Macinka vás nezradil. Jen jste neposlouchali

Zajímavé je, že Petr Macinka mluví jako Evropan. Je přece ministrem zahraničí našeho státu. Na první pohled je na tom cosi půvabného. Český ministr se nerozpakuje hovořit o vztazích Ruska s celou Evropou, jako by nějaká jednotná Evropa skutečně existovala a jako by měl právo mluvit jejím jménem. Jenže co je vlastně ona celá Evropa?

Je to Evropská unie bez Maďarska a Slovenska? Jsou to evropské členské státy NATO? Je to skupina vlád, které si mezi sebou vytvořily společný jazyk pro popis války na Ukrajině? Nebo jde jen o diplomatickou zkratku, za kterou se mohou ministři menších států schovat, kdykoliv nechtějí říci, co přesně chce jejich vlastní země?

Macinka se za Evropu neschovává navzdory tomu, že je českým ministrem. Schovává se za ni právě proto, že je českým ministrem. Náš stát nemá vojenskou, hospodářskou ani diplomatickou suverenitu, která by mu dovolovala vést samostatnou velmocenskou politiku. Její ministr může měnit tón, hledat spojence, přeskupovat priority a občas se pokusit vystrčit tykadla. Nemůže však předstírat, že za ním stojí síla srovnatelná se Spojenými státy nebo Čínou.

V tomto ohledu je současný ministr zahraničí reprezentantem národa cyklistů. Dole svědomitě šlape, ale nahoře se hrbí. Česká politika ostatně často připomíná stádo pomalu se sunoucích hlemýžďů. Vystrčit tykadla, opatrně osahat prostor, a jakmile se objeví překážka, stáhnout se a čekat, zda ji neodstraní někdo větší.

Bylo by však chybou z toho vyvozovat, že Macinka říká něco jiného, než si myslí. Část jeho kritiků i příznivců se snaží udržovat představu, že uvnitř ministra existuje jakýsi tajný, skutečný Macinka. Ten prý chápe ruské argumenty, je zásadně proti dosavadní ukrajinské politice a pouze z pragmatických důvodů pronáší věty, které od něj očekávají prezident, Evropská unie, NATO a český diplomatický aparát. Pro tuto představu ale mnoho důkazů neexistuje.

Macinka před nástupem do vlády nemluvil jako člověk, který se chystá náš stát vyvést ze západního bezpečnostního prostoru. Ani volební program Motoristů nic takového nenabízel. Strana se jednoznačně hlásila k západnímu respektive k středoevropskému ukotvení Česka, členství v NATO označovala za základ její bezpečnosti a nikdy neprosazovala odchod z Evropské unie. Ve vztahu k Rusku dokonce vylučovala politický dialog a obchodní výměnu po celou dobu války na Ukrajině.

Motoristé kritizovali něco jiného. Vadilo jim, že se Ukrajina stala téměř jediným tématem české zahraniční politiky. Odmítali moralizující styl, vývoz hodnot a zanedbávání ekonomické diplomacie. Chtěli obnovit vztahy v rámci Visegrádské skupiny, zlepšit komunikaci s Maďarskem a Slovenskem a více zdůrazňovat české hospodářské zájmy. To však není program geopolitického obratu k Rusku. Je to program změny důrazů uvnitř dosavadního západního ukotvení.

Kdo si z kritiky Green Dealu, Evropské komise, Fialovy vlády a Volodymyra Zelenského odvodil, že Motoristé provedou po volbách českou verzi orbánovského obratu, nečetl jejich program. Pouze si do nich projektoval vlastní přání!!!

Stejně obtížně lze tvrdit, že Macinka dnes jen mechanicky opakuje cizí stanoviska, kterým vnitřně nevěří. Jeho únorový projev na půdě OSN, jeho jednání s prezidentem před jmenováním i jeho následné kroky ukazují poměrně konzistentní pohled. Rusko vnímá jako původce invaze, Ukrajinu jako napadený stát a české členství v EU a NATO jako realitu, kterou nechce bourat. Současně chce válku ukončit kompromisem a českou diplomacii zbavit mesiášského tónu. To není skrytý orbánovec převlečený za Evropana. To je Macinka!!!

Přijetí nové ruské velvyslankyně nebylo výletem do hlubin Macinkovy duše. Bylo pokračováním politiky, kterou ministr prosazuje od svého nástupu.

Jeho jednání v Kyjevě, vystoupení v OSN, účast na evropských poradách a diplomatické protesty proti ruským výhrůžkám českým společnostem vytvářejí poměrně souvislý obraz. Macinka změnil část slovníku a snažil se vrátit do české diplomacie ekonomická témata, Visegrád a důraz na národní veto. V základním hodnocení války se ale od svého předchůdce nijak neliší.

