Nedělní chvilka vs. stát a jeho vláda

Nedělní manifestace svolané spolkem Milion chvilek pro demokracii proběhly ve desítkách měst po celém Česku. Organizátoři vyzvali občany, aby veřejně podpořili prezidenta Petra Pavla ve sporu s vládní většinou o jmenování člena kabinetu. Na pódiích zaznívaly výzvy k obraně ústavnosti, k ochraně prozápadní orientace státu a k odmítnutí politického tlaku na Hrad.

Bezprostředním impulsem byly neshody kolem konkrétního kandidáta na ministerský post a mediální přestřelky, které následovaly. Do veřejného prostoru vstoupily osobní výroky, soukromé zprávy i obvinění z porušení politických dohod. Spor tak rychle přerostl z právní otázky do symbolického střetu o podobu státu.

Podstatou konfliktu je výklad článku 68 Ústavy našeho státu. Prezident jmenuje členy vlády na návrh předsedy vlády. Zda je vázán bezvýhradně, nebo může návrh odmítnout z vážných důvodů, zůstává předmětem interpretačního sporu. Právní rámec je přitom jasný: jde o kompetenční otázku, kterou lze řešit procesní cestou, nikoli pouze politickou mobilizací.

Celá situace přesto nese znaky politické frašky. Pokud je někdo přesvědčen, že prezident překračuje své pravomoci, existuje nástroj, který to může vyřešit: kompetenční žaloba k Ústavnímu soudu. Ta by poskytla závazný výklad a odstranila nejistotu. Český ústavní systém přitom zná i případy, kdy byly spory kolem členů vlády či poslanců řešeny procesní cestou.

V roce 2017 Poslanecká sněmovna vydala Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo; obdobně byl v minulosti vydán poslanec David Rath. Pokud existuje podezření na porušení zákona či ústavních pravidel ze strany člena vlády nebo poslance, existují konkrétní mechanismy: vydání k trestnímu stíhání, kompetenční spor, případně návrh na zrušení zákona či jeho části u Ústavního soudu. Proč se takový krok nečiní? Jde skutečně o obranu ústavy, nebo jen o symbolickou mobilizaci?

Stejná logika platí i pro opakované spory kolem svěřenských fondů Andreje Babiše. Pokud jsou kritici přesvědčeni, že došlo k porušení ústavního pořádku či zákona o střetu zájmů, mají k dispozici právní cestu. Proč nepodají ústavní žalobu, jsou-li si tak jisti? Politická publicistika nemůže nahrazovat procesní odpovědnost!

V tomto světle působí současná mobilizace jako vyčerpávání energie na vedlejších kolejích. Ve sněmovně je projednáváno přes sto poslaneckých návrhů, z nichž některé mohou mít přímý dopad na integritu právního státu, na postavení obcí, na majetková práva či na rozsah exekutivních zásahů do každodenního života občanů. Proč se veřejná pozornost upíná právě k textovým zprávám, osobním animozitám a symbolickým gestům?

Je skutečně změna zahraniční orientace státu na pořadu dne? Premiér i prezident opakovaně deklarují kontinuitu euroatlantického směřování. Elementy páté kolony jsou v rámci exekutivy izolovány. Vyprávění o zásadním obratu zahraniční politiky je jen nafouknutá mediální bublina, která má vyvolat paniku tam, kde žádná systémová změna neprobíhá!

Dění kolem jmenování ministra, mediální interpretace výroků, emotivní reakce na osobní komunikaci i přehnané scénáře o geopolitickém zlomu představují přímý důkaz nedostatečné vyspělosti občanské společnosti. Pokud se energie více než milionu svéprávných občanů soustředí na spor, který může vyřešit soudní instance, zatímco komplexní legislativa zůstává stranou zájmu, jde o disproporci, která by měla znepokojovat!

Otázka proto nezní, zda stát potřebuje silného prezidenta, ale zda současný model nepřetěžuje jednu osobu symbolickými očekáváními. Generál Pavel je bezpochyby kultivovaný muž s úspěšnou kariérou a zkušeností z mezinárodního prostředí. Petr Macinka naproti tomu často působí jako debílek okresního formátu, který vážnosti svého postavení příliš nerozumí. A přesto – a to je podstatné – na tom v konečném důsledku vůbec nezáleží!

Nezáleží na tom, kdo je noblesnější a kdo méně vybavený, pokud se jejich střet stává mediální clonou pro jiné věci. Pokud se z těchto epizod vyrábí národní drama a lidé obdaření volebním právem na tuto hru ochotně naskakují, pak je něco zásadně a strukturálně špatně! Systémově špatně v samotném nastavení veřejné debaty! Emoce kolem každého jmenování, každého výroku a každé SMS zprávy ukazují, že instituce hlavy státu je v českém prostředí zatížena nadměrnou projekcí politických vášní.

