Antibabišismus pro kamery, ANO na radnicích

Česká politika si během posledních let osvojila pozoruhodnou disciplínu. Politické strany dokážou velmi přesvědčivě vysvětlovat, proč jsou jejich soupeři nebezpeční, nedůvěryhodní nebo morálně nepřijatelní. Podstatně obtížněji se jim vysvětluje vlastní počínání, zejména když se jejich rozhodnutí dostanou do rozporu s předvolebními prohlášeními. Letošní komunální volby tento problém znovu odkryly a nabídly příležitost porovnat politická hesla s několika velmi konkrétními příklady.

Nejvděčnějším terčem opoziční kritiky zůstává Andrej Babiš. Premiér přitom poskytuje svým odpůrcům dostatek skutečných důvodů k věcné polemice. Jenže namísto soustavného rozboru vládních rozhodnutí se veřejný prostor často mění v soutěž o to, kdo se od Babiše dokáže hlasitěji distancovat. Opozice se tak dostává do paradoxního postavení: svůj politický význam odvozuje od člověka, proti kterému vystupuje.

Zvlášť nápadné je to u Starostů a nezávislých a Občanské demokratické strany. Obě uskupení soupeří o podobné voliče, zároveň se však potýkají s vlastní názorovou rozmanitostí a rozdílnou politickou praxí svých regionálních organizací. Výsledkem je situace, kdy voliči sledují ostré celostátní spory, zatímco na radnicích se mohou setkávat zástupci zdánlivě nesmiřitelných táborů.

Předseda STAN Vít Rakušan při zahájení zářijové fáze komunální kampaně vysvětloval, že nestačí voličům ANO pouze opakovat selhání Andreje Babiše. Starostové jim podle něj musí nabídnout řešení jejich problémů. Současně však hnutí přisoudil úlohu hlavního nositele takové změny opoziční politiky (STAN, 2026).

Takto formulovaný záměr by sám o sobě sotva zasluhoval kritiku. Potíž nastává při pohledu na skutečnou politickou praxi Starostů. Zatímco celostátní vedení vystupuje proti Babišově vládě, jeho komunální představitelé dokážou s ANO uzavírat dlouhodobé a poměrně stabilní dohody. Nejvýraznějším příkladem je Plzeň.

Po komunálních volbách v roce 2022 zde vznikla koalice ANO, STAN, Pirátů a uskupení PRO Plzeň. Primátorem se stal Roman Zarzycký z ANO, zatímco Starostové získali post náměstka primátora a další místo v městské radě. Zajímavé je, že tato dohoda vznikla navzdory tehdejšímu vítězství koalice SPOLU.

Ještě zajímavější obrázek přinesl letošní volební víkend. V Plzni získalo ANO osmnáct mandátů, STAN deset a ODS osm. Uskupení PRO Plzeň obsadilo šest křesel a Chceme Plzeň dalších pět. Matematicky tak existuje také většina bez ANO, protože zbývající čtyři subjekty disponují společně devětadvaceti mandáty ze sedmačtyřiceti. Samotná aritmetika samozřejmě neznamená programovou shodu.

Podstatnější je vyjádření lídra STAN Aleše Tolara, podle něhož si lze představit pokračování dosavadního spojenectví, bude-li předcházet vyjasnění programových rozporů. Připravenost jednat s ANO současně vyjádřila také plzeňská ODS. Naopak zástupce uskupení Chceme Plzeň Michal Vozobule připomněl, že STAN nepřistoupil na nabídku předvolební spolupráce, a vyslovil přání vytvořit koalici bez ANO (Česká televize a ČTK, 2026).

Tím se dostáváme k otázce, zda STAN usiluje především o sjednocování opozice, nebo o získání jejího dominantního postavení. Obě ambice se mohou podporovat, ale mohou si také překážet.

Napětí mezi Starosty a ODS je patrné rovněž na celostátní úrovni. V červenci upozornil server Novinky.cz, že v přibližně polovině senátních obvodů proti sobě nastupují kandidáti opozičních stran, ačkoli původně usilovaly o širší spolupráci. V některých regionech naopak dohody skutečně vznikly. Nelze tedy tvrdit, že Starostové spolupráci zásadně odmítají. Soupeření o vedoucí postavení mezi opozičními stranami však jejich strategii prokazatelně ovlivňuje (Nádvorník, 2026; Stuchlíková, 2026).

STAN si přitom zakládá na pověsti komunálních praktiků, kteří dovedou překonávat stranické bariéry. Bylo by proto užitečné, kdyby jeho představitelé dokázali veřejnosti stejně srozumitelně vysvětlit rozdíl mezi principiální opozicí vůči Babišovi a praktickou spoluprací s jeho politickým hnutím.

Občanská demokratická strana prochází obdobným problémem, jen s výraznějším ideologickým rozměrem. Její oficiální principy stále vycházejí z liberálního konzervatismu, soukromého vlastnictví, volného trhu a individuální odpovědnosti. Sama ODS zároveň odmítá kolektivistické ideologie a politické experimenty založené na hledání třetích cest (ODS, b. r.).