České ministerstvo zahraničí nadále pracuje uvnitř systému Evropské unie a NATO. Nadále přijímá základní předpoklad, že Rusko je agresor a zahájilo válku na území sousedního státu. Nadále se podílí na společném sankčním a diplomatickém postupu. Nadále považuje případnou ruskou převahu ve střední a východní Evropě za bezpečnostní problém.

Kdo čekal, že nový ministr přijde do Černínského paláce, bouchne do stolu a přesměruje českou zahraniční politiku z Bruselu a Washingtonu do Budapešti a Moskvy, zřejmě netuší, jak stát zakotvený v regionálních a globálních sturkturách funguje.

Zahraniční politika není soukromým komentářem ministra na sociální síti. Vytváří ji vláda jako celek, prezident, diplomatický aparát, bezpečnostní instituce, armáda, dlouhodobé smlouvy, společné plánování NATO, evropská legislativa i vztahy s desítkami partnerských zemí. Ministr jej nemůže libovolně přepsat.

Totéž platí pro Ministerstvo obrany.

Ministr obrany generál Jaromír Zůna byl formálně nominován za SPD. Jeho dosavadní působení však vyvolává otázku, nakolik skutečně představuje obrannou politiku Okamurovy koalice. Před svým jmenováním zdůrazňoval pokračování pomoci Ukrajině, plnění bezpečnostních závazků a potřebu zachování modernizačních projektů. Při jednání s prezidentem Petrem Pavlem se v základních otázkách obrany pohyboval uvnitř dosavadního aliančního rámce. Pozdější veřejné naléhání představitelů SPD, aby byl na ministerstvu rychlejší a razantnější, spíše ukazuje, že mezi ministrem a stranou, která jej formálně nominovala, existuje určitý odstup či spíše zjevný nesoulad.

Z toho lze odvodit hypotézu, že Zůna není pod plnou politickou kontrolou koalice kolem SPD. Jeho nominace mohla být výsledkem širší salonní dohody mezi prezidentem Petrem Pavlem a Andrejem Babišem. Babiš získal ministra přijatelného pro armádu, Hrad i alianční partnery. Prezident získal jistotu, že se Ministerstvo obrany nestane laboratoří radikálního obratu. SPD dostala formální právo označit resort za svůj, ale nikoliv nutně možnost určovat jeho strategické směřování. Tato hypotéza není prokázaným popisem konkrétní tajné dohody. Je to interpretace výsledku personálního výběru a následného chování jednotlivých aktérů.

Podstatný je výsledek. Ministerstvo obrany zůstává institucionálně i personálně napojené na armádní, prezidentské a alianční struktury. Česká obranná politika může omezit některé dobrovolné výdaje, přehodnotit jednotlivé projekty nebo zpomalit přímé financování Ukrajiny. Nemění však svoji základní orientaci.

To, co část veřejnosti pokládá za selhání očekávané politické revoluce, může být ve skutečnosti jejím předem dohodnutým zneškodněním.

Po změně vlády tedy může nastat krátkodobé omezení přímého českého sponzorování Ukrajiny. Některé výdaje mohou být seškrtány, jiné převedeny na evropské programy a část politické odpovědnosti lze delegovat na Evropskou unii a NATO. Česká vláda může méně hlasitě vystupovat v první řadě podporovatelů Kyjeva a častěji připomínat, že pomoc má být společným závazkem spojenců. To je ale spíše drobná korekce účetnictví a PR. Nikoliv geopolitický převrat.

Český stát se nepostavil mezi Rusko a Ukrajinu jako neutrální prostředník. Nevystoupil ze sankčního režimu. Neobnovil politický dialog s Moskvou. Neodmítl alianční závazky. Nepřestal pracovat uvnitř institucí Evropské unie a NATO. Obranná politika zůstala svázána s aliančním plánováním a zahraniční politika dál používá společný evropský slovník.

Změnil se především způsob, jakým je pokračování dosavadního směru prodáváno domácímu publiku. Aneb jedna pravda pro publikum a druhá pro spojence.

Vláda může tvrdit, že už neposílá české peníze přímo, protože náklady nese evropský mechanismus. Může říkat, že rozhodnutí nepřijala sama, ale vyplynulo ze spojeneckých závazků. Může se pokusit přenést politickou odpovědnost ze státu na Brusel, NATO, společné fondy a mezinárodní dohody. Výsledek však zůstává obdobný. Česká republika je nadále součástí téhož bloku a plní jeho základní strategické zadání.

Tento postup je pro českou politiku charakteristický. Rozhodnutí se nepřijme jako vlastní. Přijme se jako evropské, alianční, nevyhnutelné nebo technické. Domácímu publiku se pak vysvětlí, že česká vláda vlastně nic neprosadila, pouze respektovala mechanismus, který už existoval.

