Článek
Jednou z největších slabin současné mediální debaty o válce na Ukrajině je představa, že politická realita dneška bude mechanicky platit i za tři, pět nebo deset let. Jako by vládní garnitury v Paříži, Berlíně, Londýně a Washingtonu byly trvalým stavem. Jako by dnešní fráze o neochvějné podpoře automaticky přežily příští volby, rozpočtové krize, migrační tlak, sociální neklid, energetické šoky a proměnu globální mocenské rovnováhy.
Takový pohled je pohodlný, avšak zjednodušující. Evropa nevstupuje do druhé poloviny desetiletí jako sebevědomý strategický hráč. Vstupuje do ní jako kontinent s drahou energií, přetíženým sociálním státem, stárnoucí populací, slabým průmyslovým růstem, polarizovanou společností a rostoucí nedůvěrou občanů vůči politickému středu.
Ve Francii čeká za dveřmi Le Penová a její politický tábor. V Německu sílí AfD. V Británii se středová politika vyčerpává jinou cestou, ale se stejným výsledkem. Stále méně lidí věří, že volení politici ještě rozumějí světu, který samy pomáhaly vytvořit.
Ukrajina není předem ztracená
Z toho však neplyne jednoduchý závěr, že Ukrajina je předem ztracená. Skutečnost je složitější a pro Evropu možná ještě nepříjemnější.
I kdyby se naplnil scénář zásadní výměny evropských garnitur, výsledkem nemusí být ukrajinský kolaps. Nejpravděpdoobnější je dlouhý pat, v němž se odpovědnost přesune z národních vlád do evropských mechanismů, z velkých politických prohlášení do rozpočtových nástrojů, z heroických gest do muničních kontraktů, z naděje na vítězství do technokratické správy války.
Západní podpora Ukrajiny je neměnná konstanta. Stala se součástí širší infrastruktury evropských půjček, sankčních režimů, zbrojních kontraktů, muničních iniciativ, výcvikových programů, zpravodajské spolupráce, logistických koridorů a přístupového procesu k Evropské unii.
Jednotlivé vlády mohou couvat, zpomalovat, zpochybňovat nebo přesouvat náklady. Nemohou však bez následků ze dne na den vypnout celý systém, který se od roku 2022 kolem Ukrajiny vytvořil. Navíc vnitřní mechanismy EU umožňují delegovat odpovědnost ze stání úrovně na Evropskou. Ostatně současná vláda Andreje Babiše takto jedná.
Paradox nové nacionalistické pravice
Právě zde leží paradox nové nacionalistické pravice. Strany typu Rassemblement National nebo AfD rétoricky vystupují proti Bruselu, proti evropské centralizaci a proti morálnímu univerzalismu dnešních elit. Jenže v ukrajinské otázce jim může být evropský aparát velmi užitečný.
Národní vláda může doma říkat, že už nebude posílat další velké balíky zbraní, že nechce eskalaci, že chrání vlastní daňové poplatníky a že odmítá dobrodružství starých elit. Zároveň však může nechat část podpory běžet přes evropské půjčky, zmrazená ruská aktiva, společné nákupy, muniční programy a průmyslové kontrakty.
Odpovědnost se tím neruší. Jen se přestěhuje. Z národního politického jeviště do bruselského účetnictví. Brusel ať platí, národní vláda ať se tváří, že s tím nemá nic společného. Zkrátka pohodlný populistický model na oklamání věrného voliče.
To ovšem neznamená, že se pro Ukrajinu nic nezmění. Změní se mnoho. Místo politicky okázalé podpory bude poskytovaný servis tvrdší a podmíněnější.
Ukrajina může zůstat evropským předpolím, ale nikoli už romantickým symbolem evropské jednoty. Spíše se stane dlouhodobým bezpečnostním účtem, který nikdo nechce převzít celý, ale nikdo odpovědný jej nemůže úplně zahodit.
Globální rozměr
Na ruské straně je hlavní oporou Čína. Peking nemusí chtít ruské vítězství. Stačí, že nechce ruský kolaps.
