Článek
Dosavadní úvahy, formulované mimo jiné i v předchozích textech Monarchistických novin, včetně idealistického scénáře urychlené výměny L‑159 za platformu typu F/A‑259 Striker, nebo možnost dodávky L‑39NG Skyfox na Ukrajinu, stojí na implicitním předpokladu, že L‑159 jsou systémově dožívající prostředek, který má být co nejrychleji nahrazen. Tento rámec je však pouze jednou z možných interpretací. A zjevně ne tou nejefektivnější.
L‑159 není relikt. Je to podzvukový bitevník optimalizovaný pro prostředí, které dnes znovu nabývá na významu. Asymetrické konflikty, operace proti lehkým cílům a především boj proti bezpilotním prostředkům.
Právě zde se ukazuje slepota současné debaty. V okamžiku, kdy Spojené státy a jejich regionální partneři narážejí na limity své schopnosti čelit masovým útokům dronů typu Shahed, se otevírá prostor pro platformy, které jsou levné, dostupné a schopné dlouhodobé přítomnosti ve vzduchu.
Perský záliv: Konflikt kde dnes selhává i technologická špička
Dynamika v oblasti Perského zálivu už není jen napětí. Je to soubor selhání, která odhalují slabiny současného bezpečnostního uspořádání.
V rámci již měsíc trvající otevřené konfotntaces Íránem se opakovaně vracejí konkrétní incidenty. Ropná infrastruktura v Saúdské Arábii byla vyřazována z provozu útoky dronů a řízených střel. Exportní kapacity LNG čelí hrozbám přerušení provozu. Logistické uzly, které mají být symbolem stability, se ukazují jako zranitelné. Letecký hub v Dubaji byl opakovaně paralyzován bezpečnostními opatřeními v reakci na hrozby útoků, což mělo přímý dopad na globální dopravu.
Hormuzský průliv, klíčová tepna světového obchodu s ropou, se v kritických okamžicích ocitá na hraně blokády. Paralelně probíhají útoky na americké základny v regionu, vedené levnými prostředky, které pronikají i přes vícevrstvé systémy obrany. Námořní prostředí není výjimkou. Úspěšné útoky na obchodní i vojenské lodě ukazují, že kontrola nad klíčovými trasami není samozřejmá. Nejde o střet technologicky srovnatelných protivníků, avšak systematické využívání levných, distribuovaných a obtížně zachytitelných prostředků, především dronů, zcela jasně vyvíjí telka na změnu taktické a strategické doktríny.
Ani technologicky nejvyspělejší armády nejsou vůči této změně imunní. Zkušenosti americké armády i izraelských obranných sil ukazují, že ani špičkové systémy nezajišťují plnou ochranu proti masovým útokům levných prostředků. Spojené státy i jejich partneři mají technologickou převahu, ale narážejí na nákladovou asymetrii. Každý sestřel levného dronu drahým prostředkem znamená ztrátu.
Průchodnost Hormuzského průlivu není okrajová otázka. Jde o klíčový uzel globální energetiky. Zároveň o prostor, kde se střetává vyspělá technika s levnými hrozbami v režimu dlouhodobého opotřebování.
Výsledek je zřejmý. Současné nástroje nejsou pro tento typ konfliktu vhodně nastaveny. V tomto bodě se otevírá prostor pro platformy typu L‑159. Ne jako náhrada moderního letectva, ale jako doplněk schopný dlouhodobé přítomnosti, nízkých provozních nákladů a účinného působení proti pomalým a nízko letícím cílům.
L‑159 dokáže působit proti dronům v prostředí zahlceném cíli. Je schopna nést výzbroj vhodnou pro jejich systematickou likvidaci. Umožňuje vysokou frekvenci nasazení a dlouhodobé hlídkové mise nad námořními trasami. Zároveň může nést klouzavé pumy a působit proti pozemním cílům z bezpečné vzdálenosti.
Hormuz tak přestává být geografickým bodem. Stává se testem schopnosti Euroatlantického mocenského okruhu přizpůsobit své nástroje realitě konfliktu, který není technologicky nejpokročilejší, ale je ekonomicky a strategicky vyčerpávající.
Low risk, high return
Zapojení do operací na ochranu Hormuzského průlivu by pro náš stát představovalo odlišný typ angažmá než prostý transfer techniky na Ukrajinu. Nešlo by o jednorázové odevzdání majetku, ale o vyslání celé letky na konkrétní misi, tedy o aktivní a kontrolovanou účast v prostředí, které má přímý dopad na globální ekonomiku i bezpečnost spojenců.
V praxi by to znamenalo nasazení strojů v rámci koaliční operace, sdílení nákladů a zapojení do systému, kde se hodnotí výkon v reálných podmínkách. Ne na cvičišti, ale v prostoru, kde se střetává obchodní doprava, vojenské námořnictvo a permanentní hrozba útoků.