Macinka není výjimkou z tohoto systému. Je jeho schopným a rétoricky výraznějším reprezentantem. Může se přít s prezidentem o jednotlivé výroky, kritizovat evropskou federalizaci a navštěvovat Budapešť. Jakmile však dojde na skutečné bezpečnostní uspořádání, mluví jako ministr západní země. Ne proto, že by jej někdo každé ráno nutil. Mluví tak proto, že takto svoji zemi, její zájmy i vlastní politickou roli chápe.

Pokud někdo očekával Orbánův obrat, měl si před volbami přečíst program Motoristů. Nenašel by v něm neutralitu mezi Ruskem a Ukrajinou, obnovení vztahů s Moskvou ani odchod ze západních struktur. Našel by kritiku moralizování, požadavek na ekonomickou diplomacii, návrat Visegrádu a přesun Ukrajiny z mediálního piedestalu mezi druhořadá témata.

Přesně to zhruba dostal.

Macinka své publikum nezradil. Jaromír Zůna také nikdy nesliboval rozvrat aliančního systému. Nová vláda pouze dovolila části voličů, aby si do jejích hesel promítla vlastní naděje. Ti pak s překvapením zjistili, že jejich soukromé sny nebyly součástí žádné koaliční dohody.

Co jste asi tak čekali?

Autor: Martin Cikán

KÁNSKÝ, Miloš (2026). „Zajímavé je, že pan Macinka mluví jako ‚Evropan‘.“ Facebook, 23. července 2026. Dostupné z: https://www.facebook.com/milos.kansky.9 [cit. 24. 7. 2026].

ČESKÁ TISKOVÁ KANCELÁŘ (2026). „SPD naléhá na Zůnu. Ve změnách na ministerstvu má být razantnější.“ Seznam Zprávy, 23. března 2026. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-spd-naleha-na-zunu-ve-zmenach-na-ministerstvu-ma-byt-razantnejsi-302408 [cit. 24. 7. 2026].

iROZHLAS (2025). „Pavel se Zůnou řešil bezpečnost Česka, zemědělství se Šebestyánem a s Macinkou zahraniční politiku.“ iROZHLAS.cz, 4. prosince 2025. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/zuna-a-pavlem-resili-bezpecnost-ceska-doslo-k-naproste-shode-rekl-kandidat-na_2512041053_mst [cit. 24. 7. 2026].

MACINKA, Petr (2026a). „Projev ministra zahraničí Petra Macinky na Valném shromáždění OSN.“ Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 24. února 2026. Dostupné z: https://mzv.gov.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/archivy/clanky_a_projevy_ministru/clanky_a_projevy_ministra_macinky_2026/projev_ministra_zahranici_petra_macinky.html [cit. 24. 7. 2026].

MACINKA, Petr (2026b). „Zrušit národní právo veta v EU by bylo velmi obtížné.“ Rozhovor pro Frankfurter Allgemeine Zeitung. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 11. května 2026. Dostupné z: https://mzv.gov.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/prohlaseni_a_stanoviska/ministr_zahranici_macinka_v_rozhovoru.html [cit. 24. 7. 2026].

MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR (2026a). „Ministr Macinka na první Radě ministrů.“ Brusel: Stálé zastoupení České republiky při Evropské unii, 29. ledna 2026. Dostupné z: https://mzv.gov.cz/representation_brussels/cz/udalosti_a_media/ministr_macinka_na_prvni_rade_ministru.html [cit. 24. 7. 2026].

MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR (2026b). „Ministr zahraničních věcí Petr Macinka se zúčastnil Rady pro zahraniční věci v Bruselu.“ Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 16. března 2026. Dostupné z: https://mzv.gov.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/index.html [cit. 24. 7. 2026].

MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR (2026c). „Ministerstvo zahraničních věcí předvolalo ruského velvyslance v souvislosti s výhrůžkami českým společnostem.“ Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 16. dubna 2026. Dostupné z: https://mzv.gov.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/index.html [cit. 24. 7. 2026].

MINISTERSTVO OBRANY ČR (2025). „Ministr obrany Jaromír Zůna byl uveden do funkce.“ Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 15. prosince 2025. Dostupné z: https://mocr.mo.gov.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/ministr-obrany-jaromir-zuna-byl-uveden-do-funkce-261646/ [cit. 24. 7. 2026].

MOTORISTÉ SOBĚ (2025). Program 2025. Praha: Motoristé sobě. Dostupné z: https://motoristesobe.cz/program2025 [cit. 24. 7. 2026].

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY (2026). „Členové vlády.“ Praha: Úřad vlády České republiky. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/cz/vlada/clenove-vlady/default.htm [cit. 24. 7. 2026].

ZIEGLER, Jan (2026). Ministr Macinka protestoval proti ruskému vyhrožování, ruský velvyslanec by měl u nás skončit. Médium.cz, 23. dubna 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/jan-ziegler-ministr-macinka-protestoval-proti-ruskemu-vyhrozovani-rusky-velvyslanec-by-mel-u-nas-skoncit-267295 [cit. 23. 7. 2026]