahlleiterin.de/info/presse/mitteilungen/bundestagswahl-2025/29_25_endgueltiges-ergebnis.html
[cit. 22. 9. 2026].

CDU DEUTSCHLAND (2025). Merz: Keine Gemeinsamkeiten mit der AfD!. CDU, 20. října 2025. Dostupné z:
https://www.cdu.de/aktuelles/zusammenhalt/merz-keine-gemeinsamkeiten-mit-der-afd/
[cit. 23. 9. 2026].

CIKÁN, Martin (2026a). Střední Asie, Evropa a jedna nepříjemná pravda o politice. Médium.cz, 24. června 2026. Dostupné z:
https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-stredni-asie-evropa-a-jedna-neprijemna-pravda-o-politice-288873
[cit. 22. 9. 2026].

CIKÁN, Martin (2026b). Evropská válka, která nekončí. Médium.cz, 14. července 2026. Dostupné z:
https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-evropska-valka-ktera-nekonci-295989
[cit. 22. 9. 2026].

CIKÁN, Martin (2026c). Macinka vás nezradil. Jen jste neposlouchali. Médium.cz, 27. července 2026. Dostupné z:
https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-macinka-vas-nezradil-jen-jste-neposlouchali-300739
[cit. 22. 9. 2026].

DEUTSCHER BUNDESTAG (bez data). Grundgesetz. Berlin: Deutscher Bundestag. Dostupné z:
https://www.bundestag.de/parlament/aufgaben/rechtsgrundlagen/grundgesetz
[cit. 22. 9. 2026].

DEUTSCHER BUNDESTAG (bez data). 5. März 1933: Letzte Reichstagswahlen in der Weimarer Republik. Berlin: Deutscher Bundestag. Dostupné z:
https://www.bundestag.de/dokumente/textarchiv/1933-03-05-wahlen33-544990
[cit. 22. 9. 2026].

DEUTSCHER BUNDESTAG (2025). Endgültiges Ergebnis der Bundestagswahl festgestellt. Berlin: Deutscher Bundestag, 14. března 2025. Dostupné z:
https://www.bundestag.de/dokumente/textarchiv/2025/kw11-bundeswahlausschuss-1056272
[cit. 23. 9. 2026].

BUNDESMINISTERIUM DER JUSTIZ (bez data). Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland, Artikel 63. Gesetze im Internet. Dostupné z:
https://www.gesetze-im-internet.de/gg/art_63.html
[cit. 22. 9. 2026].

EPOCH TIMES ČR — LANGENDORF, Patrick a GOELLER, Tom (2026). V Meklenbursku zvítězila AfD a do sněmu se vůbec nedostala CDU. V Berlíně je situace zcela jiná. Epoch Times ČR, 21. září 2026. Dostupné z:
https://www.epochtimes.cz/svet/v-meklenbursku-zvitezila-afd-a-do-snemu-se-vubec-nedostala-cdu-v-berline-je-situace-zcela-jina-a296878.html
[cit. 22. 9. 2026].

LANDESWAHLLEITER BADEN-WÜRTTEMBERG (2026). Landtagswahl am 8. März 2026. Ministerium des Inneren, für Digitalisierung und Kommunen Baden-Württemberg. Dostupné z:
https://im.baden-wuerttemberg.de/de/land-kommunen/lebendige-demokratie/wahlen/landtagswahl-2026
[cit. 22. 9. 2026].

LANDESWAHLLEITER RHEINLAND-PFALZ (2026). Endgültiges Ergebnis der Landtagswahl 2026 steht fest. Landeswahlleiter Rheinland-Pfalz. Dostupné z:
https://www.wahlen.rlp.de/nachrichten/nachrichtendetailseite/endgueltiges-ergebnis-der-landtagswahl-2026-steht-fest
[cit. 22. 9. 2026].

LANDESWAHLLEITERIN SACHSEN-ANHALT (2026). Ergebnisse Landesebene – Landtagswahl Sachsen-Anhalt 2026. Dostupné z:
https://wahlergebnisse.sachsen-anhalt.de/wahlen/lt26/erg_land.html
[cit. 22. 9. 2026].

LANDESWAHLLEITUNG MECKLENBURG-VORPOMMERN (2026). Ergebnis der Landtagswahl in Mecklenburg-Vorpommern am 20. September 2026 – Landesergebnis. Dostupné z:
https://wahlen.mvnet.de/dateien/ergebnisse.2026/landtagswahl/html/l_99.html
[cit. 22. 9. 2026].

LANDESWAHLLEITUNG BERLIN (2026). Ergebnisse der Wahl zum 20. Abgeordnetenhaus von Berlin am 20. September 2026. Dostupné z:
https://www.wahlen-berlin.de/wahlen/BE2026/Afspraes/agh/ergebnisse.html
[cit. 22. 9. 2026].

MICHAL, Aleš (2026). Sjezd AfD: Ve vedení zůstávají Chrupalla s Weidel, strana se snaží před volbami skrývat konflikty. Reflex.cz, 5. července 2026. Dostupné z:
https://www.reflex.cz/clanek/komentare/136848/sjezd-afd-ve-vedeni-zustavaji-chrupalla-s-weidel-strana-se-snazi-pred-volbami-skryvat-konflikty.html
[cit. 22. 9. 2026].