Zhroucení Ruska by destabilizovalo sever Eurasie, otevřelo otázku ruského jaderného arzenálu a oslabilo čínskou pozici v globálním soupeření. Čína proto Rusku poskytuje to, co potřebuje k přežití: trhy, komponenty dvojího užití, technologii, politické krytí a strategickou hloubku, avšak odmítá být přímým podporovatelem válčící strany. To samo o sobě stačí na to, aby Moskva nezůstala sama.
BRICS a globální Jih tuto roli doplňují. Nejsou to spojenci Ruska v klasickém vojenském smyslu. Tlumí sankce, vytvářejí alternativní obchodní cesty, zpochybňují západní monopol na výklad války a umožňují Moskvě tvrdit, že není izolovaná. To Rusku sice válku nevyhraje, ale pomáhá mu vydržet déle, než by si západní sankční optimisté přáli.
Na ukrajinské straně je hlavní oporou západní technologicko-finanční ekosystém. Ten nemusí být tak jednotný a sebevědomý jako v roce 2022. Přesto stačí aby dál existoval bez ohledu na jeho podobu.
Evropská unie má rozpočtové a úvěrové nástroje. Spojené státy mohou omezit přímé financování, ale stále poskytují klíčové technologie a zpravodajskou podporu. Ani Washington nemusí chtít ukrajinské vítězství za každou cenu. Americká strategie zaměřená na Čínu nemá zájem na tom, aby Rusko demonstrativně rozdrtilo stát, který Západ čtyři roky podporoval.
Tím vzniká zvláštní globální rovnováha. Čína brání ruskému zhroucení. Evropa brání ukrajinskému zhroucení. Amerika zvyšuje nejistotu, ale zároveň drží ve hře klíčové technologie. Ukrajinské drony, automatizace boje a údery na ropnou infrastrukturu zase tlumí ruskou výhodu masy.
Žádný z těchto faktorů sám o sobě nerozhoduje válku. Dohromady však vytvářejí prostředí, v němž je nejpravděpodobnějším výsledkem strategický pat.
Vzájemné slabiny
Zvláštní pozornost zaslouží ruská energetika. Ukrajinské údery na rafinerie, sklady, přečerpávací stanice a exportní infrastrukturu Rusko nevypnou. To by byla naivní představa. Rusko je příliš velké, jeho energetická síť příliš rozptýlená a jeho schopnost improvizace příliš podceňovaná.
Pravidelné údery ovšem mohou Rusku trvale zvyšovat cenu války. Mohou zdražovat opravy, vázat protivzdušnou obranu daleko od fronty, narušovat distribuci paliv, zvyšovat náklady na export, vytvářet regionální nedostatky a tlačit na rozpočet.
V opotřebovací válce nemusí být cílem protivníka vypnout. Stačí jej systematicky zpomalovat a prodražovat jeho válečný účet.
Stejnou logiku má automatizace boje. Drony, systémy řízené algoritmy, poloautonomní navádění, elektronický boj a propojení průzkumu s úderem mění poměr mezi velikostí armády a účinností ničení.
Ukrajina v tomto směru prokázala mimořádnou schopnost improvizace. Rusko však není technologicky nehybné. Má masovou výrobu, robustní zbrojní aparát a schopnost přebírat úspěšné postupy protivníka.
Výsledkem není ukrajinská technologická převaha, která by sama vyhrála válku, ale další prvek patu: Ukrajina inovuje rychleji, Rusko se adaptuje.
Ani vnitřní ruské problémy nelze přeceňovat. Ruská ekonomika je pod tlakem, bankovní systém je namáhaný, regiony nesou disproporční lidské náklady a etnické republiky platí za válku vyšší cenu, než oázy prosperity v centrálním Rusku.
Separatistické tendence existují jako spodní proud. Ale ruský bezpečnostní aparát je stále silný a regionální elity jsou na centrum navázané penězi, funkcemi a strachem. Separatismus proto není pravděpodobným prvním spouštěčem rozpadu. Je však důležitým zesilovačem, pokud by se začalo hroutit centrum.