Tento typ mise přináší konkrétní benefity. Posádky získávají zkušenost s nepřetržitým provozem v náročném prostředí. Technický personál pracuje s reálnou zátěží, nikoli simulací. Politická reprezentace získává kredibilitu v rámci spojeneckých struktur, protože nepřispívá deklaracemi, ale konkrétní kapacitou.
Ekonomický rozměr není zanedbatelný. Provoz, servis a logistika vytvářejí navazující kontrakty. Zapojení do mezinárodní operace zvyšuje viditelnost platformy a může generovat exportní příležitosti. Letoun, který je nasazen a funguje, má větší potenciál a hodnotu než letoun, o němž se pouze vede debata.
Klíčový je však operační efekt. V prostředí zahlceném levnými drony se ukazuje, že nákladově efektivní řešení má zásadní význam. Americká zkušenost s bitevníky typu A-10 Thunderbolt ukazuje, že při správném nasazení lze dosahovat vysoké úspěšnosti při likvidaci bezpilotních prostředků za zlomek nákladů, které by si vyžádalo nasazení strojů víceúčelových strojů např. typu F-16.
Každý start moderního víceúčelového letounu představuje výraznou finanční zátěž. Použít takový prostředek proti levnému cíli znamená ekonomickou ztrátu i v případě úspěchu. Naproti tomu platforma jako L-159 umožňuje držet přítomnost ve vzduchu dlouhodobě a reagovat pružně, aniž by každé nasazení znamenalo neúměrné náklady.
V kombinaci s vhodnou výzbrojí a taktikou tak může jít o efektivní nástroj pro ochranu námořních tras, doprovod obchodních lodí a likvidaci dronových rojů v jejich rané fázi.
Výsledkem je model, který spojuje vojenský přínos, politický efekt i ekonomickou návratnost. To vše při relativně nízké míře rizika, protože nejde o přímé zapojení do intenzivního pozemního konfliktu, ale o kontrolu prostoru, který má pro Evropu i USA krtický význam.
Do tohoto rámce patří i politický kapitál vůči Spojeným státům. Aktivní účast v operaci, která chrání klíčovou energetickou tepnu, má jinou váhu než deklaratorní podpora, neboť aktivní praticipace otevírá prostor k jednání o konkrétní protihodnotách (např. lepší palubní výzbroj pro budoucí F - 35).
Tento efekt lze znásobit koordinací v rámci iniciativy Trojmoří. Společný postup více států střední Evropy by vytvořil blok, který je schopen nabídnout reálnou kapacitu tam, kde některé západoevropské země váhají. V situaci, kdy se části starších členských států do podobných operací nehrnou, může koordinovaná iniciativa Trojmoří převzít iniciativu a proměnit ji v politický i ekonomický zisk.
Ukrajina a Trojmoří: odvaha, která se vytratila
Výše uvedeným není myšleno, že Ukrajina není legitimní adresát pomoci. Naopak. V mnoha ohledech dnes tehcnologický a strategický náskok ve schopnosti čelit levným prostředkům, jak adaptovat taktiku a jak pracovat s omezenými zdroji v podmínkách dlouhodobého opotřebování.
Právě v problematice boje proti Íránem inspirovaným dronovým hrozbám jde Ukrajina příkladem. Ukazuje, že klíčem není pouze technologická převaha, ale schopnost kombinovat levné a dostupné prostředky, vytvářet vrstvenou obranu a udržet tempo operací.
Zároveň je ale třeba držet proporce. Čtyři letouny L‑159 zásadně nezmění průběh války. Mohou pomoci lokálně, mohou mít politický význam, ale nepředstavují systémové řešení!!!
V tomto kontextu je racionální pokračovat v podpoře Ukrajiny prostřednictvím protidronových letounů, které lépe odpovídají aktuálnímu bojišti. Letouny L‑39NG Skyfox jsou pro výcvik, protidronové operace, lehké úderné úkoly a postupnou integraci pilotů do západních systémů vhodnější. Jejich dodání dává smysl a zůstává konzistentní s dlouhodobou podporou.
Zkušenost posledních let zároveň ukazuje ještě jednu věc. Aktivní pomoc Ukrajině v rámci Evropské unie neprosazovaly primárně velké západoevropské státy, ale země střední Evropy. Prvotní politická podpora Ukrajiny přišla od členských států inicitativy Trojmoří. Jmenovitě šlo o společnou diplomatickou misy tehdejších premiérů Petra Fialy, Janeze Janši (Slovinsko) a Mateusze Morawickego (Polsko).
Právě státy tohoto regionu dokázaly v počáteční fázi konfliktu převzít iniciativu, zatímco některé západoevropské vlády tehdy otevřeně pochybovaly o schopnosti Ukrajiny se udržet. Tento kontrast není bez významu ani dnes. Ty samé státy, které tehdy váhaly, nyní často váhají i v otázce aktivního řešení krize na Blízkém východě.
Z toho plyne jednoduchý závěr. Pokud chceme jednat, nemůžeme čekat na konsensus všech. Stejně jako v případě Ukrajiny může iniciativa vyjít z prostoru střední Evropy a následně určovat směr.