REUTERS (2026a). German far-right AfD party official meets with Putin adviser, Gazprom boss. Reuters, 4. června 2026. Dostupné z:
https://www.reuters.com/business/energy/german-far-right-afd-party-official-meets-with-putin-adviser-gazprom-boss-2026-06-04/
[cit. 22. 9. 2026].

REUTERS (2026b). Under pressure at home, Merz cancels UN appearance, source says. Reuters, 15. září 2026. Dostupné z:
https://www.reuters.com/world/europe/embattled-merz-seeks-party-backing-ahead-fresh-election-tests-germany-2026-09-15/
[cit. 22. 9. 2026].

REUTERS (2026c). Merz's fate in the balance as second eastern German state goes to the polls. Reuters, 16. září 2026. Dostupné z:
https://www.reuters.com/world/europe/merzs-fate-balance-second-eastern-german-state-goes-polls-2026-09-16/
[cit. 22. 9. 2026].

REUTERS (2026d). Putin envoy and far-right AfD prepare talks to get Russian gas back for Germany, sources say. Reuters, 18. září 2026. Dostupné z:
https://www.reuters.com/world/putin-envoy-far-right-afd-prepare-talks-get-russian-gas-back-germany-sources-say-2026-09-18/
[cit. 22. 9. 2026].

REUTERS (2026e). Five takeaways from Germany's regional elections. Reuters, 21. září 2026. Dostupné z:
https://www.reuters.com/world/europe/five-takeaways-germanys-regional-elections-2026-09-21/
[cit. 22. 9. 2026].

REUTERS (2026f). Erosion of Germany's political centre exposes Merz's weakening grip on power. Reuters, 21. září 2026. Dostupné z:
https://www.reuters.com/world/europe/erosion-germanys-political-centre-exposes-merzs-weakening-grip-power-2026-09-21/
[cit. 22. 9. 2026].

REUTERS (2026g). Kremlin says AfD's victory in Germany due in large part to lack of cheap Russian gas. Reuters, 21. září 2026. Dostupné z:
https://www.reuters.com/world/kremlin-says-afds-victory-germany-due-large-part-lack-cheap-russian-gas-2026-09-21/
[cit. 22. 9. 2026].

SCHULZ, Adrian (2024). „Ich habe mich sehr in ihm getäuscht“: Fünf frühere Schüler von Björn Höcke erinnern sich. Der Tagesspiegel, 27. července 2024. Dostupné z:
https://www.tagesspiegel.de/politik/wie-war-bjorn-hocke-als-lehrer-dass-er-ein-faschist-ist-habe-ich-immer-gewusst-12078239.html
[cit. 23. 9. 2026].

SEZEMSKÝ, Jiří (2025). Německé volby ukážou, jak silný je v zemi proruský vliv. Kreml a Elon Musk favorizují AfD. Reflex.cz, 22. února 2025. Dostupné z:
https://www.reflex.cz/clanek/komentare/129050/nemecke-volby-ukazou-jak-silny-je-v-zemi-prorusky-vliv-kreml-a-elon-musk-favorizuji-afd.html
[cit. 22. 9. 2026].

SOKOL, Petr (2025). Německá AfD je dnes hodně na pravém okraji, ale nebylo tomu tak vždy. Reflex.cz, 3. března 2025. Dostupné z:
https://www.reflex.cz/clanek/komentare/129091/petr-sokol-nemecka-afd-je-dnes-hodne-na-pravem-okraji-ale-nebylo-tomu-tak-vzdy.html
[cit. 22. 9. 2026].

TAGESSCHAU — BRÄUTIGAM, Frank (2026). Verfassungsschutz-Einstufung: Wie das AfD-Verfahren weitergeht. Tagesschau.de, 4. března 2026. Dostupné z:
https://www.tagesschau.de/inland/innenpolitik/afd-verfahren-verfassungsschutz-100.html
[cit. 22. 9. 2026].

TECHNISCHE UNIVERSITÄT DORTMUND (2024). Journalismus & Demokratie. Ergebnisse der Journalismusbefragung 2024. Dortmund: Institut für Journalistik. Dostupné z:
https://www.journalismusstudie.fb15.tu-dortmund.de/wp-content/uploads/2024/09/2024-Journalismusbefragung_Journalismus-und-Demokratie.pdf
[cit. 23. 9. 2026].

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY (2026a). Premiér Babiš po jednání koalice ochotných: Muniční iniciativa může pokračovat, pokud ji budou financovat jiné státy. Praha: Úřad vlády České republiky, 6. ledna 2026. Dostupné z:
https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/aktualne/premier-babis-po-jednani-koalice-ochotnych-municni-iniciativa-muze-pokracovat–pokud-ji-budou-financovat-jine-staty-224688/tmplid-47/
[cit. 22. 9. 2026].

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY (2026b). Bezpečnostní rada státu se zabývala českou muniční iniciativou. Praha: Úřad vlády České republiky, 7. ledna 2026. Dostupné z:
https://vlada.gov.cz/vanoce/cz/media-centrum/aktualne/bezpecnostni-rada-statu-se-zabyvala-ceskou-municni-iniciativou-224703/
[cit. 22. 9. 2026].