Podobně je třeba uvažovat o Putinovi. Výměna diktátora je do roku 2029 možná, dokonce pravděpodobnější než úplný kolaps Ruska. Ale bylo by omylem předpokládat, že Putinův odchod automaticky znamená mír.
Mnohem pravděpodobnější je putinismus bez Putina: kolektivnější, opatrnější, možná méně osobně posedlý ukrajinskou otázkou, ale stále imperiální, represivní a protizápadní. Ruský problém není jen jméno jednoho muže. Je to celý mocenský, ekonomický a historický mechanismus, který se válkou svázal s vlastním přežitím.
Strategický pat
Změna v Paříži, Berlíně nebo Londýně automaticky znamená vítězství Moskvy.
Rusko je sice větší, má větší populaci, větší strategickou hloubku, autoritářský režim, schopnost absorbovat ztráty a oporu v Číně i BRICS. Zároveň však platí za každý postup nesmírnou cenu. Válka se už dávno nevede podle představ generálních štábů z dvacátého století. Vede se v prostředí dronů, min, přesného průzkumu, elektronického boje, úderů na logistiku, rafinerie, sklady, mosty, přístavy a energetickou infrastrukturu.
Ukrajina není silnější než Rusko. Je však schopna ruskou převahu znehodnocovat. Dostatečně na to, aby Rusko nemělo snadnou cestu k rozhodujícímu vítězství.
Právě to je jádro současného strategického patu. Vzájemná rovnováha slabin. Rusko není dost silné na rychlé strategické rozdrcení Ukrajiny. Ukrajina není dost silná na úplné osvobození okupovaných území bez dlouhodobé vnější podpory. Obě strany jsou vyčerpané, ale ani jedna není bez opor.
Autor: Martin Cikán
Použité zdroje
European Commission (2024) „The Ukraine Facility“. Dostupné z: https://commission.europa.eu/topics/eu-solidarity-ukraine/eu-assistance-ukraine/ukraine-facility_en
Council of the European Union (2026) „Russia’s war of aggression against Ukraine: Council extends economic sanctions for another year“. Dostupné z: https://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2026/06/25/russia-s-war-of-aggression-against-ukraine-council-extends-economic-sanctions-for-another-year/
Center for Strategic and International Studies (2026) „Russian Blood and Treasure: The Ballooning Costs of Putin’s War“. Dostupné z: https://www.csis.org/analysis/russian-blood-and-treasure-ballooning-costs-putins-war
uropean Council on Foreign Relations (2026) „Funding war, courting crisis: Why China’s support for Russia requires a European response“. Dostupné z: https://ecfr.eu/article/funding-war-courting-crisis-why-chinas-support-for-russia-requires-a-european-response/
Council on Foreign Relations (2026) „The China-Russia Axis“. Dostupné z: https://www.cfr.org/articles/the-china-russia-axis
Oryx (2022–2026) „Attack On Europe: Documenting Russian Equipment Losses During The Russian Invasion Of Ukraine“. Dostupné z: https://www.oryxspioenkop.com/2022/02/attack-on-europe-documenting-equipment.html
Oryx (2022–2026) „Attack On Europe: Documenting Ukrainian Equipment Losses During The Russian Invasion Of Ukraine“. Dostupné z: https://www.oryxspioenkop.com/2022/02/attack-on-europe-documenting-ukrainian.html
Reuters (2026) „Ukrainian drones hit Russia’s largest refinery, in one of deepest strikes yet“. Dostupné z: https://www.reuters.com/business/energy/ukrainian-drones-hit-russias-largest-refinery-one-deepest-strikes-yet-2026-07-06/
Reuters (2026) „Ukraine says its drones hit three refineries, tankers, in night attack“. Dostupné z: https://www.reuters.com/world/ukrainian-drones-kill-one-person-damage-two-empty-oil-tankers-russia-says-2026-07-08/
