Článek
Pod rouškou ochrany před zneužíváním dětí navrhovaná regulace zavádí možnost plošného a preventivního skenování soukromé komunikace uživatelů, a to včetně šifrovaných zpráv. Tzv. „client-side scanning“ by umožnil zásah do zařízení občanů ještě před odesláním zpráv, tedy v nejintimnější fázi komunikace. Takový postup je v přímém rozporu s čl. 7 a 8 Listiny základních práv EU i čl. 13 Listiny základních práv a svobod a ústavou našeho státu, které zaručují ochranu soukromí a listovního tajemství, které by se v digitálním věku mělo rozšířit také na chatovací služby. Jedná se tedy o nepatřičný zásah do základních svobod, které tvoří samotný základ demokratického státu.
Návrh nařízení COM(2022) 209 final konkrétně ukládá poskytovatelům digitálních služeb povinnost „detekovat, hlásit a odstraňovat“ materiály sexuálního zneužívání dětí (§ články 10–13), a to i v rámci end-to-end šifrované komunikace. Tím de facto zavádí technologický „backdoor“ do osobní komunikace občanů. Takové opatření představuje obecné a nediskriminující sledování, jež bylo opakovaně označeno za protiústavní jak ze strany Soudního dvora EU, tak i Evropského soudu pro lidská práva. V českém právním řádu je tímto zásahem porušován především čl. 13 Listiny základních práv a svobod, jenž zaručuje nedotknutelnost listovního tajemství, jakož i tajemství jiných písemností a zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením. Dále je dotčen čl. 7 Ústavy ČR, podle nějž stát dbá o šetrné zacházení s osobním soukromím jednotlivce. V širším smyslu je ohrožen i čl. 1 odst. 1 Ústavy, který zakotvuje Českou republiku jako demokratický právní stát, v němž je ochrana základních práv a svobod jedním z klíčových principů.
Zvlášť znepokojivá je povinnost, aby provozovatelé elektronických komunikací vyhledávali nezákonný obsah přímo na zařízení uživatele (tzv. „client-side scanning“, čl. 10 odst. 2). Tím dochází k zásahu do komunikace ještě před jejím odesláním, bez vědomí uživatele a bez soudního povolení. Takový režim je v přímém rozporu s principem presumpce neviny a překračuje rámec přípustného omezení základních práv.
Demokracie nemůže fungovat bez důvěry občanů, že jejich soukromá komunikace není pod permanentním dohledem. Zavedení obdobných opatření by představovalo zavedení principu presumpce viny, kdy jsou všichni uživatelé preventivně sledováni, zda náhodou nespáchají trestný čin. Tento princip je neslučitelný s demokratickým právním řádem, kde má být zásah do soukromí možný pouze na základě podezření a pod soudní kontrolou.
Právě z tohoto důvodu byla v listopadu 2023 Evropským parlamentem odmítnuta plošná verze návrhu a nahrazena cílenějším přístupem, který předpokládá vydávání tzv. „detekčních příkazů“ (detection orders) pouze soudem a jen proti konkrétním podezřelým účtům. Tento přístup chrání šifrování jako základní prvek digitální bezpečnosti a byl podpořen rozsudky Evropského soudu pro lidská práva i stanovisky Evropského sboru pro ochranu osobních údajů (EDPB) a Evropského inspektora ochrany údajů (EDPS).
Nicméně v Radě EU i nadále převažují snahy o zachování nástroje klientského skenování v původním rozsahu, včetně plošné detekce a možnosti zahrnout i šifrovanou komunikaci. Kompromisní návrhy, jako například belgický návrh z června 2024, usilující o omezení skenování jen na multimediální soubory a s výslovným souhlasem uživatele, byly odmítnuty. V létě 2025 se diskuse znovu otevřela pod předsednictvím Dánska, kdy 19 členských států podporuje zachování klientského skenování, přičemž postoj Německa bude pravděpodobně rozhodující pro přijetí návrhu kvalifikovanou většinou v říjnu 2025.
Bez ohledu na šlechetný účel je nutné trvat na tom, že prostředky nesmějí popřít principy, na nichž stojí demokratická společnost. Boj proti kriminalitě nesmí sloužit jako záminka pro omezení práv všech. CSAM v navržené podobě není ochranou, ale hrozbou. Proto je na místě tento návrh odmítnout jako nepřípustný zásah do soukromí a jako ohrožení právní jistoty občanů napříč EU. Na státní úrovni proto hodláme využít všech dostupných mechanismů k blokování metodického a legislativního rámce implementace řešeného nařízení Rady EU, konkrétně návrhu nařízení Rady EU COM(2022) 209 final, dostupného na adrese: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A52022PC0209.
Autor: Martin Cikán