Je jistě lidsky pochopitelné postavit se za generála, s nímž sympatizuji. Je pohodlné bránit osobnost, která mi hodnotově vyhovuje. Ale co když se politická situace obrátí? Co když si naši spoluobčané, ve svobodných volbách, zvolí například Filipa Turka? Budou ti samí hlasití obhájci prezidentské důstojnosti požadovat stejné mantinely, stejnou zdrženlivost a stejný respekt k ústavním pravidlům? Nebo začnou volat po omezení pravomocí, po blokacích a po „záchraně republiky“ před výsledkem, který se jim nelíbí?

Právě v této hypotetické zkoušce se prokazuje vyspělost občanské společnosti. Ústava nemá fungovat podle sympatií k jedné osobě. Má obstát i tehdy, když se nám konkrétní jméno na Hradě nezamlouvá. Pokud jsme ochotni bránit princip jen tehdy, když je v jeho čele „náš“ kandidát, pak nejde o obranu principu, ale o obranu vlastního vkusu.

Pod rouškou této mediální přestřelky se však odehrávají mnohem závažnější procesy. Ve sněmovně leží návrhy, které mění pravidla stavebního řízení a oslabují postavení obcí v územním plánování. Projednávají se úpravy dozorových pravomocí ministerstev, které koncentrují rozhodování do centra. Objevují se iniciativy zasahující do systému exekucí, do podmínek státní podpory či do parametrů energetické regulace. To všechno jsou změny, které mají přímý dopad na majetek, podnikání i každodenní život lidí a přesto nevyvolávají ani zlomek emocí, jaký vyvolá jedna stupidní a neomalená SMS zpráva!!!

Legislativní změny s dlouhodobými dopady tak postupují standardním sněmovním procesem bez masové mobilizace. To je paradox dneška: tam, kde by bylo třeba analytické bdělosti a veřejné kontroly paragraf po paragrafu, převládá lhostejnost; tam, kde existuje procesní řešení a jasný právní nástroj, vzniká politická hysterie.

Občanská společnost, která chce být skutečně vyspělá, musí rozlišovat mezi symbolem a systémem. Nestačí mít plná ústa práva, ústavnosti a právního státu na sociálních sítích a v televizních debatách. Nestačí citovat paragrafy a mávat pojmem „demokracie“, když je to zrovna výhodné pro náš tábor.

Je až zarážející, s jakou lehkostí dokážou svéprávní občané, vybavení volebním právem a často i vysokoškolským vzděláním, přepnout z deklarované úcty k právnímu řádu do režimu čisté emoce. V obou táborech konfliktu se hovoří o principech, o odpovědnosti a o ústavních mantinelech – avšak v okamžiku, kdy dojde na lámání chleba, vítězí mediální divadlo, osobní sympatie a sdílené rozhořčení.

To není projev síly občanské společnosti. To je její slabost. Pokud se necháme znovu a znovu strhnout k hlasitému potlesku či křiku podle toho, kdo právě stojí na pódiu, pak zůstáváme v rovině permanentní kampaně – nikoli v rovině skutečné péče o stát, který má přežít i naše momentální nadšení i naši momentální averzi.

Autor: Martin Cikán

Milion chvilek pro demokracii (2026) Výzva k veřejným shromážděním na podporu prezidenta. Dostupné z: https://milionchvilek.cz/clanek/stojime-za-prezidentem-15-unora-setkani-na-stovkach-mist-po-cele-cr

Seznam Zprávy (202) Prezident se sešel s Babišem. Chtěli uklidnit spor s Macinkou. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-prezident-se-sesel-s-babisem-chteli-uklidnit-spor-s-macinkou-298031

Monarchistické noviny (2025) Ministerstva jako bitevní pole zájmů. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-ministerstva-jako-bitevni-pole-zajmu-204447

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR (2026) Přehled aktuálně projednávaných tisků. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/tisky.sqw?O=9

Ústavní soud (2025) Průvodce řízením o ústavní stížnosti. Dostupné z: https://www.usoud.cz/pruvodce-rizenim-o-ustavni-stiznosti

Echo24 (2017) Sněmovna vydala Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání. Dostupné z: https://m.echo24.cz/a/SkJvB/snemovna-vydala-babise-a-faltynka-k-trestnimu-stihani

Novinky.cz (2012) Poslanci vydali Davida Ratha k trestnímu stíhání. Dostupné z: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/poslanci-vydali-ratha-k-trestnimu-stihani-155307

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR (2019) Žádost Senátu o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny s podáním ústavní žaloby proti prezidentu republiky Miloši Zemanovi (sněmovní tisk 561/0). Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=167167