O to pozoruhodnější je letošní situace v Brně, kde společnou kandidátku ODS a TOP 09 vedla nestranička Kamila Zlatušková. Ta veřejně zmínila jako inspiraci Zohrana Mamdaniho, newyorského starostu spojeného s americkým demokratickým socialismem. V televizní debatě následně vysvětlovala, že jí jde o jeho způsob komunikace s veřejností, nikoli o převzetí ideologie (Veselý, 2026).

Právě této epizodě se věnoval Martin Weiss v komentáři ODS, strana demokratického socialismu?, publikovaném 10. října na EchoPrime. Podstatou jeho kritiky je otázka, zda lze politický marketing zcela oddělit od hodnotového a ideologického prostředí, v němž vznikl (Weiss, 2026).

Mamdani totiž není pouhým úspěšným tvůrcem krátkých videí. Jeho politická kariéra je spojena s hnutím Demokratických socialistů Ameriky a s programem výrazně odlišným od tradičních zásad české pravice. Weiss proto upozorňuje na rozpor mezi ekonomickými a společenskými východisky tohoto politického proudu a programovou tradicí ODS.

ODS tím odhaluje hlubší problém. V jednotlivých městech a regionech vystupují pod stejnou značkou lidé s poměrně rozdílnými představami o hospodářské i společenské politice. Určitá pluralita je ve velké demokratické straně přirozená a může být prospěšná. Bez srozumitelného společného základu však hrozí, že se z programové šíře stane pouhá účelová přizpůsobivost.

Tento rozpor ještě zvýrazňují povolební jednání v Plzni, kde tamní představitelé ODS připouštějí spolupráci s ANO. Volič tak může pozorovat stranu, jejíž brněnská kandidátka ostře odmítá současnou vládní koalici, zatímco plzeňští občanští demokraté uvažují o vstupu do vedení města společně s jejím nejsilnějším politickým subjektem.

Také Starostové mají vlastní ukázku toho, jak snadno může politická komunikace sklouznout k samoúčelné zábavě.

V září se na sociálních sítích objevil předvolební skeč, v němž Vít Rakušan s pražskou kandidátkou Eliškou Čepovou za imaginární peníze sestavovali tým známých politických osobností. Ve hře se objevili také Václav Havel a Zuzana Čaputová. Rakušan v jedné části scénky přidělil Havlovi hodnotu pěti korun (Borská, 2026). Samotný humor nelze politikům vytýkat. Problém vzniká tehdy, pokud se podobná forma stane významnější než obsah. Politické autority se proměňují v rekvizity internetové hry a zůstává otázkou, co se volič vlastně dozvěděl o budoucí správě města.

Přestože jde o dva odlišné příklady, Mamdani jako komunikační inspirace brněnské ODS a Rakušanovo internetové draftování politiků mají jeden společný rys. Ukazují, jak důležitou roli začíná hrát napodobování úspěšných mediálních formátů, jejichž spojení s konkrétními politickými rozhodnutími bývá někdy jen velmi volné. Právě v této situaci mohou ODS a STAN kritikům připomínat pověstný pytel blech. Obě značky sdružují množství místních osobností, rozdílných zájmů a politických přístupů. Co v jedné obci působí jako pragmatická dohoda, může jinde odporovat hodnotám zdůrazňovaným celostátním vedením. O to důležitější je, aby obě strany dokázaly vysvětlovat své společné zásady a hranice přípustných kompromisů.

Rozpory opozice ovšem nijak nezbavují Andreje Babiše odpovědnosti za činnost jeho vlastní vlády. Právě naopak. Pokud se má veřejná debata oprostit od osobních sporů, nabízí současná hospodářská politika kabinetu velmi konkrétní témata. Vláda schválila pro rok 2027 návrh státního rozpočtu se schodkem 386 miliard korun. Národní rozpočtová rada ve stanovisku z 8. října upozornila, že ministerstvo financí nadále předpokládá celkový i strukturální deficit sektoru vládních institucí ve výši 3,5 procenta HDP.

Rada zároveň poukázala na problematické rozpočtování některých položek bez odpovídající legislativní opory. Kritizovala například předpokládané příjmy související s poplatky za odběr podzemní vody nebo plánované změny podpory v nezaměstnanosti, které dosud neprošly potřebným legislativním procesem. Upozornila také na dlouhodobý dopad zvýšených plateb za státní pojištěnce (Národní rozpočtová rada, 2026).

To jsou podstatné výhrady nezávislé odborné instituce. Premiér argumentuje potřebou investic a odmítá představu prudkého snižování výdajů, které by podle něj mohlo ohrozit fungování veřejných služeb. Vláda má právo své priority obhajovat, její odpovědností však zůstává doložit, že navrhované hospodaření je finančně udržitelné a opírá se o platná pravidla.