Redukovat debatu o L‑159 pouze na Ukrajinu znamená přehlížet tuto zkušenost. Stejná platforma může být využita tam, kde přinese vyšší efekt a zároveň posílí postavení našeho státu.
Stát, který se bojí jednat
Celek, který se tu rýsuje, je vnitřně soudržný. Máme prostředek, který odpovídá typu hrozby. Máme prostor, kde lze tento prostředek smysluplně nasadit. Máme i politický rámec, v němž by takové nasazení dávalo smysl a mohlo generovat reálný zisk. Za těchto okolností by dávalo logiku jednat. Vyslat letku, zapojit se do operace, získat zkušenost, posílit postavení a vrátit se s konkrétním výsledkem. Takový scénář je přehledný, racionální a v mnoha ohledech i lákavý.
Jenže právě zde narážíme na realitu!!!
Současná politická reprezentace, nejen v našem státě, ale i v širším evropském prostoru, se vyznačuje opatrností, která přechází v nečinnost. Výsledkem je paradox. Máme prostředky, které lze využít. Máme zkušenost s konfliktem na Ukrajině, která ukazuje, že aktivní přístup má smysl. Máme i spojenecký rámec, který by takovou iniciativu přijal. Přesto k ní s největší pravděpodobností nedojde.
Ne proto, že by nebyla možná, ale proto, že chybí vůle ji prosadit.
Stejně jako v jiných oblastech se i zde projevuje strukturální problém. Politika se orientuje na krátkodobé řízení rizik, nikoli na vytváření příležitostí. Místo promyšleného nasazení kapacit přicházejí dílčí kroky, které nikoho nevyvedou z rovnováhy, ale ani nic zásadního nepřinesou. V tomto světle pak debata o L‑159 ztrácí svůj praktický rozměr a zůstává jen cvičením v hypotézách.
Ano, bylo by možné vyslat letku, zapojit se do ochrany klíčové námořní trasy a získat politický i ekonomický kapitál. Ano, bylo by možné navázat na zkušenost Trojmoří a převzít iniciativu tam, kde jiní váhají. Bylo by to racionální.
Právě proto se to s největší pravděpodobností nestane. Nejde o nedostatek prostředků. Jde o obyčejnou pohodlnost a zbabělost. A dokud se tento základní parametr nezmění, zůstanou podobné úvahy jen na papíře. A náš stát zůstane tím, čím je dnes. Pozorovatelem.
Použité zdroje
Monarchistické noviny:
Monarchistické noviny (2026): Skyfox pro Ukrajinu – co znamená slib letky na začátku příštího roku. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-skyfox-pro-ukrajinu-co-znamena-slib-letky-na-zacatku-pristiho-roku-235804
Monarchistické noviny (2026): Interní dokument k problematice L-159 a náhrady platformy. Dostupné z: https://admin.medium.seznam.cz/document/article/detail/234231
Další související texty Monarchistických novin (2025–2026).
Zpravodajství a analýzy:
Novinky.cz (2026): Další L-159 nedokáže Aero vyrobit, chce Ukrajině nabídnout „lovce dronů“ Skyfoxy. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-dalsi-l-159-nedokaze-aero-vyrobit-ale-chce-ukrajine-nabidnout-lovce-dronu-skyfoxy-40558962
Seznam Zprávy (2026): Další letouny L-159 nedokáže Aero vyrobit, místo nich nabízí Ukrajině Skyfoxy. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-dalsi-letouny-l-159-nedokaze-aero-vyrobit-misto-nich-nabizi-ukrajine-skyfoxy-297040
Armyweb.cz (2026): Český paradox L-159. V hangáru prach, v politice stopka. Dostupné z: https://www.armyweb.cz/clanek/cesky-paradox-l-159-v-hangaru-prach-v-politice-stopka-co-se-deje-s-ceskymi-letadly
Operativní přehled situace:
Liveuamap (2026): Iran – aktuální operační situace. Dostupné z: https://iran.liveuamap.com/
Politická vyjádření a kontext:
Trump, D. (2026): Interview and statements on Iran and U.S. Middle East policy. Fox News. Dostupné z: https://www.foxnews.com/
The Guardian (2026): Trump comments on Iran tensions and U.S. strategy in the Middle East. Dostupné z: https://www.theguardian.com/
Česká televize (2026): Události, 7. 1. – Jednání Bezpečnostní rady státu k otázkám obrany a vojenské pomoci. Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/
Česká televize (2026): Otázky Václava Moravce po 7. 1. – diskuse k postupu vlády v otázce obranné politiky. Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/
Koruna Česká (2026): Prohlášení k nadcházejícímu zasedání Bezpečnostní rady státu. Dostupné z: https://korunaceska.cz/novinky/aktualne/tiskova-prohlaseni/prohlaseni-k-nadchazejicimu-zasedani-bezpecnostni-rady-statu/
Koruna Česká (2026): Prohlášení k návrhu státního rozpočtu. Dostupné z: https://korunaceska.cz/novinky/aktualne/tiskova-prohlaseni/prohlaseni-k-navrhu-statniho-rozpoctu/