Kritika tohoto druhu má mnohem větší informační hodnotu než další politické vystoupení postavené na osobnosti předsedy ANO. Čísla lze porovnat, předpoklady prověřit a jednotlivé rozpočtové položky podrobit veřejné kontrole.

Stejný požadavek by však měl platit pro opoziční strany. Kdo Babišově vládě vyčítá rozpor mezi sliby a skutečností, měl by být připraven vysvětlit vlastní koaliční dohody, programové obraty i způsob nakládání s veřejnou mocí. Bez této sebereflexe se důvěryhodnost kritiky oslabuje.

Po letošních komunálních volbách tak zůstává otevřená otázka, zda se politické strany dokážou vrátit k systematické debatě o správě veřejných záležitostí.

ANO musí nést odpovědnost za rozhodování Babišovy vlády a její hospodářské výsledky. STAN by měl veřejnosti srozumitelně vysvětlovat, jak se jeho celostátní odpor vůči tomuto kabinetu slučuje s dlouhodobou komunální spoluprací s ANO. ODS zase potřebuje prokázat, jakou podobu mají její liberálněkonzervativní principy v každodenní politice a jaké programové hranice jsou pro ni skutečně závazné.

Politická soutěž bez kompromisů není možná. Stejně tak není realistické požadovat, aby měli všichni členové jedné strany totožné názory. Rozdílnost postojů ale vytváří povinnost své kroky vysvětlovat, zejména pokud se zásadně odchylují od veřejně deklarovaných hodnot.

Jestliže mají politici dostatek energie na každodenní kritiku svých soupeřů, měli by si alespoň část této pozornosti vyhradit pro vlastní rozhodování. Sebereflexe totiž nespočívá v hledání dalších důvodů, proč za všechno může politický protivník. Je především ochotou přiznat rozpor mezi tím, co strana říká před volbami, a tím, co dělá po nich.

Autor: Martin Cikán

BORSKÁ, Naďa (2026). „Pět korun za Havla. Rakušan vypustil bizár, který neušel Holcovi“. ParlamentníListy.cz, 20. září 2026. Dostupné z: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pet-korun-za-Havla-Rakusan-vypustil-bizar-ktery-neusel-Holcovi-797048 [cit. 11. 10. 2026].

ČESKÁ TELEVIZE a ČTK (2026). „Volby v Plzni poprvé vyhrálo ANO“. ČT24, 10. října 2026. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/plzensky-kraj/v-plzni-vede-po-secteni-petiny-okrsku-ano-nasleduje-stan-a-ods-378054 [cit. 11. 10. 2026].

MĚSTO PLZEŇ (2022). „Novým primátorem města Plzně je Roman Zarzycký (ANO)“. Plzeň – oficiální informační server města. Dostupné z: https://plzen.eu/o-meste/aktuality/aktuality-z-mesta/novym-primatorem-mesta-plzne-je-roman-zarzycky-ano/ [cit. 11. 10. 2026].

NÁDVORNÍK, Pavel (2026). „Společný útok opozice na Senát ztroskotal. Proti sobě jdou hlavně Starostové a ODS“. Novinky.cz, 28. července 2026. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-spolecny-utok-opozice-na-senat-ztroskotal-proti-sobe-jdou-hlavne-starostove-a-ods-40589861 [cit. 11. 10. 2026].

NÁRODNÍ ROZPOČTOVÁ RADA (2026). „Vyjádření NRR k návrhu státního rozpočtu na rok 2027“. Národní rozpočtová rada, 8. října 2026. Dostupné z: https://www.rozpoctovarada.cz/publikace/vyjadreni-nrr-k-navrhu-statniho-rozpoctu-na-rok-2027/ [cit. 11. 10. 2026].

OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ STRANA (b. r.). „O nás: Základní informace o Občanské demokratické straně“. ODS. Dostupné z: https://www.ods.cz/o-nas [cit. 11. 10. 2026].

STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ (2026). „Starostové zahájili horkou fázi kampaně do podzimních voleb“. Starostové a nezávislí, 2. září 2026. Dostupné z: https://www.starostove.cz/prectete-si/starostove-zahajili-horkou-fazi-kampane-do-podzimnich-voleb-je-cas-zvolit-si-ty [cit. 11. 10. 2026].

STUCHLÍKOVÁ, Lucie (2026). „STAN chce být lídrem opozice. Nejdřív ale musí překonat dvě největší slabiny“. Seznam Zprávy, 25. září 2026. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/volby-komunalni-stan-chce-byt-lidrem-opozice-nejdriv-ale-musi-prekonat-dve-nejvetsi-slabiny-316089 [cit. 11. 10. 2026].

VESELÝ, Marek (2026). „Ples příšer? Zlatušková v brněnské debatě vysvětlovala kritiku ANO. Trojan jí vmetl Mamdaniho“. CNN Prima NEWS, 21. září 2026. Dostupné z: https://cnn.iprima.cz/brno-522416 [cit. 11. 10. 2026].

WEISS, Martin (2026). „ODS, strana demokratického socialismu?“. EchoPrime, 10. října 2026. Text dostupný předplatitelům.